ÚVOD
Svalové křeče a následná bolest jsou častým průvodním jevem mnoha stavů od přímého svalového traumatu až po neurologické poruchy. Pokud jsou svalový spasmus a bolest přítomny samy o sobě, může být vhodné užívání svalově uvolňujících a protizánětlivých léků léčivé. Naproti tomu, pokud je svalový spasmus precipitován jinými stavy, pokud nejsou tyto stavy léčeny, svalově-relaxační léky přinejlepším svalový spasmus a bolest zmírní, nikoliv vyléčí.
V této kapitole se zabýváme dostupnou škálou svalově-relaxačních léků a způsobem jejich použití k dosažení optimálních výsledků. V počáteční fázi je důležité rozlišit svalová relaxancia používaná ke zmírnění svalových křečí od těch, která se používají v anesteziologické praxi a která vyvolávají úplnou a reverzibilní paralýzu svalů a jejichž použití by bylo při absenci mechanické ventilace plic fatální. Zaměřujeme se na ty léky, které se používají ke zmírnění svalového spasmu buď přímým působením na sval, působením na nervovou inervaci svalu, nebo působením na centrální nervové mechanismy, které řídí svalovou funkci, ale které sval neparalyzují.
Přítomnost svalového spasmu a bolesti je naznačena přítomností hmatného zvýšení svalového tonu nad definovanými svalovými skupinami. Protahování těchto svalů může bolest zhoršovat a podobně může bolest zvyšovat i vyvolání kontrakce těchto svalů proti odporu. Svalový spasmus může být trvalý nebo přerušovaný; v druhém případě je třeba rozlišovat mezi bolestivým svalovým spasmem a lancinující bolestí spojenou s neuropatickou bolestí. Dalšími faktory svědčícími pro svalový spasmus je to, že se často zmenšuje aplikací tepla, vyzařuje ve směru, který není pozorován u radikulární bolesti, sval může být „uvolněn“ cvičením a je přítomna entetická bolest (tj. bolest vycházející z oblastí, v nichž sval přiléhá ke kosti). Vzhledem k tomu, že svalový spasmus může být přerušovaný, může na přítomnost entetické bolesti v nepřítomnosti spasmu poukazovat svalová spasticita ve fázích bez spasmu. Pokud je svalový spasmus přítomen, pacienti si často stěžují na tíhu a slabost v oblasti spasmu. Normální pohyb kloubů závisí na koordinovaném působení svalových skupin, které působí a vzájemně se vylučují. Pokud jeden sval nebo skupina svalů špatně funguje, může nevyvážené působení okolních svalů snížit funkci a pacient ho může vnímat jako slabost.
Pokud se svalový spasmus nachází v určitých svalových skupinách, lze pozorovat dobře definované klinické syndromy. Například spasmus paracervikálních svalů dává vzniknout tortikolis, zatímco spasmus piriformisového svalu může dát vzniknout tzv. piriformisovému syndromu, který zahrnuje zhoršení bolesti při vnitřní rotaci kyčle, při defekaci a v důsledku tlaku nad sedacím zářezem, a je potvrzen hmatným spasmem piriformisového svalu při digitálním rektálním vyšetření
Pokud mohou mít svaly uvolňující léky u pacientů se svalovým spasmem užitečné účinky, může být jejich účinek posílen kopreskripcí dalších látek. Svalový spasmus je například často doprovázen zánětem. Svalová relaxancia nemají protizánětlivé účinky, a proto může použití nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID) doplnit účinky svalových relaxancií. Naopak jakýkoli svalově-relaxační účinek NSAID je minimální a přidání svalového relaxancia k NSAID může zvýšit účinek NSAID, pokud je přítomen svalový spasmus.
Méně definované je použití svalově-relaxačních léčiv v přítomnosti neuropatické bolesti. Svalové křeče mohou jistě doprovázet neuropatickou bolest, přičemž křeče se vyskytují jako ochranný reflex v okolí oblasti, kde je neuropatická bolest pociťována. Dalo by se očekávat, že v této situaci pomůže svalový relaxační lék. Co se však stane, pokud je svalový spasmus důsledkem nervového dráždění motorického nervu? Je logické použít svalově-relaxační lék, nebo by bylo lepší použít antiepileptikum nebo nějaký jiný přípravek, který by se použil, pokud by toto nervové podráždění způsobovalo bolest?
Při zvažování jednotlivých svalově-relaxačních léků je překážkou nedostatek klinických studií zkoumajících účinnost. Proto je náhled na potenciální užitečnost těchto léků založen na anekdotických důkazech, i když anekdotických důkazech založených na značných klinických zkušenostech.
.