A. Ti, kdo byli vyloučeni z izraelské obce

1. (1) Eunuchové jsou vyloučeni ze shromáždění Izraele.

Kdo je vykastrován rozdrcením nebo zmrzačením, nesmí vstoupit do Hospodinova shromáždění.

a. Drcením nebo mrzačením: To se týká těch, kdo byli vykastrováni buď vrozenou vadou, nehodou, nebo úmyslným vykastrováním.

b. Nevstoupí do Hospodinova shromáždění: Když čteme tento výraz, obvykle se vztahuje na národ shromážděný před Hospodinem k bohoslužbě, například když se shromáždil na hoře Sinaj (Dt 5,22; 9,10; 10,4 a 18,16). Ne vždy však má tento význam.

i. Deuteronomium 31,30 odkazuje na celou izraelskou obec, zatímco Deuteronomium 31,28 jasně říká, že „celá obec“ byla shromážděna prostřednictvím všech starších vašich kmenů a vašich úředníků. V některých kontextech se tedy shromáždění může vztahovat na starší a úředníky. Je docela dobře možné, že tato vyloučení z Hospodinova shromáždění jsou vyloučeními nikoli z náboženského života Izraele, ale z politického života národa.

ii. Poole naznačuje, že myšlenka Hospodinova shromáždění se týká vedení nebo vládců Izraele. Tito lidé nebyli vyloučeni z náboženského života Izraele, ale z politického života národa. Trapp s tím souhlasí a říká, že na nesmí vstoupit do Hospodinova shromáždění: „nesmí vcházet a vycházet před lidem jako veřejný činitel“. Clarke k tomu dodává: „Je-li vstupem do shromáždění míněno zastávání občanského úřadu mezi lidem, jako je soudce, magistrát, soudce &c., pak je důvod zákona velmi jasný.“

iii. Iz 56,3-5 ukazuje, že i eunuchové a cizinci mohou být přijati před Hospodinem, pokud ho budou poslouchat, a budou přijati před „normálními“ lidmi, kteří Boha neposlouchají.

c. Nesmějí vstoupit do Hospodinova shromáždění: Eunuchové byli vyloučeni, protože Boží smlouva s Izraelem byla životně spojena s myšlenkou semene a vykastrování je „zločinem“ proti lidskému semeni. Navíc většina eunuchů se tak stávala při pohanských obřadech, kde byli zasvěcováni pohanským bohům.

2. (2) Ze shromáždění Izraele (občanského vedení v Izraeli) jsou vyloučeni ti, jejichž původ není znám.

Kdo je nemanželského původu, nesmí vstoupit do Hospodinova shromáždění; ani do desátého pokolení nesmí nikdo z jeho potomků vstoupit do Hospodinova shromáždění.

a. (3) Kdo je nemanželského původu, nesmí vstoupit do Hospodinova shromáždění. Ten, kdo se narodil nemanželsky: Je obtížné přesně definovat, co se rozumí pod pojmem nemanželského původu. Někteří pozdější židovští autoři jej definovali jako někoho, kdo se narodil z incestního vztahu mezi Židy; podle jiných se vztahuje na ty, kdo se narodili ze smíšených manželství mezi izraelským lidem a jeho pohanskými sousedy (jako v Nehemiášovi 13,23).

3. (3-6) Amónovci a Moábci jsou vyloučeni ze shromáždění Izraele (občanského vedení v Izraeli).

