Byl to zástupce zákaznického servisu společnosti AncestryDNA, kdo musel Catherine St Clairové sdělit tuto novinku.

Sama St Clairová si myslela, že se ptá na technickou závadu. Její bratr – bratr, který jí spolu s dalšími třemi sourozenci daroval test DNA k narozeninám – se v jejím rodokmenu nezobrazoval správně. Nebyla to žádná závada, musela jí žena na lince jemně vysvětlit, pokud vůbec takové zprávy mohou dopadnout jemně: Muž, kterého St Clair považovala za svého bratra, s ní sdílel pouze tolik DNA, aby mohl být jejím nevlastním sourozencem. Ve skutečnosti se neshodovala s žádným členem rodiny z otcovy strany. Jejím biologickým otcem musí být někdo jiný.

„Podívala jsem se do zrcadla a rozplakala se,“ říká šestapadesátiletá St Clairová. „Celý život jsem považovala za samozřejmé, že to, na co se dívám v zrcadle, je částečně moje matka a částečně můj otec. A teď jsem nevěděla, kdo je polovina toho člověka, na kterého se dívám v zrcadle.“

St Clair si myslela, že je se svou ztrátou sama, a jak zvláštní druh ztráty to byl. Vyrůstala v semknuté, věřící rodině v Arkansasu a nikdy nic netušila. Její čtyři starší sourozenci ji měli rádi neméně jako nevlastní sestru. Jeden z bratrů si vůbec nemyslel, že by o něco šlo. „Říkal, že kdyby se to stalo jemu, nebyl by tak rozrušený,“ řekla mi. „Já už s ním o tomhle tématu moc nemluvím“. St Clairová nakonec našla svého biologického otce tak, že dohledala další shody na webových stránkách Ancestry. Byl to cizinec, kterého její matka znala před více než půl stoletím. Test DNA nevymazal její šťastné vzpomínky na dětství, ale přehodnotil celý její dosavadní život.

Poprvé se St Clairová setkala s někým, kdo to chápal – stejným způsobem, jakým to chápala ona až do morku kostí – na internetu. Viděla, že Delilah, populární rozhlasová moderátorka, se na své facebookové stránce ptala, jestli se někdo dozvěděl něco zajímavého z testů DNA. No jistě, pomyslela si St Clairová. Odpověděla, že právě zjistila, že její otec není její biologický otec. O hodinu později jí jedna žena, která komentář viděla, napsala: „Panebože, myslela jsem si, že jsem jediná.“ To se jí líbilo. Další tři hodiny si horečně posílaly zprávy sem a tam. Přitom plakaly. Sdílely své obavy a úzkosti. Uvědomily si, že nejsou bláznivé, když tyto obavy a úzkosti cítí. „Když jsme skončili rozhovor, byli jsme oba emocionálně vyčerpaní,“ řekl St Clair. „Ani pro jednoho z nás se nic nezměnilo, ale cítíme se lépe už jen proto, že jsme si měli s kým popovídat.“

Další příběhy

St Clair se vydal hledat další lidi, se kterými by si mohl popovídat. Hledala podpůrné skupiny. Žádnou nenašla. Protože je St Clairová typ, který bere věci do vlastních rukou, založila na Facebooku skupinu s názvem DNA NPE Friends, kde NPE znamená „neočekávaný rodič“. (NPE pochází z genetického genealogického termínu „nonpaternity event“, který St Clairová a další přetvořili tak, aby zahrnoval oba rodiče; další stále častěji používaný termín je „misattributed parentage“)

„Každý člověk přichází do naší skupiny s tím, že je podivín,“ říká St Clairová. A pak se najdou navzájem. O rok později skupina DNA NPE Friends – jen jedna z několika tajných facebookových skupin pro nesprávně připsané rodičovství – nashromáždila více než 1 000 členů.

