V pondělí se iowský poslanec Steve King v pořadu MSNBC zeptal, které nebělošské „podskupiny“ přispěly k „civilizaci“ více než běloši. Kingovy poznámky přišly zhruba týden poté, co se na Twitteru objevil hashtag #WhiteInventions, který podnítil některé z nejpikantnějších typů uživatelů Twitteru, aby se pochlubili tím, co světu dali běloši.

Reklama

Mnozí na Kingova slova i na hashtag reagovali sčítáním vynálezů, které vytvořily nebílé, neevropské skupiny.

Reklama

Jiní poukazovali na vztah mezi „bílými vynálezy“, násilím a útlakem nebo na mnoho „bílých vynálezů“, které se ukázaly jako směšné hackerství. (Nakonec většina tweetů #WhiteInventions byla právě tohoto hashtag-trollingového typu).

Reklama
Reklama

Tyto reakce na rasistický koncept „bílých vynálezů“ však mluví kolem skutečného problému tohoto argumentu. Součet minulých vynálezů bude vždy nedostatečným měřítkem hodnoty jakékoli skupiny. Nemáme ponětí, kolik potenciálních inovací bylo v průběhu let ztraceno, protože lidé, kteří je mohli přivést na svět, nedostali vzdělání a finanční a právní podporu pro jejich realizaci. Každý vynález je také produktem sociálního systému a „bílé“ a „nebílé“ sociální systémy nikdy nefungovaly ve vzájemné hermetické izolaci. (Jak vysvětlila historička Lynn Huntová v rozhovoru o Kingových komentářích s Lily Rothmanovou z časopisu Time, „západní civilizace“ je vynález z počátku 20. století; Východ, Západ, Sever a Jih si po staletí vzájemně vyměňovaly lidi a myšlenky). A konečně, posuzování důstojnosti podle úrovně inovací ignoruje cennou práci lidí, kteří „nevynalezli“ nic nového, ale poskytují práci, která umožňuje společnostem pokračovat vpřed.

Kingovy komentáře a hashtag #WhiteInventions jsou jen červencovou položkou roku 2016 v delší historii bělošské oslavy technologií a kreativity jako neodmyslitelných znaků nadřazenosti. Tato ideologie má reálné důsledky. Historik Michael Adas ve dvou knihách o evropských a amerických představách o technologii jako přednosti (Machines as the Measure of Men a Dominance by Design) ukazuje, jak Evropané a Američané po staletí využívali své dějiny inovací jako ospravedlnění kolonialismu a válek. Adas například píše o tom, jak první angličtí osadníci v severoamerických koloniích negativně hodnotili úroveň inovací domorodých obyvatel a poté tato negativní hodnocení používali k ospravedlnění vlastního kolonialismu. Osadníci tvrdili, že vynikající evropská technologie si nejen podmaní domorodce, které v Novém světě naleznou, ale také je přesvědčí o podřadnosti jejich vlastního způsobu života a „obrátí“ je na křesťanství a evropskou kulturu. Adas tvrdí, že tento příběh se v evropských a amerických dějinách s drobnými obměnami opakuje.

Reklama

Protože myšlenka technologické nadřazenosti bělochů často sloužila jako ospravedlnění pro utlačování nebo vytlačování nebělošského obyvatelstva, stala se tato ideologie sebenaplňujícím se proroctvím. Protože žili ve společenském systému vytvořeném vírou v bělošskou nadřazenost, mnoho potenciálně vynalézavých lidí v průběhu let ztratilo možnost rozvíjet své nápady nebo si za ně nárokovat uznání. Jako jeden z příkladů uveďme velkou ztrátu a přivlastnění lidského potenciálu v důsledku otroctví movitých lidí ve Spojených státech. Nedávno deník New York Times informoval, že společnost Jack Daniel’s nyní přiznává zásadní roli, kterou zřejmě sehrál Nearis Green, zotročený dělník, když učil původního Daniela destilovat whisky. Greenův příběh musí nahradit milion takových každodenních interakcí, v nichž černí dělníci přispívali znalostmi k bělošským projektům a zůstávali bez povšimnutí.

Zde je další takový příběh, vyprávěný Johnem Parkerem, který se narodil do otroctví, vykoupil se z něj a později se stal průvodcem na podzemní dráze. Jako mladý muž, ještě v otroctví, měl Parker práci ve slévárně v Alabamě. Tam začal experimentovat s vynálezy. „Nějakou dobu jsem v tichosti pracoval na novém nápadu kruhové brány nebo rozbíječe hrud, což bylo v té době velmi důležité zemědělské nářadí, když bylo třeba rozbít tolik nové půdy,“ uvedl Parker v sérii rozhovorů s novinovým reportérem (později vydaných jako jeho autobiografie). „Protože jsem byl zručný s nářadím, svého času jsem si tajně vyrobil model. Vypadal tak dobře, že jsem ho ukázal správci, který si ho vzal tak k srdci, že jsem svůj model už nikdy neviděl.“

Parker se obrátil na vyšší autoritu, majitele slévárny, který požádal superintendenta, aby věc objasnil. Ten však zalhal. Parker se svému tazateli přiznal: „Sotva ta slova vypustil z úst, držel jsem ho pod krkem. Kdybych byl normální, nikdy bych takovou nesmyslnou věc neudělal. Ale doufal jsem, že se mi můj vynález nejen vyplatí z otroctví, ale dá mi i start, až budu svobodný.“ V okamžiku násilí ztratil Parker své místo ve slévárně. „Abych si přilil kalich hořkosti,“ řekl, když později procházel kolem svého bývalého pracoviště, „viděl jsem nejméně sedm svých drtičů hrudek zabalených a připravených k expedici. Zastavil jsem se a znovu a znovu je počítal. Zisk z té dodávky by prakticky smazal mé zadlužení, ale já šel dál jako otrok a žebrák.“

Ponechme stranou případy jako Parkerův a Greenův, kdy inovace a znalosti zůstaly bez odměny kvůli postavení vynálezce v nespravedlivém společenském systému. Další důvod, proč „kdo co vynalezl“ nestačí jako hodnocení skupinových zásluh: Vynálezy se nedějí ve vakuu. Ke každému držiteli patentu si představte armádu udržovatelů, vychovatelů dětí, učitelů, pečovatelů, správců a organizátorů. (Jak napsala Deb Chachra v roce 2015 v časopise Atlantic v eseji s názvem „Why I Am Not A Maker“: „Projděte se muzeem. Rozhlédněte se po městě. Téměř všechny artefakty, kterých si jako společnost vážíme, byly vyrobeny muži nebo na jejich objednávku. Za každým z nich však stojí neviditelná infrastruktura práce… kterou většinou vykonávají ženy.“)

Reklama

Glorifikace minulých inovací, ať už se jedná o #WhiteInventions nebo o výtvory lidí jiné než bílé pleti, posiluje systém, který odměňuje velkolepé úspěchy na úkor druhů práce, které často vykonávali pracovníci jiné než bílé pleti a muži. Naznačuje také, že individuální vynález je výhradně produktem geniální mysli jeho vynálezce, a nikoli výsledkem sociálního systému, který vynálezce během vynalézání živil a podporoval. Dokud nepřestaneme o vynálezech uvažovat těmito ahistorickými způsoby, zůstaneme v této jedovaté smyčce uvězněni.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.