Abstract
1. Studie stravy mořských savců obvykle shrnují složení kořisti u všech studovaných jedinců. Rozdíly v potravě jednotlivých jedinců jsou obvykle ignorovány, ale mohou být více než jen „šumem“ kolem optimální potravní strategie, která by měla být stejná v celé populaci. Namísto toho mohou mít různí jedinci jak různé potřeby, tak různé dovednosti k naplnění svých požadavků a strava se může strukturálně lišit mezi různými skupinami jedinců v rámci populace. Zde ukazujeme, že jídelníček sviňuch obecných se liší v závislosti na věku a výživové kondici jedinců a také v závislosti na ročním období. Přestože by se všechny sviňuchy měly pravděpodobně snažit alespoň částečně živit energeticky bohatou kořistí, jako jsou klupiny nebo písečníci, v potravě mláďat převažují malé, štíhlé gaviály a v potravě dospělých jedinců větší, ale také štíhlé gaviály. Kořist s relativně vysokou energetickou hustotou byla nalezena pouze u třetiny sviňuch s neprázdným žaludkem a přibližně u jedné čtvrtiny všech sviňuch. Při vícerozměrném hodnocení složení kořisti v závislosti na faktorech, jako je velikost sviňuchy, roční období a tělesná kondice sviňuchy, jsme zjistili nejvyšší podíl prázdných žaludků, nejnižší rekonstruovanou hmotnost kořisti v neprázdných žaludcích a nejnižší podíl energeticky bohaté kořisti v létě. Zjistili jsme také nižší rekonstruované hmotnosti kořisti u sviňuch v horší kondici. Naše výsledky ukazují, že záleží na individuálních rozdílech v tom smyslu, že strava sviňuch se vyvíjí s velikostí sviňuchy (jako zástupce věku) a že tento vývoj může být ovlivněn střídáním ročních období a individuálním neštěstím, které vede k hladovění.
2. The distribution of harbour porpoises Phocoena phocoena in the North Sea has shifted southwards in recent years. Mnoho zvířat zřejmě opustilo oblasti dříve bohaté na písečné ryby a přesunulo se do oblasti, kde jsou důležitou kořistí mnohem hubenější gobři a gadoidi. Zdá se, že tento posun v oblasti výskytu a pravděpodobně i v potravě neovlivnil tělesnou kondici všech sviňuch na jihu. Tělesná kondice se u uvízlých jedinců nalezených v Nizozemsku liší, od velmi dobré po velmi špatnou. Vyhublost je u tohoto druhu častou příčinou úhynu, což naznačuje, že období snížené kvantity nebo kvality kořisti může být pro tento druh škodlivé. Vyvstává tedy otázka, zda vyhublé sviňuchy nemohly najít dostatek potravy nebo zda jejich potrava nebyla dostatečně kvalitní. Žaludky vyhublých zvířat nemusí být nutně prázdné, ale ve skutečnosti často obsahovaly zbytky potravy. V této studii tyto zbytky zkoumáme a porovnáváme složení potravy dobře živených sviňuch s postupně hubnoucími exempláři, sebranými v letech 2006-2014. Předpokládáme, že sviňuchy mohou hladovět tím, že konzumují relativně příliš mnoho kořisti s nízkým obsahem tuku, která má nízkou energetickou hustotu. Takovou potravu lze označit jako junk food: kořist, která je příliš chudá pro udržení dobré tělesné kondice. Výsledky ukazují, že existuje významný rozdíl ve složení kořisti mezi zvířaty v dobré tělesné kondici a zvířaty ve špatné tělesné kondici, že hladovějící zvířata mají v žaludku méně zbytků kořisti a že tato kořist je v průměru méně kvalitní. Zdravé sviňuchy přijímají směs tučných ryb a chudší kořisti: „velkou čtyřku“ z hlediska stravy tvoří klupeidi a písečníci s relativně vysokým obsahem tuku a gadoidi a gobři, kteří jsou chudší kořistí. Naše zjištění ukazují, že existuje negativní korelace mezi úbytkem tělesné hmotnosti a příjmem tučných ryb. To naznačuje, že vyhublost je pravděpodobně způsobena nedostatkem energeticky bohaté kořisti a že sviňucha obecná potřebuje tuto kořist ve své potravě, aby zabránila hladovění.
