Diskuse
B. hominis je jednobuněčný prvok střevní parazit, který je členem rodu Blastocystis z čeledi Stramenopiles, kam patří vodní plísně, řasy a diatomy. Cysty B. hominis jsou obvykle kulaté, měří 6-40 μm, mají velkou vakuolu a chybí v nich vnitřní jaderná struktura; samotná vakuola je však ohraničena četnými jádry. Organismus se rozmnožuje binárním dělením a prodlužováním a zatahováním pseudopodů . Samotný B. hominis má rovnoměrné geografické rozšíření po celém světě, avšak jeho klinický význam přispívající ke gastrointestinální symptomatologii se objevuje spíše v málo rozvinutých zemích v tropickém nebo subtropickém podnebí . Klinická prevalence v málo rozvinutých zemích může být druhotná vzhledem ke způsobu přenosu organismu, neboť jako nejpravděpodobnější zdroje byly uváděny fekálně-orální, vodní (kontaminovaná voda) a potravinové (syrové potraviny) vektory. K patogenitě dochází při požití zralých cyst, což vede k lýze střevního epitelu a vylučování průjmových toxinů .
E. nana je améboidní organismus vyskytující se ve střevech lidí a jiných zvířat. Cysty E. nana jsou obvykle oválné nebo kulaté, o průměru 5-10 μm . Mezi jejich vlastnosti patří hyalinní pseudopodie, které mají za následek pomalou pohyblivost organismů. Cytoplazma organismu je vakuolizovaná a může, ale nemusí obsahovat bakterie. Je také známo, že E. nana má celosvětové rozšíření s převahou v tropických oblastech a stejný způsob přenosu jako B. hominis. Gastrointestinální příznaky E. nana vznikají požitím zralé cysty a následným podrážděním střevních slizničních krypt, což vede k fibróze .
Ačkoli B. hominis i E. nana existují jako dva samostatné parazitické organismy, byla dobře zdokumentována koinfekce oběma jednotlivými parazity. Mezi postulované důvody vysoké míry této parazitární koinfekce patří jejich shodný způsob přenosu. Špatně hygienicky zajištěné životní podmínky a nehygienické zdroje potravy a vody umožňují náchylnost k polyparazitární infiltraci . Ve studii Lu a Sunga , provedené na populaci přistěhovalců v severovýchodní části Tchaj-wanu, byly provedeny studie stolice s cílem získat důkazy o infiltraci B. hominis spolu s možností polyparazitární infekce. Šetření dospělo k závěru, že více než 20 % získaných vzorků stolice bylo pozitivních na polyparazitismus, přičemž téměř 79 % těchto jedinců mělo průkaz B. hominis a následného parazita přenášeného fekálně-orální cestou, jako je E. nana. Studie naznačuje, že v důsledku nižšího socioekonomického statusu a nízkých hygienických standardů dochází k vysoké míře koinfekce těmito střevními parazity. Další navrhovaný mechanismus polyparazitismu zahrnuje střevní náchylnost, ke které dochází při počátečním napadení střevního lumen. Počáteční podráždění sliznice a zánět způsobený parazitární infiltrací může umožnit infiltraci dalších parazitárních organismů do trávicího traktu . V neposlední řadě se předpokládá, že výskyt polyparazitárních infekcí může být přímo úměrný imunitnímu stavu postiženého jedince.
B. hominis a E. nana byly zaznamenány jako běžné patogeny v případech akutních nebo chronických průjmů u imunokompromitovaných pacientů . Již několik let se uvádí, že B. hominis a E. nana způsobují gastrointestinální příznaky u pacientů infikovaných virem lidské imunodeficience a u pacientů se syndromem získané imunodeficience. Závažnost gastrointestinálních příznaků u těchto osob se lišila, neboť se zdálo, že pacienti s vážně narušenou imunitou hostitele mají přetrvávající a neustupující příznaky . Je známo, že pacienti s chronickou renální insuficiencí na hemodialýze jsou imunokompromitovaní, a proto se tito pacienti zdají být náchylní k infekci B. hominis a E. nana. Ve studii Kulik et al. byl u pacientů s chronickou renální insuficiencí na hemodialýze s přidruženými průjmy zjišťován výskyt parazitů. Ve vzorcích stolice byly organismy B. hominis a E. nana nalezeny u 20 %, resp. 16 %, přičemž koinfekce se vyskytla u 21 % odebraných vzorků. Studie dospěla k závěru, že tyto organismy jsou u uremických pacientů s průjmem patogenní, pokud byly vyloučeny jiné příčiny průjmu, a zdůraznila potřebu eradikace parazitů u těchto osob.