Tyto časy jsou pro spotřebitelské testy DNA boomem. Počet lidí, kteří zaslali poštou své sliny pro genetický náhled, se během roku 2017 zdvojnásobil a dosáhl celkem více než 12 milionů. Většinu lidí zajímá, odkud pocházejí jejich předci. Několik z nich se zajímá o zdraví. Někteří jsou adoptovaní nebo děti počaté z dárcovství spermatu, kteří vysloveně hledají své biologické rodiče. Společnosti zabývající se testováním DNA, jako jsou 23andMe a AncestryDNA, se na svých webových stránkách pravidelně chlubí šťastnými shledáními.

Ne všichni biologičtí rodiče však chtějí být nalezeni. V rozhovorech a korespondenci s více než dvěma desítkami lidí pro tento příběh jsem slyšel o testech DNA, které odhalily nevěry, tajná těhotenství, tiše pohřbené případy znásilnění a incestu a lékaře zabývající se léčbou neplodnosti, kteří k oplodnění pacientů používají vlastní sperma. Tato tajemství by jinak skončila – nebo dokonce skončila – v hrobě. „V naší společnosti je stále těžší a těžší udržet tajemství,“ říká CeCe Mooreová, významná genetická genealožka, která poskytuje konzultace pro televizní pořad Finding Your Roots. „Pokud si to lidé ještě neuvědomili, asi by měli.“

St Clair mi řekla, že to vnímá jako generační posun. Generace, jejíž padesát let stará tajemství jsou nyní odhalována, si nedokázala představit svět poštovních sad DNA za 99 dolarů. Ale časy se mění a s nimi i kultura. „Právě teď a možná ještě dalších zhruba 15 let se tato generace dočká mnoha šokujících výsledků. Řekla bych, že za 20 let se to rozplyne,“ předpověděla. Do té doby naše očekávání ohledně soukromí doženou novou realitu vytvořenou rozmachem spotřebitelských testů DNA.

Do té doby však stovkám, možná tisícům lidí, jako je St Clairová, nezbývá než dávat dohromady svou rodinnou historii a zadržovat následky testu DNA, jak se dá. Mnozí zjistili, že nejlepší pomocí jsou si navzájem.

„Bylo to lepší než terapie,“ říká čtyřiapadesátiletá Dawn o vstupu do skupiny přátel DNA NPE. „Zkoušela jsem terapii. Nefungovalo to.“ (The Atlantic souhlasil s uvedením křestních jmen pouze těch lidí, kteří svůj chybně určený původ neprozradili přátelům a rodině). Terapeuti, přátelé – ti všichni měli problém pochopit, proč na tom odhalení tolik záleží. Když Dawn svým blízkým přátelům řekla, že její biologický otec má italské kořeny, žertovali o výrobě cannoli. „Nechápou tu závažnost,“ říká. Ona sama to také úplně nepochopila, dokud se to nestalo jí. Dawn celý život tušila, že její otec není její biologický otec, přesto ji toto odhalení vyvedlo z míry. „Základ toho, o čem jsem si myslela, že jsem, mi byl vytržen z pod nohou,“ říká. „Až do té chvíle jsem netušila, jak velký důraz jsem kladla na svou rodinu, abych se identifikovala a zjistila, kým jsem.“

Ve facebookové skupině, kterou nyní St Clairová vede s několika správci, sice zdůrazňuje, že skupina není náhradou terapie. Je zastánkyní vyhledání odborné pomoci, dokonce mi po telefonu dlouze popisovala, jak najít programy pomoci zaměstnancům pro bezplatné poradenství. Ale jako tvůrkyně skupiny se de facto stala kmenovou matkou-poradkyní-guru. Členové skupiny mi opakovali její mantry (Nejsme malé špinavé tajemství). A často začínaly věty slovy „Catherine říká…“. „, než odrecitovali nějakou její radu.

