No, nejsou! Ale předstírejme na chvíli, že jsou. Takto to funguje:
Gravitace působí rovnoměrně ve všech prostorových směrech (za stejných podmínek). Čím více hmoty formující se planeta přitahuje, tím silnější je gravitační přitažlivost k jejímu středu. Koule je přirozeným výsledkem takové situace; odchylky od kulatosti musejí mobilizovat negravitační síly, aby odolaly gravitační síle táhnoucí dolů. (Dělají to i malé odchylky, od hor až po vlastní tělo.)
Příběh však není tak jednoduchý. Newtonovy pohybové zákony říkají, že pohybující se těleso má tendenci se stále pohybovat, a hmota na rovníku planety může rotovat dostatečnou rychlostí, aby vytvořila výčnělek směrem ven (Země ho má také). Planety tedy nakonec nejsou dokonale kulaté. Jejich „kulatost“ závisí na hmotnosti, velikosti a rychlosti rotace. Vědci mohou snadno odvodit hmotnost planety, pokud má družici (například Měsíc), a to tak, že na dráhu Měsíce aplikují Newtonovy zákony a získají jednoduchou rovnici vztahující hmotnost planety k rychlosti družice.
Sledujte Malé záhady života na Twitteru @llmysteries. Jsme také na Facebooku & Google+.
Nejnovější zprávy
.