V přímé reakci na hadův podvod a neposlušnost Adama a Evy Bůh vyslovuje prokletí nad každým z nich i nad dalšími generacemi. Zde se Bůh obrací k ženě, která byla oklamána a dobrovolně jedla ze stromu poznání dobra a zla. Jeho orákulum neboli prokletí pro ni se týká jejích vztahů a rodinného života. Mít děti jí může přinést velkou radost, ale jejich donošení a porod si vyžádá krutou bolest. Více dětí by vždy přineslo více bolesti.
Manželský vztah by nyní byl napjatý, místo aby byl prostě zdrojem lásky, útěchy a sounáležitosti, jak by si žena přála. Není jasné, jak přesně číst druhou část kletby o manželích a manželkách. Učenci nabízejí různé výklady této jemné hebrejské formulace. Většina z nich to vykládá tak, že žena by toužila po tom, aby ji manžel ovládal, ale on by byl pánem. Jiní to chápou tak, že touha ženy po manželovi by byla zmařena jeho rolí autority v jejím životě.
Mužská vedoucí úloha v manželském vztahu není součástí prokletí a tato myšlenka zde není naznačena. Naopak, Boží reakce na tuto událost dokazuje, že Adamova role vůdce a ochránce byla zamýšlena ještě před vstupem hříchu do světa. Nový zákon jasně ukazuje, že Boží záměr lidského manželství s manželem jako obětavou hlavou má být krásným obrazem Krista a církve. Pavel dokonce cituje Genesis 2,24, když tento obraz vykresluje v Efezským 5,22-33.
Místo toho se zdá, že toto prokletí zahrnuje konflikt o Bohem dané manželské role. Adam i Eva nedodrželi Bohem zamýšlený vzor duchovního vedení, a to způsobilo největší katastrofu v dějinách. To pociťujeme zejména v našich individuálních životech, když každý z manželů nedokáže žít podle Božího plánu nesobecké lásky a úcty mezi manžely.