Pro mnohé je psycholog člověk, kterého navštívíte, když potřebujete pomoc s citovými problémy. Víte, osoba, která sedí ve velkém dusném křesle a klade vám otázky o vaší matce – terapeut. Cvokař.
Tato představa není tak docela přesná. Jistě, mnoho lidí, které navštívíte, abyste si popovídali o svých citových potížích, jsou psychologové, ale jak se ukazuje, většina z těchto lidí (a je to stále více pravda) vůbec nejsou psychologové. Velká část z nich jsou sociální pracovníci, jiní jsou manželští a rodinní terapeuti, poradci pro duševní zdraví, zdravotní sestry a psychiatři, a k tomu se přidává několik dalších profesí a titulů. Činnost, která se nám vybaví, když pomyslíme na psychology, se nejpřesněji označuje jako psychoterapie a vykonávají ji příslušníci nejrůznějších profesí.
Co tedy psychologové dělají?“
Za prvé, mnozí z nich psychoterapii skutečně vykonávají. Jiní provádějí psychologické testování (běžně testování týkající se kognitivních funkcí a těch činností, které souvisejí s učením a vývojem). Mnoho psychologů se věnuje výzkumu na univerzitách, v nemocnicích a na klinikách. Jiní pracují jako konzultanti v oblastech, jako je organizační rozvoj, reklama a vztahy s veřejností.
Jak se psychologové vzdělávají?
Téměř každá univerzita nabízí bakalářský obor psychologie, ale jen málokdo by považoval člověka s bakalářským nebo magisterským titulem z psychologie za psychologa (stejně jako by byl člověk s bakalářským titulem z filozofie považován za filozofa). Nejběžnějším titulem pro výkon klinické psychologie (praxe psychoterapie nebo psychologického testování) je PhD nebo PsyD (doktorát z psychologie) v tomto oboru. V psychologii existuje celá řada magisterských titulů (MA, MEd, EdM, MS), ale pouze některé z nich jsou kvalifikací pro klinickou praxi v psychologii. Téměř vždy, pokud navštívíte psychologa za účelem terapie (a on je skutečně psychologem), zjistíte, že má titul PhD nebo PsyD v oboru psychologie (a může se tedy nazývat „doktorem“).
Co to znamená pro mou terapii?
Protože psychologové s doktorským titulem obvykle strávili ve škole více času než psychoterapeuti z jiných oborů, mohou být dražší variantou psychoterapie. Neplatí to však zdaleka vždy (honoráře, i když jde o složitou záležitost, jsou stanoveny alespoň částečně na základě poptávky, pro kterou je akademické vzdělání pouze jedním z faktorů).
Protože v klinické psychologii existuje široká rozmanitost vzdělávacích programů, nemusí status psychologa nutně napovědět, jakým způsobem bude psychoterapeut vykonávat svou praxi, ani jaká bude jeho úroveň kompetencí. Pracovali jsme s vynikajícími i příšernými psychology. Nejlepší možností, jak si vybrat dobrého terapeuta (ať už psychologa, nebo ne), je udělat si průzkum – získat doporučení od přátel, zjistit si informace o postgraduálním vzdělání, zajímat se o takové záležitosti, jako jsou roky praxe, a porozhlédnout se kolem sebe.