Referenční rámec modelu lidské profese (MOHO)

Referenční rámec modelu lidské profese (MOHO) v ergoterapii vychází z teorií a předpokladů daných Mary Reillyovou. Model lidské profese původně vycházel z modelu pracovního chování (vyvinutého Mary Reillyovou) a později jej do ergoterapeutické profese zavedli Gary Kielhofner a Janice Burkeová v roce 1980.

Tento model procházel od svého vzniku neustálým vývojem. Zpočátku vznikl jako model, ale později se vyvinul v referenční rámec.

Reillyho MOHO a Kielhofnerův MOHO mají stejný základ, ale odlišnou perspektivu.

Model lidské profese podle Mary Reillyové-
Regulační rámec modelu lidské profese je do značné míry založen na principech modelu pracovního chování. V modelu profesního chování znamená „profesní chování“ „profesní role“. Reillyho model posílil principy nácviku návyků spolu s kontinuem práce-hra-odpočinek na profesní role (např. dělník, student, předškolák, žena v domácnosti)

Model lidské profese (MOHO) Garyho Kielhofnera –

Kielhofner byl žákem Mary Reillyové, upravil koncept modelu lidské profese a navrhl Obecnou teorii otevřeného systému jako východisko pro MOHO. Zavedl referenční rámec MOHO v ergoterapii.

Číst dále… Referenční rámce ergoterapie

Otevřený systém člověka- V tomto strukturálním rámci kielhofner, považoval jedince za otevřený systém. Otevřený systém, který se vyvíjí a prochází různými formami růstu, vývoje a změn prostřednictvím neustálé interakce s vnějším prostředím.

Cyklus interakce s prostředím zahrnuje čtyři fáze;
Vstup, Průchod, Výstup a Zpětná vazba.

Vstup – vstup informací do systému.

Průchod – týká se procesu přeměny informací nebo vstupu a jejich vstřebání systémem a učinění smysluplným přizpůsobením příchozí energie.

Výstup – odkazuje na vnější působení nebo chování systému v důsledku procesu vstupu a průchodu.

Zpětná vazba – je to proces modifikace nebo řízení procesu podle jeho výsledků nebo účinků.

Tento probíhající cyklus je zodpovědný za proces sebeudržování a sebezměny.
Tento otevřený systém má také tři subsystémy.
1. Otevřený systém – má tři subsystémy. Vůle
2. Návyk
3. Výkon
Tyto subsystémy jsou součástí průchozího procesu v otevřeném systému.
Pro větší podrobnost a pochopení jsou tyto tři subsystémy dále rozděleny podle jejich odlišné struktury a funkce.

#1 Vůle –

Je to první a nejvyšší subsystém otevřeného systému. Přímo souvisí s motivací a dobrovolným zapojením člověka do zaměstnání.
Vůle také označuje vrozenou potřebu člověka zkoumat a ovládat prostředí. Vůle je závislá na vnitřním myšlení a přesvědčení, které se dále člení na – osobní příčinu, hodnoty a zájem.

Osobní příčina – když se někdo zapojí do nějakého povolání, zvažuje požadavek svých dovedností na efektivní výsledek související s povoláním pro další růst.

Hodnotové cíle – jsou vnitřním přesvědčením člověka o tom, co je dobré, správné a hodnotné.

Zájem – závisí na zapojení člověka a získání potěšení a uspokojení díky předchozím zkušenostem.

#2 Habituace –

Středním subsystémem je habituace; odpovídá za uspořádání chování do rutin nebo vzorců. Jeho funkcí je udržování chování. Tento subsystém vychází z profesních rolí a návyků. Role jsou souborem propojeného chování, povinností a norem, jak si je lidé představují v sociální situaci. Návyky jsou rutinou chování, které se pravidelně opakuje a má tendenci probíhat podvědomě podle sociálních norem.

