Ačkoli Bible o Asenat (Osnat, LXX: Aseneth), manželce Josefa, mnoho neříká, stala se hlavní postavou hojně rozšířeného židovského románu z helénistické či římské doby, dnes nazývaného Josef a Asenet (JosAs). Jeden Targum a některé midraše vyprávějí různé příběhy, v nichž je buď dcerou Potifarovy manželky (Jub 40,10; Berešit Rabba 85,2; srov. Origenes, Komentář ke Genesis MPG 12.136 ), nebo potomek znásilněné Díny, která byla přivedena do Egypta, kde se provdala za Josefa a byla znovu začleněna do Jákobovy rodiny (Targum Pseudo-Jonatan ke Gn 41,45; 46,20, Soferim 21 (43b), Pirke de Rabbi Eliezer 36, 38, Aptowitzer).
V Bibli faraon poctí Josefa tím, že mu dá za manželku Asenat, „dceru Potiphera, kněze z města On“ (LXX: Heliopolis) (Gn 41,45). Je matkou Manasese a Efraima (Gn 41,50; 46,20). Zdá se, že většina židovských autorů v helénistické a římské době nemá problém s jejím egyptským původem nebo náboženstvím (Filón, De Josepho 121, De Somniis 1.78, Josefus, Antiquitates 2.91-92). Josef a Asenet však vypráví o jejím obrácení, o jejím sňatku s Josefem a o tom, jak je zachráněna před znásilněním jako Dína (Gn 34) a Josef (Gn 39) před ní. Navenek se jedná o milostný příběh, který patří do žánru antického erotického románu (Pervo, Wills, Hezser): Hrdinka a hrdina se do sebe zamilují na první pohled, po jistých vnitřních bojích se vezmou, jsou nešťastně rozděleni, musí procestovat celý středomořský svět a nakonec se s pomocí boha najdou (dalšími literárními příklady jsou Xenofón z Efesu, Efesiaka, a Chariton, Callirhoe). Zatímco v antických románech zabírají romantické boje hrdinky a hrdiny jen několik odstavců, v Josefu a Asenet tvoří hlavní část (Standhartinger, 1995).
Na začátku je Asenet – podobně jako hrdinky antických románů – nejkrásnější egyptskou kněžkou, po které touží všichni králové, ale která žije asketicky ve věži vedle domu svého otce (JosAs 1-2). Odmítá se provdat za Josefa, kterého její otec popisuje jako „mocného v moudrosti a nositele Božího ducha“ (Joz 4,7/9). Když však Josefa poprvé spatří, uvědomí si svůj omyl, protože spatří „syna Božího, jemuž nic skrytého neunikne“ (Joz 6). Tento Josefův popis by mohl být výkladem jeho egyptského jména Zaphenathpaneah (Gn 41,45, Josephus, Antiquitates 2.91, Berešit Rabba 90.4). Také Josef není šťastný, když ji poprvé spatří, ale pak jí žehná a prosí Boha o její obnovu (Joz 8). Po jeho odchodu se sedm dní kaje postem a sebeukájením (JozAs 9-11). Osmý den se modlí k Bohu žalmem, který zachycuje mnoho biblických motivů (JosAs 12 srov. Ž 135, 104, 27, 142 a další). Pak se jí z nebe zjeví muž (anthropos) v podobě anděla z Dan 10,5-10 a sdělí jí, že je vyslyšena a obnovena Bohem, který ji již dal Josefovi za snoubenku. Její jméno už není Asenat, ale „město útočiště“. Na tomto místě (Joz 15,7-8) text popisuje nebeskou postavu Metanoia (změna smýšlení, pokání), která je modelována podle personifikované moudrosti (Př 8, Sirach 24, Moudrost Šalomounova 6-10, 1 Enoch 42, Filón, De Somniis 2.292; TestGad 5,7-8). Její proměna se projevuje novým zářivým oděvem (srov. 2 Enoch 22). Asenat se pak s nebeskou bytostí dělí o medovou plástev (Joz 16), než odjede jako Eliáš na ohnivém voze (Joz 