3. Vedlejší úlovky při rybolovu, zejména v sítích pro lov při dně, jsou důležitou příčinou úhynu sviňuchy obecné Phocoena phocoena. Identifikace vedlejších úlovků na základě postmortálních studií uvízlých těl sviňuch je často obtížná a závisí na kombinaci několika znaků. Jedním ze znaků, které se považují za odpovídající vedlejšímu úlovku, je plný žaludek, který signalizuje akutní smrt. Zde ukazujeme, že pokud jsou sviňuchy většinou uloveny v sítích pro lov při dně, je druhové složení kořisti spíše než množství zbytků kořisti v jejich žaludku nejinformativnějším znakem pro identifikaci vedlejšího úlovku. Určité a vysoce pravděpodobné vedlejší úlovky (tj. mrtvoly sviňuch přinesené rybáři nebo se stopami po sítích a jinými důkazy vedlejšího úlovku) měly v žaludku vysoký podíl kořisti ryb žijících při dně, obvykle >94 % hmotnosti všech identifikovaných ryb. Méně jisté případy, tzv. pravděpodobné a možné vedlejší úlovky, zahrnovaly postupně více zvířat s nižším procentem hmotnosti kořisti ryb žijících při dně. Jisté a vysoce pravděpodobné vedlejší úlovky měly také tendenci mít v žaludku vyšší podíl dnové kořisti ve srovnání se zvířaty, která uhynula z jiných příčin smrti (např. vyhubnutí, infekční onemocnění, predace tuleňem šedým nebo neznámé příčiny). Tento vztah byl využit ke zlepšení klasifikace těch sviňuch, které byly klasifikovány jako pravděpodobný nebo možný vedlejší úlovek. Druhové složení kořisti tak může být použito jako další kritérium pro vedlejší úlovky při postmortálních studiích uvízlých kytovců, pokud je znám typ rybolovu, který je za vedlejší úlovky zodpovědný.
4. S čištěním řek se do jejich ústí a vyšších partií vrací život. V mnoha velkých řekách ústících do Severního moře opět přibývá diadromních druhů ryb. Bylo zjištěno, že se do ústí řek a řek Severního moře vracejí i sviňuchy obecné (Phocoena phocoena), které jsou dravci ryb. Jejich pouhá přítomnost v těchto řekách však není důkazem, že tito malí kytovci skutečně využívají vracející se ryby. Studium potravy sviňuch nalezených na horním toku řeky může objasnit jejich výběr kořisti a ekologickou roli v systému. Zde ukazujeme, že hlavní část potravy sviňuch nalezených v západní části řeky Šeldy (2007-2014) tvoří diadromní ryby, zejména mladí jedinci mníka jednovousého (Osmerus eperlanus). Plejtvák obrovský se na potravě sviňuch (% hmotnosti kořisti) v Západní Šeldě podílel 46 %, zatímco v ústí řeky 14 % a v Severním moři na obou stranách ústí 3 %. Přestože se počet sviňuch v řece zvyšuje, není vše v pořádku. Zvířata nalezená mrtvá na březích řeky byla obecně ve špatném výživném stavu a měla zvýšenou pravděpodobnost, že budou nalezena mrtvá s prázdným žaludkem. Zvířata plavající velmi daleko proti proudu se někdy odvážila překonat velká vodní díla, jako jsou stavidla, která jim mohla bránit v návratu do moře. Později bylo zaznamenáno relativně mnoho uhynulých zvířat, ale doposud jich bylo sebráno příliš málo pro analýzu obsahu žaludku na to, aby bylo možné validní srovnání stravy v dolní a horní části tohoto říčního systému.
5. Byla analyzována DNA z vnějších ran 3 uhynulých sviňuch obecných Phocoena phocoena, které uvízly na mělčině v Nizozemsku. Vzorky z bodných ran i okrajů velkých otevřených ran byly odebrány sterilními vatovými tampony. Pomocí specifických primerů zaměřených na kontrolní oblast mtDNA tuleně šedého Halichoerus grypus byl ze 4 bodných ran amplifikován fragment DNA o velikosti 196 bp. Sekvenování fragmentů potvrdilo přítomnost DNA tuleně šedého v bodných ranách. Sekvence DNA se v jednotlivých případech lišily, což znamená, že se jednalo o 3 jednotlivé tuleně šedé. Vzhledem k tomu, že 8 kontrolních stěrů z neporušené kůže a přepravního vaku a 6 stěrů z otevřených ran stejných sviňuch bylo negativních, považuje se kontaminace DNA z prostředí za nepravděpodobnou. Výsledky poskytují souvislost mezi vyvrženými zmrzačenými sviňuchami a nedávnými pozorováními tuleňů šedých útočících na sviňuchy. Naše studie je první studií, která použila forenzní techniky k identifikaci DNA ve stopách po kousnutí z mršin získaných z mořského prostředí. Tento přístup lze rozšířit na identifikaci dalších mořských agresorů, včetně případů osob zmrzačených na moři.