Amonitský nebo Moábský nesmí vstoupit do Hospodinova shromáždění; ani do desátého pokolení nesmí nikdo z jeho potomků vstoupit do Hospodinova shromáždění navěky, protože vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou na cestě, když jste vyšli z Egypta, a protože proti vám najali Baláma, syna Beorova, z mezopotámského Petoru, aby vám zlořečil. Hospodin, tvůj Bůh, však Baláma neposlechl, ale Hospodin, tvůj Bůh, ti kletbu proměnil v požehnání, protože Hospodin, tvůj Bůh, tě miluje. Nebudeš hledat jejich pokoj ani jejich blahobyt po všechny své dny až navěky.

a. Amónovec nebo Moábec nevstoupí do Hospodinova shromáždění: Moábci a Amónovci nejenže krutě zacházeli s Izraelem na jeho cestě do zaslíbené země, ale byli také národem s potupným začátkem. Moábci a Amónovci byli dva synové, kteří se narodili Lotovým dcerám díky krvesmilstvu s jejich otcem (Genesis 19,30-38).

4. (7-8) Edómci a Egypťané (třetího pokolení) smějí být mezi izraelským shromážděním (občanským vedením v Izraeli).

Edómce si nebudeš ošklivit, vždyť je to tvůj bratr. Nebudeš si ošklivit Egypťana, protože jsi byl v jeho zemi cizincem. Synové třetího pokolení, kteří se jim narodili, mohou vstoupit do Hospodinova shromáždění.

a. Nebudeš si ošklivit Edómce: Edómci byli etnicky spřízněni s Izraelem, protože otcem edómských národů byl Izraelův bratr Ezau. Proto bylo Izraeli přikázáno, aby si nehnusil Edómce.

i. Je zajímavé, že jeden z nejznámějších Edomitů v dějinách se Izraeli hnusil – Herodes Veliký. Mnoho jeho velkolepých stavebních projektů v Judsku mělo za cíl nejen oslavit jeho vlastní jméno, ale také získat přízeň Židů, kteří jím jako Edomitem opovrhovali.

b. Nebudeš si ošklivit Egypťana: Také Egypťanům se mělo dostat větší přízně než Moábcům nebo Amónovcům, protože Izrael byl v Egyptě hostem téměř 400 let. Přestože roky, které Izrael strávil v Egyptě, byly těžké, Bůh s nimi měl velký záměr. Egypt byl pro Izrael jako mateřské lůno; vešli tam jako velká rodina a vyšli jako samostatný národ.

B. Různé zákony.

1. (9-14) Čistota v táboře

Když vojsko vytáhne proti tvým nepřátelům, chraň se každé špatnosti. Je-li mezi vámi někdo, kdo se v noci nějakou příhodou znečistí, ať vyjde ven z tábora; do tábora nesmí vejít. Až však nastane večer, omyje se vodou, a až zapadne slunce, smí vejít do tábora. Také budeš mít místo mimo tábor, kam můžeš vyjít; mezi svým náčiním budeš mít nářadí, a když si venku sedneš, budeš s ním kopat a obracet a přikrývat své odpadky. Hospodin, tvůj Bůh, totiž chodí uprostřed tvého tábora, aby tě vysvobodil a vydal ti tvé nepřátele; proto bude tvůj tábor svatý, aby mezi tebou neviděl nic nečistého a neodvrátil se od tebe.

a. Když vojsko vytáhne proti tvým nepřátelům, pak se chraň před každou špatností: Bůh přikázal obřadní čistotu mezi izraelským vojskem. Nějaký výskyt v noci pravděpodobně odkazuje na noční vyměšování a očistný obřad k tomu je popsán v 3. Mojžíšově 15,16-18. Po dodržení obřadní očisty smí opět vstoupit do tábora.

b. Mezi svým náčiním budeš mít i náčiní: Bůh přikázal izraelskému vojsku hygienickou čistotu; každý voják měl mít u sebe nějaký druh lopaty, kterou by mohl zakrýt odpadky.

i. Tento příkaz byl dán, „částečně proto, abychom předešli obtěžování sebe nebo druhých; částečně proto, abychom zachovali a cvičili skromnost a přirozenou poctivost; a hlavně proto, aby byli takovými vnějšími obřady vychováváni k větší úctě k Božímu Majestátu a k větší opatrnosti, aby se vyhýbali každé skutečné a mravní nečistotě“. (Poole)

ii. Někteří starověcí rabíni učili, že svaté město Jeruzalém je třeba považovat za „Hospodinův tábor“. Podle této úvahy bylo třeba jít mimo tábor, aby si člověk ulevil. Pro mnoho lidí však byla cesta mimo velký „tábor“ Izraele (město Jeruzalém) delší, než by bylo dovoleno v sobotu. Proto rabíni z praktických důvodů zakázali Židům ulevit si v sobotní den.

