- 43
- 9
Rodiče a učitelé se často ptají, jak ukáznit dítě s problémy v chování. Některé děti mají skutečně náročné chování bez ohledu na to, jaké strategie vyzkoušíme. Mnoha dětem však prospívá, když dospělí v jejich životě změní způsob, jakým na ně reagují, reagují nebo s nimi jednají.
V tomto článku je uvedeno deset jednoduchých strategií, které můžete začít uplatňovat hned teď, abyste u svého dítěte/žáka podpořili pozitivní chování.
Všechny tyto strategie mají pozitivní charakter a pomohou vám navázat s dítětem/studentem/žáky takový kontakt, který zvýší jejich sebedůvěru, sebeúctu a respekt k vám.
Děti s dobrou sebedůvěrou a zdravým respektem k sobě samým i k dospělým ve svém životě lépe spolupracují a činí zdravější rozhodnutí.
10 jednoduchých strategií na podporu pozitivního chování
1. Děti s dobrou sebedůvěrou a zdravým respektem k sobě samým i k dospělým ve svém životě lépe spolupracují a činí zdravější rozhodnutí. Slovně oceňte snahu dětí.
Řekněte dítěti/žákovi/žákům konkrétně, co udělalo/udělali, na co jste pyšní.
Můžete například říci: „Dnes jsi byl tak soustředěný na domácí úkol z matematiky! Pokračuj v dobré práci.“, „To bylo moc hezké, jak jsi pomohl bratrovi s domácím úkolem z matematiky.“.
Když děti dostanou konkrétní pozitivní zpětnou vazbu za to, že udělaly správnou věc, chtějí ji dělat častěji. Prakticky všechny děti se chtějí dospělým zavděčit (ať už to dávají najevo, nebo ne), takže na většinu dětí má konkrétní pochvala pozitivní vliv.
Pochvala je také snadný způsob, jak dítěti věnovat pozornost, po které mnoho dětí tak zoufale touží.
2. Pomocí pozitivní řeči těla dávejte najevo souhlas s pozitivním chováním.
Pozitivní řeč těla může zahrnovat úsměv, vztyčený palec, plácnutí, poplácání po zádech atd.
Mějte na paměti, že některé děti nemají rády, když se jich někdo dotýká, a budou lépe reagovat na něco jako zvednutý palec než na poplácání po zádech. Poznejte své dítě/studenta, abyste věděli, co se mu líbí.
3. Používejte u dítěte/studenta/ů humor
Výzkumy podporují používání humoru při vytváření pozitivních výsledků u dětí. Dělejte vtipy, naslouchejte jejich vtipům, často se usmívejte, řekněte něco hloupého, zazpívejte něco, co byste normálně řekli, nebo cokoli jiného, co by je rozesmálo/rozesmálo (ujistěte se, že je to přiměřené věku).
4. Ukažte dítěti/studentovi/ům, že jste rádi, že je vidíte.
Usmějte se na ně, když přijdou do místnosti; pro rodiče… natáhněte ruce k objetí. Zeptejte se na jejich den, víkend apod. a opravdu jim naslouchejte, když mluví.
5. Vyzkoušejte si, jak se jim daří. Připomínejte dítěti/žákovi/žákům, že by na sebe měli být hrdí (např. „Na tom vědeckém projektu jsi tak tvrdě pracoval. Měl bys být na sebe pyšný!“).
To jim pomáhá budovat vnitřní sebedůvěru, aby se naučily být na sebe hrdé za to, že jsou vytrvalé, tvrdě pracují, jsou laskavé k ostatním atd. Pokud se budou cítit úspěšné, budou úspěšné i ony.
Doporučená kniha: Budování sebedůvěry a zlepšování chování u dětí: Příručka pro rodiče a učitele
6. Zajímejte se o zájmy svého dítěte/studenta.
Ptejte se jich, co je baví, zajímejte se o jejich výtvory nebo úspěchy, ptejte se jich, o čem se chtějí učit, ptejte se jich na jejich názor na věci atd. Učitelé… snažte se začlenit zájmy žáků do výuky, jak ukazují výzkumy.
Rodiče… dělejte s dětmi aktivity (studijní i jiné), které zahrnují něco, co je zajímá, i když to třeba není vaše oblíbená činnost. Nechte je vybrat si témata, která je zajímají, pro určité aktivity.
7. S empatií uznejte pocity svého dítěte/studenta (studentů).
Buďte chápaví, když jsou nervózní, protože něco zkoušejí poprvé, frustrovaní, protože je pro ně písemný úkol obtížný, zklamaní, protože nebyli pozváni na narozeninovou oslavu, nebo v rozpacích, protože se jim ostatní žáci smáli.
Vyhněte se slovům jako „Přestaň z toho dělat vědu“, „To zvládneš“ nebo „Proč ti to dělá takové potíže, vždyť je to snadné“.
Naopak proneste empatická prohlášení typu: „Chápu, že je pro tebe tento úkol frustrující“ nebo „Chápu, že jsi nervózní, to je běžné, když zkoušíš něco nového“.
Také jim dejte najevo, že jste tu pro ně, abyste jim jakkoli pomohli.
8. Buďte otevření a neodsuzujte své děti/studenty, pokud se jejich myšlenky, hodnoty, pocity nebo představy neshodují s vašimi.
Jistě, je v pořádku sdílet svůj názor (a nebezpečné nebo zraňující chování je nepřijatelné), ale obecně jim nedávejte za pravdu kvůli jejich názoru.
