Cyntoie Brownové-Longové bylo pouhých 16 let, když byla odsouzena k doživotnímu vězení za vraždu muže, který si ji podle jejích slov koupil pro sex. Uprchlá bezdomovkyně prošla systémem pro mladistvé, přežila několik znásilnění a napadení a byla nucena do sexuálního otroctví svým tehdejším přítelem, pasákem známým jako Kut Throat, který ji pravidelně prodával za peníze na drogy.
O problematickém dětství Brown-Longové si soud v Tennessee v roce 2004 vyslechl jen málo podrobností, místo toho ji opakovaně označil za „mladistvou prostitutku“ a soudil ji jako dospělou. Dnes, po patnácti letech a jen několik měsíců poté, co jí guvernér státu zmírnil doživotní trest, Brown-Longová přepsala příběh svého uvěznění – a své minulosti – v memoárech, které začala psát ještě ve vězení.
„Chci, aby dala justičnímu systému tvář,“ říká Brown-Longová telefonicky z Nashvillu o své knize Free Cyntoia:
„Doufám, že díky ní lidé uvidí věci z mého pohledu a pomůže jim otevřít oči, co se skutečně děje za zprávami a soudními případy. Spousta lidí se v systému ztrácí za čísly případů – a některé jejich tresty jsou naprosto nehorázné.“
Brown-Longová ví, že její případ byl jedinečný. Po více než deseti letech strávených ve vězení, kde nakonec získala dva vysokoškolské tituly, našla Boha a vdala se (s křesťanským hiphopovým umělcem Jamiem Longem uzavřela sňatek po telefonu ještě ve vězení), požádala o milost. Žádost se stala virální poté, co celebrity včetně Rihanny, LeBrona Jamese a Kim Kardashian Westové na sociálních sítích odsoudily její doživotní trest.
Tento protest pomohl rozpoutat celonárodní debatu o obchodování s dětmi a o selhání amerického systému soudnictví pro mladistvé při identifikaci a podpoře ohrožené mládeže. Podnítila také stát Tennessee, aby přehodnotil své vlastní neobvykle přísné zákony o trestech pro mladistvé, podle nichž musí mladiství do 18 let odsouzení za vraždu prvního stupně strávit 51 let za mřížemi, než budou mít šanci na podmínečné propuštění. Než bylo její žádosti o milost vyhověno, měla by Brown-Longová nárok na podmínečné propuštění až ve svých 69 letech.
Teď, když je na svobodě, zakládá Brown-Longová neziskovou organizaci Nadace pro spravedlnost, svobodu a milosrdenství, aby pomohla mluvit jménem „všech ostatních Cyntoiů, kteří jsou stále zavření“. Jejím cílem je prosazovat zákony, které by změnily zejména způsob odsuzování mladistvých.
„Je pro mě důležité, abych mluvila způsobem, který jim vrátí jejich hlas. Najednou se o nich ví, že udělali to nejhorší, co kdy udělali – a zdá se, že to je jediné, co všichni vidí,“ říká.
„Největším problémem reformy vězeňství je teď přesvědčit lidi, že je reforma potřeba. Myslí si, že celá ta věc s ‚tvrdým přístupem ke zločinu‘ je tou správnou cestou. Já to ale vidím jinak. Co by to znamenalo, kdybychom lidem projevovali milosrdenství a místo toho ho pěstovali ve vězeňském systému?“
Brown-Longová ve svých pamětech podrobně popisuje okolnosti, které vedly k jejímu vlastnímu uvěznění: narodila se matce, která celé těhotenství pila; dětství strávila v zařízeních pro mladistvé a mimo ně; léta sužovaná drogovým a sexuálním zneužíváním.
V 16 letech se seznámila s 24letým Garionem McGlothenem, který si říkal Kut Throat, s nímž žila v motelech v okolí Nashvillu a denně šňupala kokain. Posílal ji za sexem s muži a pokud se nevrátila s penězi, bil ji a znásilňoval, tvrdí.