2. (15-16) Izrael má poskytnout azyl uprchlému cizímu otrokovi.

Rabína, který utekl od svého pána k vám, nevrátíte jeho pánovi. Může u tebe bydlet uprostřed tebe, na místě, které si vybere v některé z tvých bran, kde se mu to bude zdát nejlepší; nebudeš ho utiskovat.

a. Otroka, který utekl od svého pána k tobě, nevrátíš jeho pánovi: „Zmíněný uprchlý otrok zřejmě přišel z cizí země. V opačném případě by nastaly právní komplikace, protože otroci byli ceněným majetkem“. (Thompson)

3. (17-18) Zakázána posvátná prostituce

Nebude rituální nevěstka z izraelských dcer ani zvrácená ze synů Izraele. Do domu Hospodina, svého Boha, nebudeš přinášet mzdu nevěstky ani cenu psa jako slibovou oběť, neboť obojí je Hospodinu, tvému Bohu, ohavností.

a. Rituální nevěstka: Tím je míněna prostitutka. Výraz zvrácená odkazuje na mužskou prostitutku, obojí bylo běžné mezi pohanskými náboženstvími Kanaánců a dalších ve starověkém světě.

i: Rituální nevěstka. Později, za vlády Ásy (1 Kr 15,12) a Jóšijáše (2 Kr 23,7), se dozvídáme, že zvrhlíci (mužští prostituti) byli z Izraele vyhnáni. To znamená, že po určitou dobu, než byli vyhnáni, směli provozovat svou „svatou prostituci“, která byla ohavností pro Hospodina, tvého Boha.

b. Do domu Hospodina, svého Boha, nepřinesete mzdu nevěstky ani cenu psa: Výplatu prostitutky (nájem nevěstky) a výplatu muže (cenu psa) se nikdy nesmělo přinášet Hospodinu. To byla běžná praxe mezi posvátnými kulty prostituce, které se hojně vyskytovaly ve starověkém světě.

i. Připomínka zásady, že Hospodinovo dílo nepotřebuje peníze z nemorálních nebo špatně získaných zisků.

ii. Dokonce i v nejhrubších formách byl tento druh praxe v institucionální církvi povolen. „A jaká je to páchnoucí hanba, že guláše a nevěstince povoluje papež, který z nich má nemalé zisky?“ (srov. (Trapp, psáno v roce 1659)

4. (19-20) Žádný úrok se nesmí účtovat izraelské rodině

Nebudeš účtovat úrok svému bratru; úrok z peněz nebo jídla nebo čehokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci úrok účtovat můžeš, ale svému bratru úrok účtovat nebudeš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš ruku v zemi, do níž vstupuješ, abys ji obsadil.

a. Svému bratru nebudeš účtovat úrok; úrok z peněz ani z jídla: Zmínka o jídle a podobný příkaz v Exodu 22,25 vedou většinu k pochopení, že úroky byly zakázány z půjček poskytnutých chudým na jejich základní potřeby a nezakazovaly brát úroky z půjček, které nebyly určeny na pomoc chudým.

b. Cizinci můžeš účtovat úrok: „Protože však do Izraele mohou z obchodních důvodů přicházet obchodníci z jiných národů nebo poskytovat Izraelcům půjčky na úrok, mohly být cizincům účtovány úroky.“ (Kalland)

5. (Kalland)

5. (Kalland)

6. (21-23) Důležitost dodržování slibů:

