Louis-Jacques-Mandé Daguerre (1787 – 1851) byl francouzský umělec, malíř, fotograf a tvůrce dioramatického divadla. Nejvíce se proslavil vývojem daguerrotypie, která je jednou z prvních úspěšných metod fotografie.

Louis Daguerre se narodil 18. listopadu 1787 v Cormeilles-en-Parisis v údolí Val-d’Oise ve Francii. Své znalosti sbíral prostřednictvím učňovských oborů, a to v architektuře, divadelním designu a panoramatické malbě. Inspirován kamerou obscurou se snažil najít způsob, jak zachovat obraz, který vytváří. Dozvěděl se o Nicéphore Niépceovi, který také experimentoval s fotografií, a v roce 1829 navázali spolupráci s nápadem zdokonalit fotografický proces. Niépce vynalezl heliograf, který používal desku pokrytou judským bitumenem, který po vystavení světlu ztvrdl. Měkké části se daly snadno odstranit, ale deska musela být exponována hodiny nebo dny a celý proces nebyl příliš praktický. Když Niépce v roce 1833 zemřel, Daguerre pokračoval v experimentech a přešel od bitumenu k solím stříbra, které jsou rovněž citlivé na světlo. Použil tenký postříbřený měděný plech a vystavil jej účinkům par vylučovaných krystaly jódu, které mu na povrchu vytvořily vrstvu světlocitlivého jodidu stříbrného. Tento proces nazval daguerrotypie a zpočátku také potřeboval dlouhou dobu expozice, aby se zobrazil obraz. Později zjistil, že neviditelně slabý obraz (tzv. „latentní obraz“), který je výsledkem mnohem kratší expozice, lze chemicky vyvolat ve viditelný obraz, pokud je vystaven působení par uvolňovaných rtutí zahřátou na 75 °C. Obraz se poté zafixuje promytím desky v horkém nasyceném roztoku kuchyňské soli. Dalším experimentováním Daguerre zjistil, že slabý roztok thiosíranu sodného funguje lépe a je mnohem méně jedovatý. Výsledný obraz je zrcadlový a tmavé části obrazu mají reflexní povrch a musí být drženy tak, aby odrážely tmavou barvu. Často se obalovaly do skla, aby se zabránilo dehtování, které se objevilo, pokud byla daguerrotypie příliš dlouho vystavena vzduchu. Zpočátku musela expozice trvat 10 a více minut, ale za několik let se Daguerrovi podařilo zkrátit ji na pouhých několik sekund použitím různých chemikálií a „rychlých čoček“.

Daguerre se svým vynálezem vystoupil na veřejnosti v roce 1839, ale zpočátku bez vysvětlení, jak jeho proces funguje. Dne 7. ledna jej představil Francouzské akademii věd. Věčný tajemník Akademie François Arago obdržel úplné vysvětlení principu, ale pouze za přísného utajení. Francouzská vláda získala práva na daguerrotypii výměnou za doživotní penzi pro Daguerra a Niépceova syna Isidora. Dne 19. srpna 1839 předala francouzská vláda práva na daguerrotypii „zdarma světu“ spolu s kompletními pracovními instrukcemi. V roce 1939 udělila Národní akademie designu Louisi Daguerrovi titul čestného akademika.

Kromě fotografie pracoval Daguerre na dioramatech a vlastně je s Charlesem Mariem Boutonem vynalezl. Byly to scény, které při nasvícení zepředu ukazovaly jednu scénu a při nasvícení zezadu jinou. Například vlaky se pohybovaly a pak havarovaly nebo scéna ukazovala krajinu před a po zemětřesení. První dioramatické divadlo bylo otevřeno 11. července 1822 a ukazovalo dvě dioramata – jedno Daguerrovo a druhé Boutonovo, která se časem stala standardem a jedno vždy ukazovalo interiér, zatímco druhé krajinu. Tato dioramata nebyla hračkami, ale velkými scénami. Některé scény byly 20 metrů široké a 14 metrů vysoké a sledovalo je asi 350 diváků. Bouton se nakonec stáhl a dioramatické divadlo přenechal Daguerrovi.

Louis Daguerre zemřel 10. července 1851 v Bry-sur-Marne na selhání srdce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.