Ptal jsem se St Clair, jestli k tomu má nějaké odborné vzdělání, a ona se zasmála a řekla, že ne. Vyrůstala však v rodině, která vychovávala spoustu dětí, a péče o adoptovanou mladší sestru s mozkovou obrnou ji naučila zbavit se hněvu. A ve facebookové skupině to posiluje tím, že rychle maže nepodporující komentáře. „Hněv vám jen ubližuje,“ říká. „Proto ve své skupině tolik tlačím na pilu.“

Čtyřiačtyřicetiletá Lisa přiznává, že se stále snaží hněvu zbavit. Ve své rodině se vždy cítila nepatřičně. Její vlasy – které si vždy narovnávala – byly od přírody jemné a kudrnaté, její pleť tmavá. „Lidé si mysleli, že jsem Hispánka, a na ulici na mě mluvili španělsky,“ říká. Když tedy test DNA v roce 2015 odhalil, že její biologický otec je pravděpodobně Afroameričan, zapadlo to na své místo. Její matka to však popírala. „Nechtěla mi odpovědět. Měnila téma,“ vzpomíná Lisa. Když na ni stále naléhala, matka se zhroutila a řekla, že by to zničilo rodinu a že by ji její otec – muž, se kterým vyrůstala – zabil. O Lisině biologickém otci odmítla říct cokoli dalšího.

Lisa nechce napínat ani svůj vztah s otcem, který ji vychoval. „Prostě bych mu nikdy nedokázala zlomit srdce,“ říká, ale matčino odmítání mluvit ji frustruje. Lisa říká, že čtení stejných příběhů jiných lidí o konfrontaci s rodičem jí usnadnilo se s tím vyrovnat. Ráda by uspořádala setkání se členy skupiny přátel DNA NPE, kteří žijí v její blízkosti v Pensylvánii.

Lisa se také vydala na vlastní pěst hledat svého biologického otce. „Chci jen vědět, kdo to je,“ říká o svém otci. „Chci jen vidět jeho fotku.“ Test DNA ji přiřadil k bratranci z otcovy strany v Kalifornii. Sestavením „zrcadlových stromů“ – techniky, kterou genetičtí genealogové používají k nalezení společných předků – si myslí, že našla jednoho ze svých prarodičů, ale zatím se jí nepodařilo určit jednoho muže jako svého otce.

Pětapadesátiletá Kathy mi také vyprávěla o své touze dozvědět se více o svém biologickém otci. V době, kdy se o svém nesprávně určeném otcovství dozvěděla z testu DNA, byl již po smrti. Na stránkách Newspapers.com našla výstřižky o jeho staré kapele ze čtyřicátých let. Navštívila město, kde vyrůstal nedaleko od ní. A když se dozvěděla, že ho hrál herec ve filmu z devadesátých let, pozorně ho sledovala a studovala herce, aby našla vodítka ke skutečnému muži. „Byl mi nejblíže,“ říká.

Odhalení nebylo snadné pro její matku, kterou Kathy podezřívá, že měla poměr s jejím biologickým otcem, když pracovala jako sekretářka v jeho firmě. Způsobilo to také rozkol s jejími sestrami, které mají k matce blízko. „Moje sestry byly vyděšené. Nechtěly, abych jim něco říkala,“ říká Kathy. „Říkaly, ať to zůstane v tajnosti. Proč to potřebuješ vědět? Proč otevírat dveře? Proč otevírat plechovku červů?“

St Clair má i pro tyto situace svou mantru. „Je mi líto,“ říká, „já nejsem příčinou problému. Jsem jeho důsledkem.“ Přesto má pochopení pro otřesy, které tato odhalení mohou způsobit. „Musíte se zkusit vžít do situace toho člověka, který má být zaslepen. Tam venku je dospělý, který je jejich dítětem, o kterém nikdy nevěděli. Možná měli na začátku manželství poměr a změnili způsob života… Tohle způsobí v jejich rodině velkou trhlinu. Mohlo by se to stát. Vždy se snažíme připravit na nejhorší.“

Proto skupina přátel DNA NPE nabízí podrobné rady, jak navázat první kontakt. Skupina doporučuje jít cestou dopisu, který žádá o lékařské informace o rodině a dává jasně najevo, že pisateli nejde o peníze. A poslat fotografie, ideálně tři: dotyčný jako batole, jako teenager a jako dospělý s vlastní rodinou, pokud ji má. „Pohladí to ego, když člověk může říct … panebože, ona má můj nos a moje oči. Takže ho to tahá za srdce,“ říká St Clair.