Když učiníš slib Hospodinu, svému Bohu, nebudeš otálet s jeho zaplacením, neboť Hospodin, tvůj Bůh, to od tebe jistě bude vyžadovat a byl by to pro tebe hřích. Když se však zdržíš plnění slibu, nebude to pro tebe hříchem. To, co vyšlo z tvých rtů, dodržíš a splníš, neboť jsi dobrovolně slíbil Hospodinu, svému Bohu, co jsi slíbil svými ústy.

a. Nebudeš otálet se zaplacením: Slib před Bohem není maličkost. Bůh výslovně přikázal, aby Izrael dbal na dodržování svých slibů a na plnění každého učiněného slibu, neboť Hospodin, tvůj Bůh, to od tebe jistě bude vyžadovat a byl by to pro tebe hřích.

i. V mnoha kruzích je dnes porušení přísahy běžnou obchodní praxí – ale před Bohem je to prostě hřích.

b. Pokud se zdržíš přísahy: Mnozí se ptají, zda je dnes pro křesťana dovoleno skládat sliby nebo přísahy.

i. Někteří si myslí, že ne, vzhledem k tomu, co Ježíš řekl v Matoušově evangeliu 5,34-37: Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velkého Krále. Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jeden vlas nemůžeš udělat bílý nebo černý. Ale ať je tvé „ano“ „ano“ a tvé „ne“ „ne“. Neboť cokoli je víc než toto, je od zlého. (Viz také Jakub 5,12)

ii. V kontextu zbytku Písma však vidíme, že Ježíš ani tak nezakazoval přísahy, jako nám říkal, že bychom měli být ve svých slovech natolik naplněni poctivostí, že přísaha je zbytečná.

iii. Ježíš odpovídal pod přísahou u soudu (Mt 26,63-64) a sám Bůh přísahá (L 1,73; Sk 2,30; Žid 3,18; 6,13.17).

c. Když se však zdržíte přísahy, nebude to pro vás hřích: Bůh nikdy nevyžaduje sliby; mnohdy je lepší slib neskládat.

d. To, co vyšlo z tvých rtů, budeš dodržovat a plnit: To ukazuje, jak důležité je dodržet jednou daný slib. Jak se píše v knize Kazatel 5,4-5: Když učiníš slib Bohu, neotálej s jeho splněním, neboť on nemá zalíbení v bláznech. Zaplať, co jsi slíbil. Je lepší neslibovat než slibovat a neplatit.

i. Mnoho slibů je prostě pošetilých – „Už to nikdy neudělám“ je pošetilý slib a je pošetilé a nemoudré takový slib vyžadovat od někoho jiného.

ii. Samozřejmě existuje slib, který můžeme a měli bychom dát všichni – slib, že budeme chválit Boha: Sliby, které jsem ti dal, jsou pro mě závazné, Bože, budu ti vzdávat chválu (Žalm 56,12). Tak budu zpívat chválu tvému jménu navěky, abych denně plnil své sliby (Ž 61,8).

6. (24-25) Právo sbírat je dáno pocestným.

Když přijdeš na vinici svého bližního, můžeš se nasytit hroznů podle libosti, ale do své nádoby si nic nedáš. Když přijdeš ke stojícímu obilí svého bližního, smíš rukou trhat hlávky, ale na stojící obilí svého bližního nesmíš použít srp.

a. Když přijdeš na vinici svého bližního: Jde o to, že když někdo cestoval, měl právo utrhnout si několik hroznů nebo hlávek obilí k jídlu po cestě. Nebylo to právo sklízet z polí svého souseda, ale zajistit si své vlastní bezprostřední potřeby.

b. Hlavičky můžeš utrhnout vlastní rukou: Tímto právem se řídil Ježíš a jeho učedníci, když trhali klasy obilí a jedli je, třeli je v rukou (Lk 6,1-5). Farizeové je obvinili z porušení soboty, ale ne z krádeže obilí, protože farizeové tento zákon z knihy Deuteronomium znali

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.