#3 Výkon –

Posledním a nejnižším subsystémem je výkon, který se skládá ze základních schopností k činnosti (dovedností). Jeho funkcí je produkovat činnost systému. Existují hlavně tři typy dovedností: percepčně motorické dovednosti, procesní dovednosti (plánování a řešení problémů) a komunikační dovednosti. Tyto typy dovedností jsou potřebné pro lepší výkon v lidském povolání. Člověk musí být emocionálně zdatný a jeho neurologický a muskuloskeletální systém musí být pro lepší výkon v zaměstnání v normě.

Funkce – dysfunkční kontinua (oblasti zájmu)-

Jak jsme již uvedli, Moho vychází z fungování a spokojenosti v zaměstnání. Pokud někdo není schopen vykonávat své profesní role, je identifikace příčin důležitá pro překonání obtíží při výkonu profesních rolí.

V rámci funkčně- dysfunkčních kontinuí se probírají problémové oblasti týkající se profesních rolí, které slouží k posouzení, případně k plánování intervence. Profesní funkce je založena na zkoumání, kompetenci a dosažení. Zatímco okupační dysfunkce je založena na nevýkonnosti, neschopnosti a bezmocnosti.

Okupační dysfunkce je oblast, kde má ergoterapeut pracovat a vykořenit příčiny neúčasti v okupaci.

Nevýkonnost – odkazuje na počáteční úroveň okupační dysfunkce. Ta může být způsobena v důsledku nespokojenosti s výkonem po uplatnění smysluplné činnosti.

Neschopnost – může nastat v důsledku velké ztráty nebo omezení dovedností. Jedinec může zažívat pocity selhání nebo nespokojenosti. V důsledku čehož se může projevit omezení v zaměstnání i v každodenní rutině.

Bezmocnost – je charakterizována úplným nebo téměř úplným narušením profesních rolí a výkonu. Důvodem jsou extrémní pocity neefektivity, úzkosti, deprese nebo všechny tři.

Chování svědčící o funkční dysfunkci (hodnocení a posuzování)-

Posouzení profesního fungování je důležité pro stanovení smysluplných cílů. Po stanovení cílů může OT nastavit plán intervence podle potřeb jedince.

Obecně lze jako počáteční screening pracovní funkce použít OCAIRS (Occupational Case Analysis Interview and Rating Scale). Tato škála se zaměřuje na oceňované cíle, zájem, výkonnost, dovednosti jedince a především na to, zda je při vykonávání činností spokojen či nespokojen. Pro hodnocení však není žádné omezení.

Po provedení úvodního screeningu může ergoterapeut provádět i různé další škály. Některé škály jsou – anamnéza pracovního výkonu, rozhovor, kontrolní seznam zájmů, kontrolní seznam ADL, inventář rozhodování atd.

Postuláty týkající se změny a intervence –

Po úvodním screeningu a posouzení získá terapeut informace o příčině pracovní dysfunkce, kvůli které se jedinec neúčastní svých pracovních rolí.
Povinností terapeuta je zjistit problém v subsystémech otevřeného systému. tj. vůle, návyky a výkon. Pokud je problém v některém ze subsystémů, např. v subsystému výkonnosti. Víme, že výkon závisí na dovednostech, které jsou k dispozici, nebo na nedostatku v dovednostech. Ke zhoršení dovednosti může dojít k jakémukoli zranění nebo problému v muskuloskeletálním nebo neurologickém systému. Terapeut se zaměří na nácvik dovedností a primárním cílem bude obnovení výkonu povolání.

Pracovní terapeuti napravují pracovní dysfunkce přímým poskytováním zaměstnání, do kterého se osoba zapojuje jako do terapie, poradenstvím a řešením problémů s osobou s cílem identifikovat a změnit nepřizpůsobivý pracovní styl a usnadněním zapojení do zaměstnání zlepšením souladu mezi osobou a jejím prostředím.

Přečtěte si více… Biomechanický referenční rámec