Někdy se ovšem pokusy o navázání kontaktu setkávají s hněvem nebo rádiovým tichem. Poté, co si třiapadesátiletý Todd nechal udělat test AncestryDNA, našel několik nových bratranců a sestřenic, s nimiž si psal na Facebooku. Bratranci ho nakonec zablokovali. „Myslí si, že po něčem jdu,“ říká. Byla to skupina, která ho přemluvila a poradila mu, aby tomu dal čas a napsal dopis. Když kontaktoval nově nalezenou tetu, zveřejnil dopis také ve skupině, aby mu poradila s úpravou.

Toddův objev se ve skutečnosti netýkal jeho vlastního otce, ale otce jeho matky, a on je stále rozpolcený, zda to má matce říct. Vzpomíná na zdrcení, když poprvé zjistil, že matčiny sestry nejsou jeho plnohodnotné tety. „Ve chvíli, kdy jsem to zjistil, se stydím říct, že jsem to cítil jinak. Necítil jsem se jim tak blízký,“ říká Todd. „Byly to slzy každý den po dobu devíti měsíců.“ Teď už se s tím trochu smířil, ale obává se, že jeho starší matka by to nesla hůř. Todd si přeje, aby ho AncestryDNA více varovala. „Mají tu reklamu, kde ten chlápek říká: ‚Teď už nenosím lederhosen‘ . To bylo vaše překvapení. Já vám řeknu své překvapení,“ říká Todd. „Můžete najít něco, co opravdu nechcete vědět. Myslím, že by měli vydat takové varování.“

Jak 23andMe, tak AncestryDNA mají ve svých podmínkách služby varování před odhalením nečekaných informací o rodině. Umožňují také uživatelům, aby se přihlásili nebo odhlásili z vyhledávání genetických shod, a společnost 23andMe má další varování na přihlašovací obrazovce.

Pětapadesátiletá Lynn ze všech lidí pochopila, že testy DNA mohou odhalit rodinná tajemství. Její manžel byl adoptovaný a Lynn se rozhodla použít testy AncestryDNA svého syna, aby našla jeho prarodiče z otcovy strany. Při tom porovnávala synovy výsledky s výsledky svého bratra a rychle si uvědomila, že něco není v pořádku. Nevypadalo to jako typický vztah mezi strýcem a synovcem. Důvodem, jak Lynn nakonec zjistila, bylo to, že biologickým otcem nebyl otec, se kterým vyrůstala. „Prostě jsem to nečekala,“ říká. „Když se pustíte do pátrání po cizích tajemstvích, možná najdete nějaké vlastní.“ Její matka stále odmítá prozradit, co se stalo.

Mluvčí společnosti AncestryDNA ve svém prohlášení uvedl: „Téměř každý, kdo podstoupí náš test AncestryDNA, najde něco překvapivého a pro většinu zákazníků je to něco vzrušujícího a obohacujícího; ale určitě existují případy, kdy objev může být zcela nečekaný … Máme také malou, specializovanou skupinu zástupců, kteří jsou speciálně vyškoleni, aby mohli hovořit se zákazníky s citlivějšími dotazy.“

Mluvčí společnosti 23andMe dodal: „Obvykle zákazníkům radíme, že ačkoli jsme přesvědčeni o naší schopnosti předpovídat blízké genetické vztahy, nejsme testem otcovství.“

Chcete-li se připojit k DNA NPE Friends, musíte se nejprve přihlásit prostřednictvím uzavřené, ale veřejné „vstupní“ skupiny na Facebooku. Je to poťouchlý systém, navržený tak, aby obešel skutečnost, že skupina musí být dostatečně nalezitelná, aby se k ní dostali noví členové, ale zároveň dostatečně tajná, aby člověk nešířil do celé své sociální sítě, že můj otec není můj biologický otec. St Clairová a její administrátoři také soukromě zvou lidi, kteří zveřejňují příspěvky o nesprávně připsaném rodičovství ve dvou populárních veřejných skupinách na Facebooku nazvaných DNA Detektivové a DD Social, obě vedené Moorem, genetickým genealogem. Moore také provozuje tajné odštěpené skupiny věnované různým specifickým scénářům, jako je neznámé otcovství a incest.

