Hypergamie pochází z řecké předpony hyper, „nad“, a gamos, „manželství“. Pro srovnání si vezměme slova monogamie nebo polygamie.
Termín vznikl v 80. letech 19. století díky anglickým antropologům, kteří popisovali sňatkové praktiky v kastovní společnosti na indickém subkontinentu. Pro sanskrtské anuloma vytvořili hypergamii, používanou pro sňatek do vyšší kasty; pratiloma se stala hypogamií neboli „sňatkem dolů“. Indickým ženám bylo tradičně zakázáno vdávat se pod svou kastu, proto hypergamie.
Tyto termíny našly uplatnění pro širší praxi mimo Indii. Rozšířil se také na označení jedince, který disponuje větším sociálním kapitálem nějakého druhu, ať už jde o vzdělání, bohatství nebo fyzickou přitažlivost. Myšlenka se odvíjí od konceptu využití manželství k dosažení sociálních zisků spojením s privilegovanější nebo mocnější osobou.
Ačkoli hypergamie není výhradně genderový pojem, ve 20. století ji přijaly některé maskulinistické skupiny, které se domnívají, že muži jsou obětí žen praktikujících hypergamii.
Na počátku roku 2010 hypergamii kooptovaly skupiny hájící práva mužů, inceli a další antifeministické skupiny na internetu, které obviňují ženy, že si záměrně berou atraktivnější nebo bohatší muže z vlastního zájmu. Podle této interpretace hypergamie (někdy nazývané ženská hypergamie) mají ženy přirozenou touhu pářit se s muži, kteří jim mohou poskytnout nejvíce výhod, a budou opouštět stávající partnery nebo lhát těm potenciálním, aby se provdaly výše.
Přestože údaje naznačují, že muži a ženy si sexuálně vybírají na základě různých charakteristik, možná dokonce na základě hluboce zakořeněných biologických pudů rozmnožování a zaopatřování, neexistují žádné důkazy, ať už vědecké nebo společenské, že by ženy byly vrozeně náchylné k hypergamii. Toto přesvědčení je prostě a jednoduše sexistické.
Feminističtí a rasoví vědci spekulují o tom, že ženy byly historicky nuceny praktikovat hypergamii kvůli patriarchálnímu omezování jejich působnosti. Jednou z možností, jak získat autonomii a moc, bylo uzavírání sňatků.