V málo rozvinutých zemích byly B. hominis a E. nana hlášeny ve vysoké prevalenci jako příčiny akutního průjmu u dětí. To je pravděpodobně způsobeno nezralým imunitním systémem spolu se špatnými hygienickými podmínkami. Ve studii Graczyka a kol. byly odebrány vzorky stolice dětí školního věku s průjmem v Zambii k testování. Vzorky byly negativní na bakteriální a virové enteropatogeny, byly však pozitivní na B. hominis a E. nana (53,8 %, resp. 63,4 %) a koinfekci oběma parazity ve 43 %. Studie dospěla k závěru o významné souvislosti mezi parazity a průjmy. Podobná míra infekce byla zaznamenána také ve studiích z Argentiny, Chile, Kuvajtu, Thajska a Venezuely . Ačkoli patogenita B. hominis a E. nana byla v literatuře dobře popsána, pokud jde o imunokompromitované hostitele, její klinický význam u imunokompetentních jedinců není jasný.
U zdravých jedinců je celosvětově prevalence B. hominis a E. nana 10-15 %, přičemž v málo rozvinutých zemích je vyšší . O patogenitě organismů způsobujících gastrointestinální symptomy u imunokompetentních osob se vedou diskuse, přičemž studie odhalily smíšené výsledky. Ve dvouleté studii enteropatogenů spojených s akutním průjmem došli Oyofo et al. k závěru, že B. hominis a E. nana jsou skutečně příčinou gastrointestinální symptomatologie u významné části imunokompetentních jedinců. Naopak Leder et al. prezentovali pozitivitu B. hominis ve vzorcích stolice jako rovnocennou u symptomatických a asymptomatických pacientů, kteří byli jak imunokompetentní, tak imunosuprimovaní, což naznačuje, že tyto organismy nemusí být patogenní bez ohledu na imunitní stav hostitele. Různé kazuistiky polemizují o patogenitě těchto parazitů jako příčin gastrointestinálních symptomů a dosud nebyly stanoveny konsenzuální pokyny týkající se přístupu k imunokompetentním pacientům s příznaky nebo bez nich .
Klinicky může infekce B. hominis i E. nana vést k akutnímu nebo chronickému průjmu, generalizovaným bolestem břicha, nevolnosti, zvracení, plynatosti a anorexii. Komplikace chronického průjmu mohou být závažné a někdy i smrtelné a mohou zahrnovat dehydrataci, malnutrici a metabolickou acidózu. Diagnózu infekce B. hominis i E. nana lze stanovit pomocí vyšetření vzorku stolice na přítomnost vajíček a parazitů. Vzorky stolice se vyšetřují světelnou mikroskopií pomocí přímého mokrého nátěru, trichromového barvení a koncentrace formal-ethylacetátu. Infekčnost se klasifikuje na základě identifikace a kvantifikace cyst B. hominis a cyst E. nana a trofozoitů přítomných ve vzorcích stolice . K diagnostice lze rovněž použít enzymově vázaný imunosorbční test na sérové protilátky a techniky polymerázové řetězové reakce, avšak dostupnost je omezená a zdá se, že není nákladově efektivní.
Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí B. hominis jako „běžného“ střevního parazita vyskytujícího se po celém světě, který může, ale nemusí vyvolávat gastrointestinální příznaky. CDC doporučuje rutinní vyšetření vajíček a parazitů ve stolici u každého, kdo má akutní nebo chronický průjem, a navrhuje léčbu B. hominis, pokud byly vyloučeny jiné příčiny průjmu. Na rozdíl od B. hominis označuje CDC E. nana u imunokompetentních i imunosuprimovaných jedinců jako nepatogenního střevního prvoka, který není důvodem k léčbě, pokud je parazit izolován při analýze stolice. Navzdory doporučení CDC bylo v několika málo kazuistikách konstatováno, že léčba a eradikace E. nana u pacientů s průjmem vedla k úplnému vymizení příznaků. Je však třeba zmínit, že u pacienta s koinfekcí B. hominis i E. nana není léčba zaměřená na eradikaci obou parazitů specifikována .
Metronidazol se ukázal jako účinná možnost léčby infekce B. hominis i E. nana. Kazuistiky naznačují účinnost metronidazolu jak při odstraňování organismů ze vzorků stolice, tak při vymizení příznaků . Nitazoxanid a trimethoprim-sulfametoxazol byly rovněž hlášeny jako účinné v případech rezistence na metronidazol . Clearance organismů se stanovuje pomocí tří samostatných negativních vzorků stolice. Pacienti s vymizením příznaků, ale přetrvávajícími pozitivními testy, jsou označováni jako asymptomatičtí nosiči organismů, což je název, který v současné době zřejmě nemá žádný klinický význam.