17). Tato a další scény mají pravděpodobně jeden nebo více symbolických významů, které nebyly zcela rozluštěny. V dalších kapitolách se Asenat znovu setkává s Josefem, znovu se s ním setkává a bere si ho za muže (JozAs 18-21). Ačkoli se někteří vykladači domnívají, že zde příběh šťastně končí, existuje ještě dalších sedm kapitol, které jsou nedílnou součástí příběhu. Faraonův syn – poprvé zmíněný v Joz 1 – ji plánuje zajmout a znásilnit, stejně jako Potifarova žena plánovala zajmout Josefa v Gn 39 a jeho převyprávěních (Test Jos, Josephus, Antiquitates 2.39-59). Na rozdíl od své švagrové Díny (Gn 34) však Asenat není znásilněna, ale zastaví pomstu díky etické maximě „Neodplácej nikomu zlým za zlé“ (Joz 28, 1Te 5,15, Ř 12,17). Tím se Josef a Asenet účastní diskuse o Gn 34, jednom z nejdiskutovanějších biblických textů v helénisticko-židovské literatuře (Standhartinger, 1994).
Josef a Asenat byla napsána v řečtině a dochovala se ve více než devadesáti rukopisech v sedmi jazycích (řeckém, syrském, arménském, slovanském a dalších). V současné době jsou k dispozici dvě různé moderní rekonstrukce textu (Filonenko, Burchard). V přenosu sdílí Josef a Asenet osud jiných starověkých románů. Převyprávění a ústní předávání ovlivňuje text tak, že pravděpodobně nikdy neexistoval jeden jediný text, ale spíše několik, které odrážejí probíhající diskusi na dané téma, zejména o obrazu ženy (Standhartinger, Kraemer). Diskutuje se o společenském kontextu a účelu knihy. Někteří badatelé ji situovali jako roman à clef jak do historické situace egyptského židovstva, tak do doby založení chrámu v Heliopoli (Bohak) nebo pogromu v Alexandrii v roce 38 n. l. (Sänger). Zatímco většina badatelů se shoduje, že jde o židovské dílo napsané před lety 115-117 př. n. l. (Trajánův zákaz obřízky, Kraemer má pozdější dataci), někteří se domnívají, že bylo napsáno pro pohanské publikum, aby ukázalo přitažlivost judaismu (Nickelsburg), zatímco jiní uvažují o židovském publiku, kterému je třeba připomenout požehnání judaismu a požehnání pohanských konvertitů k judaismu (Chesnutt). V knize Josef a Asenet je ústředním tématem konverze, ale o Tóře še-bi-chetav se nic nezmiňuje: Lit. „psané Tóře“. Bible; Pentateuch; Tanach (Pentateuch, Proroci a Hagiografie)Tóra a šabat. Zatímco v Potiferově domě je pro Josefa vyhrazen samostatný stůl (Joz 7), v den své svatby jí společně s faraonem a všemi Egypťany (Joz 21). Spis odráží biblickou exegezi a tvoří součást diskusí nad biblickými texty a dalšími spisy z období Druhého chrámu nebo krátce po něm. Zjevení nebeské bytosti prozrazuje Asenat, že Metanoia je nebeská moudrost, a naznačuje, že je hlavním činitelem v Asenatině životě. To ukazuje, že Josef a Asenet stejně jako Moudrost Šalamounova a Filón Alexandrijský patří ke spekulativní větvi židovské moudrosti-teologie. Příběh vypráví nejen o obrácení k Bohu Izraele, ale také o změně smýšlení, která Asenat otevírá její skutečné nebeské realitě. Jako Boží dcera je spjata s ostatními Božími syny a dcerami. Spolu s nimi už není zranitelná v tomto světě, ale studuje s Lévim nebeská písma (Joz 22) a pomáhá měnit svět k lepšímu, protože moudří a spravedliví vládnou zemi (Joz 28-29).