Zdá se to jednoduché: zvíře pocítí žízeň, napije se vody a přestane mít žízeň. Ačkoli tento nenápadný sled událostí pravděpodobně zná každý z miliard a miliard živočichů, kteří obývají Zemi, vědci teprve nyní přibližují nervové obvody, které převádějí nedostatek vody v těle na nevyhnutelné nutkání pít.
Část mozku, která vnímá a reguluje vnitřní rovnováhu vody v těle, se nazývá lamina terminalis. Má tři propojené podoblasti – subfornální orgán (SFO), organum vasculosum lamina terminalis (OVLT) a střední preoptické jádro (MnPO).
Nedávný výzkum na myších ukázal, že dehydratace vyvolává aktivitu v SFO, který následně aktivuje MnPO, a to zase zřejmě podněcuje chování při pití. Když se hladina tekutin v těle vrátí do normálu, MnPO vyšle zpět do SFO signál, který způsobí, že žízeň zmizí. Stimulací a deaktivací určitých neuronů v těchto částech mozku vědci tuto souvislost potvrdili.
Výše uvedený obrázek ukazuje excitované neurony v MnPO v reakci na dehydrataci.