Sunnitská modlitba Tarawih je v tradicích zmiňována jako Qiyam al-Layl min Ramadan („Stání noci v Ramadánu“) a Qiyam al-Ramadan („Stání Ramadánu“). Někteří sunnitští muslimové považují modlitbu Tarawih za sunnat al-Mu’akkadah. Jiní sunnitští muslimové se domnívají, že Tarawih je nepovinná modlitba, kterou lze vykonat doma. Podle této tradice se Mohamed zpočátku a krátce modlil Tarawih ve shromáždění během ramadánu, ale tuto praxi přerušil z obavy, že bude povinná, přesto ji nikdy nezakázal. V době, kdy byl chalífou Umar, obnovil modlitbu tarawíh ve shromáždění.
Šíitští muslimové považují tarawíh za bid’ah, který po Mohamedově smrti zavedl podle svých slov Umar ibn al-Chattáb.
Hadís ze (šíitské) knihy Kitáb al-kafi: Abú ‚Abdalláh, mír s ním, řekl, že Posel Alláhův, mír s ním a jeho potomstvem, zvyšoval počet modliteb během měsíce ramadánu. Po al-‚Atmah (pozdní večerní modlitbě) konal další modlitby. Lidé vzadu by vstávali (k modlitbě), ale on by šel dovnitř a nechal je být. Když pak vyšel ven, přišli a postavili se za něj (k modlitbě), ale on je několikrát opustil a šel dovnitř“. On (vypravěč) řekl, že imám pak řekl: „Nesmíte vykonávat modlitbu po pozdní večerní modlitbě v jiném období než v měsíci ramadánu“.
Muhammad al-Buchárí vyprávěl ohledně modlitby Tarawih v Sahíh al-Buchárí:
„Jednou v noci v ramadánu jsem vyšel ve společnosti Umara bin Al-Chattába do mešity a našel jsem lidi, jak se modlí v různých skupinách. Muž modlící se sám nebo muž modlící se s malou skupinkou za sebou. Umar tedy řekl: „Podle mého názoru bych tyto (lidi) raději shromáždil pod vedením jednoho karího (recitátora) (tj. ať se modlí ve shromáždění!)“. A tak se rozhodl shromáždit je za Ubai bin Ka’bem. Další noc jsem pak šel opět v jeho doprovodu a lidé se modlili za svým recitátorem. Na to ‚Umar poznamenal: „Jaká je to skvělá bid’a (tj. inovace v náboženství).“
Dvojčata naopak věří v modlitbu Tahadžud neboli Salát al-Lajl („noční modlitba“), která se doporučuje po celý rok, zejména během nocí ramadánu.
.