Stejně jako každá rychle rostoucí skupina s více než tisícovkou členů měla i skupina DNA NPE Friends určité bolesti při růstu. Podle St Claira jeden konkrétní příspěvek vyvolal bouři, když ho někteří členové skupiny, kteří byli zplozeni dárci spermatu, pochopili tak, že anonymní dárci spermatu nechtějí znát své biologické děti. Někteří z nich pohrozili odchodem. St Clairová říká, že lidé, kteří počali s dárcem, jsou ve skupině naprosto vítáni a její administrátoři agresivně vyřazují negativní komentáře.

Brianne Kirkpatricková, genetická poradkyně, také vede několik facebookových skupin pro lidi, kteří se potýkají s překvapením DNA, a záměrně je udržuje v malém počtu. Skupiny Kirkpatrickové jsou ze dne na den méně aktivní, ale díky své velikosti jsou také méně neosobní. (Členkou jedné z těchto skupin je i Lynn, žena, jejíž snaha najít rodiče svého manžela odhalila její vlastní chybně určené otcovství.) Kirkpatricková chce také zachovat soukromí a důvěrnost, kterou slíbila svým členům, z nichž první poznala před několika lety díky své genetické poradenské praxi.

Když Kirkpatricková sleduje, jak se příběhy ve skupině rozvíjejí, zdůrazňuje, že ne všechny jsou negativní – i když tak začínají. „To, jak lidé reagují krátkodobě, nemusí nutně předpovídat dlouhodobý vývoj,“ říká. St Clairová mi to řekla ještě barvitěji. Zjištění o existenci tajného dítěte přirovnala ke zjištění, že vaše dospívající dcera je těhotná. „Všichni jsou uplakaní, rozrušení. Promiňte mi ten výraz, prostě se to podělalo,“ říká. „Ale o devět měsíců později už stojí v nemocnici a jásají, oslavují a rozdávají doutníky a balonky.“ Chce to čas.

Když si St Clairová nechala udělat test AncestryDNA, všichni rodiče, kteří ji vychovávali, i její biologický otec zemřeli. Nemusela – nebo možná ani nestihla – se s nimi konfrontovat. Uvědomila si však, že jedna z jejích genetických shod na webových stránkách AncestryDNA byla nevlastní sestra Raetta, která měla stejného otce. Když se spojily, St Clairová se dozvěděla o další nevlastní sestře, Moně, která stále žije v Arkansasu, kde se St Clairová narodila. Začátkem tohoto měsíce odletěly s Monou do Los Angeles, aby oslavily Raettiny 80. narozeniny. Po ztrátě poloviny své identity získala St Clair další rodinu. A skupina na Facebooku jí dala smysl života.

Catherine St Clairová se svými dvěma nevlastními sestrami Raettou (vlevo) a Monou (uprostřed). Nahoře je koláž dětských fotografií, kterou St Clairová vytvořila pro jejich setkání, na němž pořídily spodní fotografii. (Catherine St Clair)

Nedávno se St Clair rozhodla založit neziskovou organizaci NPE Fellowship. Členové její skupiny na Facebooku začali darovat sady DNA a shromažďovat finanční prostředky, aby si navzájem pomohli najít biologické rodiny. Komunita přerůstala Facebook, uvědomila si St Clairová, a tak opět začala jednat. Doufá, že nezisková organizace dokáže oslovit i lidi, kteří se příliš bojí spojovat své skutečné účty na Facebooku s tak citlivými odhaleními.

Pamatuje si, že když se v roce 2016 poprvé dozvěděla o svém biologickém otci, plakala v posteli a ptala se Boha, proč se to muselo stát právě jí. Uslyšela hlas: „Mé milované dítě, muselo se to stát, protože existuje spousta ztracených duší a ty potřebují někoho, kdo je dost silný, aby jim pomohl a vedl je. Jediný způsob, jak bys to mohla udělat, je, že budeš jednou z nich.“

Podstoupila jsi test DNA s nečekanými výsledky? Chceme slyšet váš příběh. Pošlete dopis redakci nebo napište na adresu [email protected].

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.