Pro mě jako otce plyne z Longova příběhu hrůza z představy, že muž může zabít – psychologové pro tento zločin používají termín „zničit“ – to nejlepší, co člověk může vytvořit, rodinu a děti. Finkelův zájem však pramení z toho, že Longo je lhář; film i kniha jsou koncipovány jako podobenství o pravdě a lži. Finkel byl úspěšným autorem deníku The New York Times – dokud nebyl přistižen, jak si vymýšlí rozhovor pro titulní článek o dětském otroctví v Africe. Hned poté, co byl propuštěn, agenti FBI a mexická policie zatkli Longa na Yucatánu. Uprchl tam poté, co zabil svou rodinu. Lidem, včetně své nové německé přítelkyně, říkal, že je „Mike Finkel“ z New York Times.
Finkel začal Longa ve vězení navštěvovat. Ve filmu Longo během příprav na soudní proces tvrdí, že je nevinný, jen aby se ke dvěma vraždám přiznal a ze zbylých dvou obvinil svou mrtvou ženu. Finkel je zdrcen, když se dozví, že Longo je vinen – a že lhal. (V knize naopak Finkel píše, že o Longově vině nikdy nepochyboval – ačkoli při namlouvání Longa pro svůj projekt Longovi opakovaně říkal, že ho považuje za „nevinného muže“)
Nikdo na pacifickém severozápadě nikdy nepochyboval o Longově vině. V den, kdy rodina zmizela, se Longo zúčastnil vánočního večírku; dal spolupracovníkovi jako vánoční dárek lahvičku parfému MaryJane; půjčil si film z Blockbusteru; odpracoval směnu ve Starbucksu a zahrál si několik her volejbalu.
Poté ukradl auto, odjel do San Franciska a za ukradené číslo kreditní karty si koupil letenku do Mexika. „Poslal jsem je na lepší místo,“ řekl agentům FBI, kteří ho přivezli z Mexika domů. Odmítl však říci slova „zabil jsem je“ a jeho právníci se připravovali na přiznání viny a hlavní líčení ve věci čtyř obvinění z vraždy prvního stupně.
Na začátku roku 2003 Longo učinil přiznání viny v případě vražd MaryJane a Madison, ale „nevinen“ v případě smrti Zacheryho a Sadie. U soudu vypověděl, že MaryJane v záchvatu vzteku nad manželovou bezohledností z nějakého důvodu utopila Zacheryho a Sadie a pokusila se uškrtit Madison; Longo uvedl, že pak přišel domů, ve vzteku uškrtil MaryJane a pak zabil Madison, aby ji zbavil utrpení.
Litujte právníky: Je těžké hájit klienta, který popírá, že zabil čtyři členy své rodiny, a tvrdí, že zabil jen dva – a ještě těžší je vzbudit sympatie k muži, který přizná, že uškrtil svou ženu, a pak ji obviní ze zabití dvou vlastních dětí.
Několik měsíců před soudním procesem využil Longo nedovolené schránky na dopisy ve vězeňské právnické knihovně a poslal patnáctistránkový milostný dopis atraktivní spoluvězeňkyni Jennifer Muscuttové. Jeho dopis začínal slovy: „Drahá seňorito Cotton Candy“ a pokračoval dál. Muscuttová ho, jak říkají právníci, napráskala – a dostala se na svobodu kvůli obvinění z drogového zločinu. Státní zástupce použil dopis k získání příkazu k prohlídce Longovy cely a dozorci zabavili složku s ručně psanými dokumenty. Longův právník tvrdil, že složka obsahuje materiály pro přípravu procesu, ale soudce rozhodl, že jsou přípustné. Podle tehdejších zpráv obsahovaly podrobnosti o vraždách MaryJane a Madison. Pokud by to byla pravda, ukončilo by to jakoukoli možnost, že by Longo mohl tvrdit, že je nevinný v případě všech čtyř vražd. Dopis Cotton Candy byl přípustný až po vynesení rozsudku o vině, když porota zvažovala trest smrti. Mám podezření, že Mahátma Gándhí, kdyby mu byl dopis ukázán, by hlasoval pro jehlu.