6. Sviňuchy obecné (Phocoena phocoena), které ve velkém množství vyvrhují na břeh jižní části Severního moře smrtelná zmrzačení s ostrými hranami, vyvolaly polemiku mezi vědci, rybářským průmyslem a ochránci přírody, jejichž názory na pravděpodobnou příčinu se liší. Nedávné zjištění DNA tuleně šedého (Halichoerus grypus) ve stopách po kousnutí na třech zmrzačených sviňuchách obecných a také přímá pozorování útoků tuleně šedého na sviňuchy označily tento druh tuleně za pravděpodobnou příčinu. Charakteristiky stop po kousnutí byly vyhodnoceny v rámci retrospektivní analýzy fotografií uhynulých sviňuch obecných, které uvízly v letech 2003-2013 (n=1081) na nizozemském pobřeží. Jednalo se o 271 zvířat, která byla dostatečně čerstvá, aby bylo možné s jistotou makroskopicky posoudit zranění způsobená tuleni šedými. U 25 % z nich byly identifikovány stopy po kousnutí a drápech, které se shodovaly se stopami nalezenými na zvířatech, která byla pozitivně testována na DNA lachtana šedého. Postižená zvířata byla většinou zdravá mláďata, která měla silnou vrstvu tuku a nedávno se nakrmila. Došli jsme k závěru, že většina zmrzačených sviňuch obecných byla obětí útoku tuleně šedého a že predace tímto druhem je jednou z hlavních příčin úmrtí sviňuch obecných v Nizozemsku. We provide a decision tree that will help in the identification of future cases of grey seal prepaation on porpoises.
7. Podél nizozemských břehů každoročně uvíznou stovky sviňuch obecných (Phocoena phocoena). Opakujícím se jevem v Nizozemsku je vlna uvíznutí silně zmrzačených sviňuch, které jsou většinou v dobré výživné tělesné kondici (silná vrstva tuku), koncem zimy a začátkem jara. Těmto zmrzačeným sviňuchám chybí části kůže a tuku a někdy i svalové tkáně. Prozkoumáním fotografií uvízlých zvířat pořízených na místech uvíznutí a výsledků nekropsií jsme zjistili 273 zmrzačených zvířat z let 2005-2012. Znetvoření lze rozdělit do několika kategorií, ale většinou se jednalo o rány na bocích těchto zvířat, které byly způsobeny klikatým způsobem, nebo v oblasti krku a tváře. Byl porovnán obsah žaludku 31 cikcaků, 12 krků/líc a 31 kontrolních zvířat, která nebyla zmrzačena, ze stejných kategorií věku a tloušťky tuku; všechna tato zvířata uvízla na mělčině mezi prosincem a dubnem v letech 2006-2012. Potrava jedinců s poraněním cikcak na bocích se z velké části skládala ze žábronožek, zatímco zvířata, která měla poranění na hrdle/líci, se živila převážně klopuškovitými. Oproti tomu jedinci bez znetvoření měli pestřejší stravu, která zahrnovala chocholouše a klupeidy, ale také velký podíl písečníků a gadoidů. Zjištění, že typ znetvoření odpovídá určité stravě, naznačuje, že sviňuchy, které se živily různou kořistí nebo v různých mikrostanovištích, byly zasaženy různým způsobem. Zvířata, která se živí na mořském dně (gobiusy), jsou zřejmě vystavena riziku zásahu z boku, zatímco zvířata, která se údajně živí výše ve vodním sloupci (hejnové klupeidy), byla zasažena převážně zespodu, v oblasti hrdla. Větší variabilita v jídelníčku nezmrzačených sviňuch naznačuje, že využívají větší rozmanitost mikrostanovišť.
.