„Vysvětloval mi, že někteří lidé se děvkami rodí a že já jsem jedna z nich, že jsem děvka a že mě nikdo kromě něj nebude chtít a že nejlepší, co můžu udělat, je naučit se být dobrou děvkou,“ řekla Brown-Longová při slyšení o podmínečném propuštění.
V tomto kontextu ji v srpnu 2004 v restauraci rychlého občerstvení sbalil 43letý realitní agent Johnny Allen, který Brown-Longové podle jejího tvrzení nabídl, že jí koupí občerstvení a za sex zaplatí 150 dolarů (117 Kč). V jeho domě jí Allen začal ukazovat svou sbírku zbraní, což v ní vyvolalo strach o život, tvrdí Brown-Longová. Tvrdí, že ho později v sebeobraně zastřelila. Policie však našla Allena nahého v posteli se střelnou ranou na zátylku, ruce měl pod hlavou, jako by spal.
Policie obvinila Brownovou-Longovou z vraždy prvního stupně a loupeže – jak později ukázaly důkazy, ukradla mu auto, peněženku a zbraně -, ale Brownová-Longová vždy tvrdila, že ho nezastřelila, aby ho okradla.
Během studia ve vězení se Brown-Longová setkala s pojmem, o kterém nikdy neslyšela – obchodování se sexem – a který ji přiměl přehodnotit vlastní zkušenosti.
„Říkala jsem si, proč až teď zjišťuji, že nic takového jako mladistvá prostitutka neexistuje? Proč jsou teenageři, kteří jsou obchodováni s lidmi, jakoby vykořisťováni a zneužíváni, ale společnost nám jen říká, že jsme špatní, že jsme promiskuitní?“
„Tehdy jsem si opravdu uvědomila, že se musíme začít navzájem vzdělávat o tom, co se děje mladým dívkám, a ne mluvit o posilovačích pasu a tvarování postavy a o tom, jak být pro muže žádoucí. To byl jeden z přímých důvodů, proč jsem se ocitla v hotelovém pokoji s mužem, který mě školil právě v tomto směru. Trvalo mi deset let, než jsem se vyrovnala s tím, že jsem se vlastně stala obětí obchodování s lidmi.“
Brown-Longová nyní tráví dny veřejně prospěšnou prací a mentorstvím ohrožených dívek o důležitosti hranic a skutečných nebezpečích sociálních médií.
„Mluvím s nimi o tom, co vedlo k tomu, že jsem se do takové situace dostala, a o tom, že to není o tom, že vás nějaký chlap sebere na rohu ulice, přiloží vám pistoli k hlavě a nutí vás dělat určité věci,“ říká Brown-Longová.
„Tím, že jsme mladí, starostliví a tak vnímaví, můžeme být zranitelnější. A sociální média jsou dnes tak nebezpečná v tom, jak komodifikují ženy a glamourují lámání si páteře, abyste lidem připadaly krásné, a zabíjení se pro lajky a followery. Musíme se bavit o tom, jak nás to může činit zranitelnými a jak se před tím jako ženy chránit zdravějšími vzorci myšlení.“
Brown-Longová se po propuštění z vězení veřejně omluvila rodině muže, kterého zabila, a ve svých pamětech popisuje vinu, kterou cítila, když jeho matce tehdy neřekla, že je jí to líto – tuto radu jí dal její právník ze strachu, že by to „zničilo její případ“.
„Uvědomila jsem si, jak je systém skutečně zpackaný,“ napsala Brown-Longová.
„Nechceme snad, aby lidé cítili lítost, aby spolkli svou pýchu a oslovili člověka, kterému ublížili? V systému trestního soudnictví není místo, ne tak, jak je dnes nastaven. Nikdy jsem se nestihl omluvit matce své oběti. Zemřela by dřív, než bych k tomu měl příležitost.“
-
Svobodná Cyntoia: Cyntoia Brown-Longová: Mé hledání vykoupení v americkém vězeňském systému, vydává Simon & Schuster, 18 liber.99
{{vlevo nahoře}}
{{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{{vpravo dole}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.