Je jen málo překvapivějších příkladů avantgardní kinematografie než Un Chien Andalou (v doslovném překladu „Andaluský pes“), surrealistická fantazie, kterou vymysleli výtvarník Salvador Dalí a režisér Luis Buñuel v roce 1929. Film nemá žádný znatelný děj a nikdo v něm nepromluví ani slovo. Žena šťouchá do useknuté ruky, muž táhne dva klavíry napěchované hnijícími zbytky oslů, jiný jede na kole tichou ulicí převlečený za jeptišku, z díry v něčí dlani vylézají mravenci. Film je nechvalně proslulý zejména jednou scénou, v níž Buñuelova postava hledí na měsíc, než vezme břitvu a uřízne levou oční bulvu své drahé ženě, která neúprosně sedí na židli.
Na počátku 80. let zaujal mladého studenta antropologie v Massachusetts Charlese Thompsona. Později, už jako Black Francis, jeho hlučná surf-punková čtveřice Pixies tento nápad zpracovala do skladby Debaser, úvodní písně z druhého alba kapely Doolittle z roku 1989. Ne že by to zbytek Pixies nutně věděl.
„Nemám ponětí, o čem zpíval,“ přiznává kytarista Joey Santiago. „A ani jsem to nechtěl vědět. Stejné to bylo v celém albu Doolittle. Tu a tam jsem zachytil nějaké slovo, ale bylo to skoro, jako bych mu narušoval soukromí. Kdybych se ho zeptal, o co jde, nejspíš by mi řekl, ať držím hubu a něco hraju.“
Debaser začíná jedinou pulzující basovou linkou Kima Deala, načež se ozve Santiagův plamenný riff a Francisův hrdelní jekot: „Got me a movie/I want you to know/Slicing up eyeballs/I want you to know/Girlie so groovy/I want you to know/Don’t know about you/But I am un chien Andalusia“. Je to dost na to, aby vám naskočila husí kůže na hlavě.
Francis, v těchto dnech vystupující pod jménem Frank Black, přistoupil k textům podobně jako Buñuel. „Řekl bych, že jsem ten text napsal asi za deset minut,“ nabízí. „A za těmi texty si stojím. Ten film jsem viděl několikrát. Pro mě je ta píseň mou verzí studijních klipů k filmu Un Chien Andalou. Je to všechno strašně rychlé, takový případ:
Ale chtěl tím říct něco naléhavého? „Myslím, že jediné, co jsem do toho textu vložil a co by se dalo považovat za originální pojetí, bylo to, že jsem jen zopakoval pocity tvůrců filmu. Což bylo: ‚Hele, my prostě děláme, co chceme. Nedává to smysl a možná je to šokující, ale pro mě je to normální. Znevažuju normu, rozbíjím společenskou normu a rozsekávám ji, abych přišel s něčím surrealistickým a drásajícím.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Takové bylo cítění lidí, kteří ty filmy natáčeli: Já jsem debaser. Víte, co tím myslím? Je to skoro amerikanismus, když se takhle změní slovo.“ Jednoduchý, stranou se táhnoucí refrén je jedním z nejcennějších v kariéře Pixies. Francis zdůrazňuje „chien“, než věci utichnou s: „Wanna grow up to be/Be a debaser“. Dealův slabý doprovodný vokál působí jako nervózní ozvěna Francisova vokálu. Některé prameny dokonce tvrdí, že v první verzi písně Debaser bylo „un chien Andalusia“ ve skutečnosti „Shed, Appolonia!“, což je nepřímý odkaz na amazonskou spoluhráčku z Princeova filmu Purple Rain z roku 1984. To vše bylo součástí textové podivnosti, která charakterizovala samotnou Doolittle.
„Při psychoterapeutických sezeních pacient prostě začne žvanit o všem možném,“ říká Francis, „a pak je na terapeutovi, aby z něj vytáhl to důležité. A to jsou Pixies. Já vlastně ani nevím, o čem mluvím, jen to dělám. Není v tom žádné umění, pokud jde o smysl toho všeho. Je to všechno hodně klouzavé a spíš surrealistické.“
V případě textů se zdálo, že Francisův hlavní zájem spočívá ve stavbě a působivosti samotných slov. Co se týče hudby, Debaser podle bubeníka Davida Loveringa „prostě tak nějak zapadl. Pro nás všechny to byla docela snadná píseň. Myslím, že to vůbec netrvalo tak dlouho.“
Francis a producent Gil Norton měli v úmyslu, aby struktura písně byla stejně nepředvídatelná a drásavá jako text.
„Jsou v ní tři kusy hudby,“ říká Francis. „Je tam refrén, sloka a předzpěv. A když máte takové tři kusy hudby, nemusíte je nutně řadit v přímém pořadí. Není to jen A-B-C, může to být A-C-B-B, cokoli. Můžete věci přesouvat a pracovat na přechodech. Chtěli jsme co nejvíc vzrušující rock’n’rollové aranžmá.“
Santiagovo zběsilé riffování v plném proudu, když se píseň řítí ke svému vrcholu, dalo zabrat, ale výsledek je mimořádný.
„Vzpomínám si, že jsem měl docela problém zaplnit ty takty na konci,“ vzpomíná. „To byla jediná část, která mě stresovala. Ale když to bylo hotové, Gil si řekl: „Páni!“
Poslouchejte pozorně a uslyšíte pod sebou Francisovu kytaru, jak seká do rytmu, který zní jako zrychlený předchůdce Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Kurt Cobain později přiznal, že je Pixies zavázán.
Debaser nebyl vydán jako singl z alba Doolittle – kapela se místo toho rozhodla pro Here Comes Your Man a Monkey Gone To Heaven – ale zůstává jedním z nejzápalnějších úvodních výstřelů všech alb předtím i potom. Nakonec byla vydána jako sedmipalec o téměř deset let později, jako ochutnávka na „best of“ Death To The Pixies z roku 1997. Je to píseň, která stále vyvolává debaty, v neposlední řadě kvůli Francisově bastardizované španělštině.
„Strávil jsem šest měsíců v San Juanu v Portoriku, takže jsem uměl hodně španělsky,“ vysvětluje. „Nebyla to ani dobrá španělština. Ale dostalo se mi velkého uznání za to, že jsem ji vložil do písniček jako Debaser. Lidé to asi považovali za divné nebo odvážné, že jsme měli písničky se špatnou španělštinou. Lidi se vždycky snažili ze všech těch věcí udělat velkou pointu, ale já to tak cítil: „Ale no tak. Slyšeli jste někdy o Los Lobos?“
Pixies začínají své evropské letní turné 7. července. Další podrobnosti najdete na jejich facebookové stránce.