O psychologii je zajímavá jedna věc: Většinou se každý, bez ohledu na své vzdělání, cítí být odborníkem v oboru. To neplatí například pro biochemii, geochemické inženýrství nebo astrofyziku.
Jako člověk, který se jednak živí studiem lidské psychologie z vědeckého hlediska, jednak jako člověk, který prostě chce pochopit, jak to s lidmi je, to chápu. Ne každý doktor psychologie je génius, pokud jde o pochopení lidského stavu. A spousta „nepsychologů“ vrhla důležité světlo na podstatu lidského chování – Kurt Vonnegut, Frida Kahlo, Bob Dylan, Mark Twain, William Shakespeare atd.
Jako člověk z formálního oboru vědecké psychologie a jako někdo, kdo po desetiletí vyučoval předměty z tohoto oboru na univerzitní úrovni, si myslím, že je pozoruhodné, že existuje mnoho populárních mylných představ o lidské psychologii. Jinak řečeno, v tomto oboru existují pojmy, které studenti psychologie pravidelně obtížně chápou.
Následuje seznam 10 psychologických pojmů, které studenti pravidelně obtížně chápou:
1. Pojmy, které studenti pravidelně obtížně chápou. Typy osobnosti vs. dimenze osobnosti
Většinou psychologové, kteří studují koncepty osobnosti, jako je například narcismus, hovoří o spojité dimenzi, v níž se lidé liší – nikoli o kategoriální proměnné. U lvího podílu osobnostních rysů psychologové hovoří o míře, do jaké někdo dosahuje vysokého skóre v dané dimenzi (např. Joe dosáhl mírně nadprůměrného skóre v narcismu) – nikoli o tom, zda někdo definitivně „patří do této kategorie“, či nikoli.
2. Přirozenost vs. výchova
Málokdy psychologové považují za příčinu nějakého chování výhradně „přirozenost“ (což znamená zhruba biologii) nebo „výchovu“ (prostředí). Většinou psychologové hovoří o nějaké psychologické vlastnosti (např. o tom, jak je někdo extravertní) jako o výsledku interakce jak přírody, tak výchovy v průběhu celého života. Představa, že chování je dáno výhradně přírodou nebo výchovou, je vlastně jakýmsi mýtem.
3. Psycholog vs. terapeut
Pojmenování „psycholog“ je pravděpodobně širší, než si možná myslíte. Psycholog je každý, kdo studuje chování (napříč všemi druhy) a/nebo pracuje na aplikaci myšlenek z výzkumu v oblasti behaviorálních věd, aby pomohl řešit konkrétní problémy, například duševní zdraví klientů. Pojem „terapeut“ je specifičtější a vztahuje se pouze na osoby, které aplikují psychologické koncepty na pomoc jednotlivcům při řešení psychických problémů (např. poradci pro duševní zdraví). Oba pojmy nejsou zaměnitelné.
4. Psycholog vs. psychiatr
Psychologové jsou behaviorální vědci nebo praktici, kteří studují chování z vědeckého hlediska nebo kteří tyto koncepty aplikují na aplikované problémy (např. pomoc jednotlivcům při řešení osobních problémů). Psychiatři jsou lékaři, kteří využívají kombinaci lékařského a behaviorálního vzdělání, aby pomohli lidem řešit problémy. Psychiatr je tedy určitým druhem terapeuta. A pojmy psycholog a psychiatr nejsou zaměnitelné.
5. Chyba typu 1
Psychologický výzkum je z velké části založen na statistických zjištěních. Když výzkumník získá ve studii zjištění, které se ukáže jako „významné“, může se mýlit – ve skutečnosti toto zjištění nemusí být platnou reprezentací toho, jak se věci ve světě mají, navzdory tomu, co výzkumník zjistil. Pokud výzkumník zjistí něco jako významné, ale ve skutečnosti se mýlí, nazýváme to „chyba typu 1“.
