Právě vydaný Italo Calvino: Dopisy, které pokrývají více než 40 let života uznávaného spisovatele, vybral MIchael Wood, profesor angličtiny a srovnávací literatury na Princetonu. Wood vybírá své nejoblíbenější Calvinovy knihy pro Tip Sheet.
Italo Calvino byl spisovatel, který zůstal věrný sám sobě tím, že neúnavně hledal změny. Fantasy, science fiction, bajky, eseje, antologie, autobiografie, novely, romány: stále stejný vtip a hravost, stejně jako jistý zvláštní druh vážnosti. Zajímavou otázkou po celou dobu bylo, kde je.
Calvinovým prvním publikovaným dílem byla Cesta k pavoučímu hnízdu, román ve víceméně realistickém (až neorealistickém, jako v italské kinematografii) modu o italském odboji proti německé armádě za druhé světové války. Po zdlouhavém pokusu o druhý takový román už v této tradici nikdy nepracoval. Neopustil však realitu, pouze ambici zobrazit ji přímo. Nenápadně a vstřícně se odlišil, když protestoval proti překladu názvu své novely Neexistující rytíř jako Neskutečný rytíř. „Nikdy jsem neřekl, že rytíř je neskutečný,“ poznamenal Calvino. „Říkám, že neexistuje. To je velký rozdíl.“ To, co si představujeme, je také skutečné a může to být jedna z našich nejlepších cest k pochopení domněle pevného historického světa.
Další krásná věta z dopisu. Calvino řekl, že jako spisovatel usiluje o „klaunskou mimikry skutečnosti“. Zobrazení života se spoustou grimas a pitvoření, plné smíchu i smutku, ale ne bezprostřední, realisticky věrohodné. Přesto jde o verzi reality. Koho kdy napadlo, že klauni nejsou skuteční?
Zde jsou stručné evokace deseti Calvinových děl. Neřadil jsem je, protože se od sebe velmi liší – ale byla by to pěkná hra v Calvinově duchu, kdybychom si vyzkoušeli různá pořadí a rozluštili naše důvody pro ně.
Když za zimní noci cestovatel – Tohle je román, který předstírá, že je románem, který nemůže začít. Různými redakčními a jinými nezdary se ukáže, že každá kapitola není pokračováním díla, které máme číst, ale první kapitolou díla jiného. Jsou zde nádherné parodie na Borgese, francouzské thrillery, japonskou erotickou fikci, politické alegorie, latinskoamerický magický realismus. A nakonec se tyto nesourodé příběhy přece jen spojí v ironický, ale něžný happy end. Dva čtenáři, s nimiž se neustále setkáváme, se dokážou dát dohromady a zůstat spolu.
Neviditelná města – V této neobyčejné směsi fantazie, pohádky a historie sleduje Calvino rozhovory Marca Pola s Velkým chánem. Každý rozhovor je vlastně místem, vymyšleným, magickým městem, které Polo chánovi „vypráví“, jako by to byl příběh. Každé město nabízí obrazy velké krásy a zmatení a tón díla jemně potemní, jak postupuje k závěrečným, nejednoznačným vizím pekla.
Šest poznámek pro příští tisíciletí – Tyto poznámky představují přednášky, které měl Calvino přednést na Harvardu v roce 1983. Pět z nich napsal v době své smrti, takže v angličtině samotný název představuje přání a lítost – italská kniha se jmenuje Lezioni americane, Italské lekce (či přednášky). Každá přednáška evokuje ctnost, kterou by si Calvino přál, aby si ji lidstvo pokud možno odneslo s sebou do příštího tisíciletí. Těmito ctnostmi jsou: lehkost, rychlost, přesnost, viditelnost, mnohost.
Cesta do San Giovanni – jedná se o autobiografický esej o Calvinově dětství v San Remu – dlouhé procházky po horách, mnoho filmů, čas strávený na pláži. Jeho milostný románek s Ginger Rogersovou byl podle jeho slov „od počátku hvězdný, dokonce i v mých snech, protože jsem neuměl tančit.“
Pan Palomar – Pan Palomar je osamělý moderní myslitel, portrét umělce jako člověka, který má čas. Dívá se na nebe, svůj trávník, moře, špačky, želvy, římské střechy, dívku, žirafy a mnoho dalšího. Chce jen pozorovat, poučit se skromně z tvorů a věcí. Ale nemůže. Je v nich příliš mnoho k vidění. Přesto se dívá dál, je vzorem pro všechny z nás, kteří bychom chtěli (čemukoli) rozumět víc, než rozumíme.“
Zámek zkřížených osudů – V této dvojici dlouhých povídek uvíznou skupiny cestovatelů (na zámku, v hostinci) a záhadně nemohou mluvit. Zoufale si však chtějí vyprávět své příběhy (všichni mají své příběhy) a podaří se jim to tak, že na stůl vyloží hrací karty v určitém pořadí. Vzniká mnoho dobrodružství, včetně některých starých a slavných, například o Faustovi a Oidipovi. Dokonce se tu mihne i postava, která se podobá Sigmundu Freudovi.
Čtyřlístek vikomtů – První ze tří novel, později sebraných pod názvem Naši předkové. Titulní vikomt, zasažený dělovou koulí v dávné válce proti Turkům, přežije a stane se dvěma lidmi, klaďasem a záporákem. Jak už to ale ve fantasy a ve skutečnosti chodí, ani jedna z těchto postav si se svými krajany příliš nerozumí a jen ukončení rozdělení může příběh dovést ke šťastnému konci.
Kosmikomiks – Sbírka brilantních povídek zkoumajících Calvinův zájem o vědu a osud Země. Témata jako evoluce, vzdálenost Měsíce od Země, život měkkýšů, poslední dinosauři, zprávy z vesmíru, to vše dostává ironické a nápadité zpracování. Jak Calvino říká v jednom dopise, žertuje a jako obvykle říká pravdu: „Člověk je prostě nejlepší šance, o které víme, že si hmota sama poskytla informace o sobě.“
Čísla ve tmě – Jedná se o posmrtně vydanou sbírku povídek, včetně bájného vyprávění o střetu lodi Francise Drakea se španělskou galeonou. Jsou příliš daleko od sebe, než aby na sebe mohly střílet, a navíc je bezvětří, takže se nemohou pohnout. Mnozí komentátoři v této povídce spatřují alegorii italské politiky a studené války, ale vypravěč Kačer Donald (který se s Drakem plavil) nic neprozrazuje.
Poustevník v Paříži – Autobiografické eseje, přibližující politiku, psaní a četbu. Svět venku býval „plný nápisů“, říká Calvino, ale nyní rád píše v pokoji plném knih, „ani ne tak pro knihy samotné, jako pro vnitřní prostor, který vytvářejí“. Je úžasné, kolik starých znamení zvenčí v tomto prostoru žije.