Děti potřebují mít pocit, že mohou být otevřené a být samy sebou v blízkosti dospělých v jejich životě. Když mají děti pocit, že je nikdo nebude soudit nebo jim křivdit, je pravděpodobnější, že s námi budou mluvit, když se vyskytne skutečný problém.
9. Děti jsou ochotné se na nás obrátit. Buďte vzorem správného chování. Pokud chcete, aby se vaše dítě chovalo k ostatním s úctou, dělejte totéž. Pokud chcete, aby vaše dítě bylo čestným člověkem, dejte mu příklad čestnosti.
Jak vzory ovlivňují naši mládež a komunitu?“
10. Pokud chcete, aby vaše dítě bylo čestným člověkem, dejte mu příklad čestnosti. Dodržujte své sliby a pravidla (s výjimkou nepředvídatelných následků) a vyhýbejte se planým výhrůžkám.
Pokud svému dítěti/studentovi/žákům řeknete, že si mohou vybrat oblíbenou knihu, kterou si přečtou, až dokončí úkol z matematiky, ujistěte se, že dodržíte svou část dohody.
Pokud svému dítěti řeknete, že může jít na počítač poté, co na něj přijde řada jeho sestra, ujistěte se, že k tomu dostane příležitost.
Mějte důsledná pravidla, která vaše děti naučí, že i ony musí dodržovat svou část dohody.
Příklad pokud máte pravidlo typu: „Nejdříve domácí úkoly, potom televize.“ Dodržujte toto pravidlo tím, že se ujistíte, že dítě dokončí domácí úkoly před sledováním televize. Vyhněte se planým výhrůžkám typu: „Jestli nepřestaneš, nechám tě tady.“ nebo „Vyhodím všechny tvoje hračky, jestli je neuklidíš.“
Tyto typy výroků mohou děti vyděsit, což vede k pláči, záchvatům vzteku apod. a s největší pravděpodobností se k těmto věcem nechystáte.
Pokud budete prázdně vyhrožovat, dítě se naučí, že to, co říkáte, nemyslíte vážně, a také se naučí nebrat vás vážně. Výzkumy ukazují, že děti potřebují u svých vzorů vidět důslednost a čestnost, aby měly pocit bezpečí a důvěry.
Když se děti cítí bezpečně a mají důvěru ke svým vychovatelům, lépe se naučí regulovat své emoce, spolupracovat a soustředit se, zdravě se rozhodovat a udržet si sebedůvěru a motivaci.
Přemýšlíte o tom, že „dělám všechny tyto věci a nefunguje to“? Toto je deset skvělých strategií, ale je třeba je používat ve spojení s několika dalšími. Podívejte se na
- Jak používat rozvrhy ke zlepšení chování dětí
- 17 způsobů, jak přimět děti, aby vás poslouchaly a projevovaly vám úctu
- Jak motivovat žáky a přimět je, aby vás poslouchali
- Top Ten Discipline Tips for Children with Oppositional Defiant Disorder
- How to Use Natural a logické důsledky ke zlepšení chování dětí
- 9 praktických strategií ke snížení impulzivního chování dětí
- Jak předcházet záchvatům vzteku
- Jak zvládat záchvaty vzteku
Používání všech těchto strategií dohromady s největší pravděpodobností povede časem k pozitivním změnám v chování. Přestože neexistuje žádné zázračné řešení, osobně jsem jako matka, pedagožka a odbornice na chování zjistila, že tyto strategie založené na výzkumu jsou za 21 let práce v této oblasti nejúčinnější. Stejně jako pacient, který nereaguje hned na lékařskou léčbu, se nevzdáváme. Zkoušíme to dál.
Pokud má vaše dítě i přes několik pozitivních strategií výrazné problémy s chováním, obraťte se na svého lékaře nebo odborníka na duševní zdraví, aby vám pomohl určit další kroky, které byste měli podniknout.
Jste-li učitel, který má s žákem výrazné problémy s chováním (i přes několik pozitivních strategií), promluvte si s rodiči dítěte a školním týmem (správcem, výchovným poradcem atd.).).
Vždy mějte na paměti, že některé děti mají skutečně potíže s kontrolou svého chování nebo s lepší volbou, protože se ještě nenaučily alternativní/přijatelnější metody, jak prosadit svůj názor, nebo se jejich chování děje tak rychle (téměř impulzivně), než mají možnost zpomalit a přemýšlet o alternativě.
To se často stává, když děti cítí úzkost, strach, smutek nebo vztek. I když je to pro dospělé frustrující, představte si, jak se cítí dítě, které je často trestáno, vyčleňováno nebo na něj křičí, protože nemá dostatek schopností zvládat situaci, komunikovat nebo se ovládat, aby udělalo něco jiného.
Související článek o impulzivním chování naleznete v článku 9 praktických strategií pro snížení impulzivního chování u dětí.
Video prezentace:
Někdy mají batolata problémy s komunikací, které narušují jejich schopnost porozumět nebo se vyjádřit. To může vést k problémům v chování. Mluvení batolat:
Nabízíme bezplatnou pětiminutovou konzultaci o chování prostřednictvím SMS pro rodiče, pedagogy nebo jiné zájemce. Pro více informací a ceny za delší sezení napište SMS (267) 415 – 6400 nebo e-mail na [email protected].
Výchova a chování – abychom byli na jedné lodi s výzkumně podloženými strategiemi na podporu akademického, behaviorálního a sociálně-emocionálního rozvoje dětí.