6. Chyba typu 2
Když výzkumník získá ve studii zjištění, které se ukáže jako „nevýznamné“, mohl by se mýlit. Pokud výzkumník zjistí něco, co není významné, ale ve skutečnosti se mýlí, nazýváme to „chyba typu 2“
7. Experiment vs. kvaziexperiment
Skutečný experiment je jediný způsob, jak můžeme učinit kauzální závěry týkající se vztahu mezi proměnnými. A skutečný experiment vyžaduje náhodné přiřazení k různým podmínkám. Pokud provádíte studii a chcete zjistit, zda se lidé v jedné situaci (např. ti, kteří pijí hodně kávy) chovají jinak než lidé v jiné podmínce (např. ti, kteří kávu nepijí), musíte lidi náhodně zařadit do jedné z těchto dvou podmínek. Studie, která hledá rozdíly v nějakém výsledku mezi přirozeně se vyskytujícími skupinami (např. lidé, kteří pravidelně pijí kávu, versus ti, kteří ji nepijí), je „kvaziexperiment“ a nemůže zjistit, zda změny v jedné proměnné způsobují změny v druhé proměnné.
8. Statistické interakce
Někdy bude mít proměnná jeden účinek na jednu skupinu lidí a zcela jiný účinek na jinou skupinu lidí. Účinky určité proměnné na určitou výslednou proměnnou tedy často závisí na nějaké jiné proměnné. Pokud chcete zjistit, zda se teenageři častěji než jiné věkové skupiny rozhodnou být ve společnosti jiných lidí, bylo by užitečné vědět, zda se například v posledních 24 hodinách česali a zda budou ve společnosti členů rodiny nebo cizích lidí. Dospívající, kteří se neučesali, by si mohli častěji vybírat společnost jiných osob, pokud budou ve společnosti rodinných příslušníků. Někdy je vliv jedné proměnné (s jakými lidmi budete trávit čas) závislý na nějaké jiné proměnné (zda jste se učesali) při určování nějakého výsledku (zda se rozhodnete s těmito lidmi setkat). Pochopení statistických interakcí nám pomáhá porozumět nuancím v chování.
9. Jaké jsou statistické interakce? Co je „přirozené“ vs. co je „správné“
Někdy student slyší nějaké chování popsané jako „přirozené“ a nesprávně si to vyloží tak, že toto chování je morálně správné nebo oprávněné. Například David Buss (2006) dobře zdůvodnil, že vražda u lidí má silný evoluční základ. Důležité je, že Buss netvrdí, že by k vraždám u lidí „mělo“ docházet. Jeho vědecká analýza problematiky spíše naznačuje, že vraždy jsou součástí lidské přirozenosti. Zaměňování toho, co „je“, za to, co „by mělo být“, je příkladem chybného myšlení. Vědecky vzdělaní psychologové jsou v tomto důležitém rozlišování vzděláni.
10. Vícefaktorová příčinná souvislost
Jeden z nejzásadnějších problémů v tom, jak většina lidí chápe psychologii: Lidé často upadají do pasti, když si myslí, že existuje jediná příčina jakéhokoli výsledku chování. Ve skutečnosti vyškolení psychologové dobře vědí, že na utváření jakéhokoli chování se často podílí více příčin. Masové střelby, které představují děsivý aspekt moderního života, jsou jasným příkladem takového uvažování. Někteří lidé tvrdí, že masová střelba je důsledkem psychických problémů. Jiní tvrdí, že masová střelba je důsledkem špatných zákonů týkajících se kontroly zbraní. Ve skutečnosti se ukázalo, že oba problémy hrají svou roli. A na tomto složitém společenském problému se podílí i několik dalších faktorů. U lvího podílu chování je ve hře více faktorů.
Bottom Line
Ať se to ostatním v našem oboru líbí nebo ne, mít doktorát z psychologie nás skutečně nekvalifikuje na to, abychom byli odborníky na celé lidské chování. Ve skutečnosti existují odborníci na lidské chování z mnoha oborů. To znamená, že formální obor vědecké psychologie vrhl důležité světlo na to, co znamená být člověkem. Z pohledu člověka, který v tomto oboru vyučuje již desítky let, mohu říci, že zde popsané otázky jsou pojmy, které studenti pravidelně obtížně chápou. Abychom posunuli naše znalosti o tom, co to znamená být člověkem, bylo by moudré zajistit, aby studenti psychologie prokázali pevné porozumění těmto konceptům dříve, než vyrazí do světa.
.