Vizuální odkaz amerického umělce Keitha Haringa odráží ducha desetiletí i celého kontinentu. Jeho kreslené postavičky, živé barvy a štěkající psi se proslavili po celém světě, ale je v nich víc, než se na první pohled zdá. Satirizoval národní i mezinárodní politiku, oživil party scénu osmdesátých let a vedl národní – i osobní – boj proti AIDS, který nakonec v roce 1990 prohrál. BOZAR se ve velké retrospektivě ohlíží za bohatým životem a dílem této americké legendy. Přinášíme vám přehled pěti faktů.
1. Haring používal newyorské metro jako své plátno
„Veřejnost má právo na umění… Umění je pro všechny.“
„Umění je pro všechny.“
„Veřejnost má právo na umění. (Keith Haring)
Když Keith Haring vyměnil mrholení v Kutztownu za oslnivý New York, okamžitě rozpoznal potenciál města pokrytého graffiti. Ulice se stala jeho ateliérem a brzy formovala jeho výtvarný slovník. V těch dnech zanechal ve městě, přesněji řečeno v metru, svou stopu. Na prázdných listech papíru, které byly přelepeny starými reklamními plakáty, se najednou objevili štěkající psi, děti a tančící muži. Rychlostí blesku aplikoval začínající umělec své – dnes již ikonické – plynulé a instinktivní linie, což bylo pro kolemjdoucí anonymní umění, ale také protiprávní čin, který ne vždy zůstal bez povšimnutí.
2. Haring byl aktivista
„Mluvčí společnosti v daném historickém okamžiku“, tak Haringa popsal umělec. Svým jednoduchým a přístupným vizuálním jazykem přibližoval často závažná témata – rasismus, jadernou válku, HIV – na dosah ruky každému. Prostřednictvím plakátů rozdávaných na demonstracích se projevil jako aktivista v pravém slova smyslu. A mladý americký umělec vždy živě vnímal nejnovější vývoj světové politiky. Jeho rostoucí sláva mu v roce 1986 vynesla pozvání, aby namaloval západní stranu Berlínské zdi. Považoval to za „pokus o psychologické zničení zdi“.
3. Haring měl jedinečný vztah k dětem
„Děti vědí něco, co většina lidí zapomněla“. (Keith Haring)
Pro Haringa byly děti víc než publikum, často byly účastníky jeho tvůrčího procesu. V roce 1986 namaloval s tisícovkou dětí v New Yorku transparent, který zobrazoval Sochu svobody a měřil deset pater. Dítě pro Haringa představovalo nejčistší a nejpozitivnější zkušenost lidské existence. Figurka – jakoby alegorie čestnosti a poctivosti – se v jeho díle objevuje často. V souladu s touto myšlenkou připravuje BOZAR v průběhu výstavy řadu aktivit pro děti, například Rodinný den a objevitelské stezky.
4. Haring se stýkal s mediálními fenomény jako Warhol a Madonna
Haring žil a pracoval v East Village. Tato manhattanská čtvrť byla magnetem pro nastupující umělce z undergroundové scény. Haring se brzy stýkal s lidmi jako Madonna, Grace Jones nebo Jean-Michel Basquiat. Zdrojem inspirace mu byl po dlouhou dobu Andy Warhol. Často je bylo možné potkat na místech jako Club 57, kde se scházeli výtvarní umělci a hudebníci. Z Haringova talentu čerpali i známí módní návrháři jako Vivienne Westwoodová. Spojením umění a módy přinášela inovace.
5. Haring zanechal v Evropě monumentální stopy
Ocenění, kterého se mu dostalo od kolegů umělců, a rostoucí popularita jeho díla umožnily Haringovi rozšířit svůj záběr. Koncem 80. let namaloval několik velkých nástěnných maleb v Belgii a Nizozemsku. Během pouhých čtyř hodin vnesl barvy do kavárny v antverpském Muzeu současného umění (M HKA). O několik dní později totéž provedl na kontejneru v Knokke, který se v roce 2017 prodal v aukci za skvělé dva miliony. Po své velké samostatné výstavě ve Stedelijk Museum van Amsterdam namaloval na nedalekou zeď obrovskou mořskou příšeru. V roce 1989, několik měsíců před smrtí na nemoc spojenou s AIDS, dokončil svou poslední nástěnnou malbu v Pise. Podepsal se pod ni v (typickém) stylu: se spoustou barev a vizuálního pohybu.