Nebudu lhát: mít peníze usnadňuje spoustu věcí. Jestli mi něco z let, kdy jsem byla trofejní manželkou, chybí, tak je to právě tohle. Když jsem poprvé procházela uličkou s potravinami a uvědomila si, že si můžu prostě dávat věci do košíku, aniž bych si musela v hlavě vést průběžnou evidenci – bylo to úžasné.
Nezůstala jsem jen u potravin. Začala jsem obcházet nákupní centra. Líbilo se mi, jak důvěrně známá a příjemná byla, tak světlá, čistá a bezpečná – všechny ty pěkné obchody se všemi těmi pěknými věcmi, které jsem si mohla vzít domů, nosit je a cítit se v nich krásná a bohatá. Nasbírala jsem příliš mnoho párů bot. Začala jsem se nechávat stříhat v nóbl salonu v centru města a pak taky mrznout. Vypěstovala jsem si touhu po špercích. Vyplňovala jsem tím tu obrovskou prázdnotu uvnitř? Ne, samozřejmě že ne. Jen jsem si dopřávala věci, které jsem nikdy nemohla mít, když jsem byla chudá a ztracená.
Můj život se v mnoha ohledech zlepšil. Odešel jsem z příšerné, zneužívající práce do mnohem mírnější. Nebyla to práce, kterou jsem opravdu chtěla, ta, o kterou jsem se ucházela a která mi byla nabídnuta. Ta by mě nutila pracovat dlouho a někdy i o víkendech; byla by náročná a dobře placená. Ale můj manžel mě chtěl mít u sebe a nechtěl mě kvůli práci ztratit, takže moje jemná práce byla také na částečný úvazek. Na mém platu nám stejně nezáleželo, stejně vydělával mnohonásobně víc než já. A já se mohla starat o praní a nákupy potravin a chození do čistírny a udržování společenského kalendáře a být doma vždy, když se vrátil domů.
Věci, které chtěl? Všechny mi připadaly jako dobré nápady. Nebo ne?“
Bylo snadné podvolit se tomu, co můj muž chtěl. Byl laskavý a rozumný; říkal mi, že jeho první žena měla tolik neoddiskutovatelných požadavků, a pak ho stejně opustila. Velmi ho to ranilo a on z toho vyrostl a naučil se prosazovat své potřeby. Každopádně ty věci, které chtěl? Všechny vypadaly jako dobré nápady. Nebo ne?
Třeba cestování. Moje jemná práce na částečný úvazek byla také velmi flexibilní, a bože, jak jsme cestovali. Po celých Spojených státech a také v zahraničí: Paříž (mnohokrát), Londýn, Kypr, Sydney, Ženeva – vypsat všechna místa, kde jsme byli, by mi zabralo půl stránky. Hodně cestování podnítila jeho práce, a pak jsme přidali týden nebo dva, pokud bylo místo zajímavé. „Ty to jako úplně miluješ,“ řekla mladá žena, kterou jsem si najala, aby nám během těch mnoha cest hlídala dům. Nemýlila se: bavilo mě to. Komu by se nelíbilo? Na manželových pracovních schůzkách jsem potkávala další zhýčkané manželky. Prohlédli jsme si Buckinghamský palác, setkali se s rockovými hvězdami a povečeřeli ve světoznámých restauracích. Bydleli jsme v letovisku, kde bazén sahal až k naší terase a všechny ženy se koupaly nahoře bez. Jezdili jsme helikoptérami, říčními bárkami a safari džípy na úžasná místa.
Žili jsme si dobře, i když jsme zůstali doma. Víno bylo vždycky prvotřídní a oba jsme byli zdatní kuchaři. Hodně jsme také večeřeli v dobrých restauracích našeho města. Ze vší té hojnosti by člověk mohl ztloustnout, a tak jsme se přihlásili do nejlepší městské posilovny a najali si osobní trenéry, aby nám pomohli udržet si štíhlost pro naše luxusní oblečení.
Ve své jemné práci na částečný úvazek jsem byl dobrý, a i když jsem jednu nabídku na povýšení odmítl, další jsem přijal. Manžel na mě byl pyšný. Práce stále nebyla vysoce výkonná ani náročná; byla na univerzitě na zajímavém akademickém oddělení. Taková je koneckonců trofejní manželka: nestačí, aby byla mladá a atraktivní; musí být také chytrá a úspěšná.
Žili jsme si svůj sen. Náš dům byl krásný, naše auta nablýskaná, naše kočky chlupaté a naše pasy byly aktuální a plné razítek. Přátelé zahajovali konverzaci otázkou: „Tak co, kam pojedete příště?“. Úplně jsme si to užívali.
A pak.
.