Dědictví řecké mytologie již ztělesňovalo touhu artikulovat skutečnost jako celek a tento univerzalizující impuls byl zásadní pro první projekty spekulativního teoretizování. Zdá se, že řád „bytí“ byl nejprve imaginativně vizualizován, než byl abstraktně myšlen. arche je ve starořecké filozofii živel a první princip existujících věcí. Ta je považována za trvalou substanci či přirozenost (fysis) buď jednu, nebo více, která se zachovává při vzniku zbytku. Z ní všechny věci nejprve vznikají a do ní jsou v konečném stavu rozpuštěny. Tento zdroj jsoucna je vždy zachován. (Aristoteles-Metaf.A, 983, b6ff). Anaximandr byl prvním filosofem, který použil arche pro to, co autoři od Aristotela nazývali „substrátem“ (Simplicius Phys. 150, 22). Řečtí filosofové přisuzovali arche božské atributy. Je to božský horizont substance, který zahrnuje a zhodnocuje všechny věci.
Thales z Milétu (7. až 6. stol. př. n. l.), otec filosofie, tvrdil, že prvním principem všech věcí je voda, a považoval ji za substanci, která v sobě obsahuje pohyb a změnu. Jeho teorie byla podpořena pozorováním vlhkosti na celém světě a shodovala se s jeho teorií, že Země plave na vodě. Jeho myšlenky byly ovlivněny blízkovýchodní mytologickou kosmogonií a pravděpodobně i Homérovým výrokem, že okolní Oceanus (oceán) je zdrojem všech pramenů a řek.
Thalesovu teorii vyvrátil jeho nástupce a vážený žák Anaximandr. Anaximandr poznamenal, že voda nemůže být arche, protože nemůže dát vzniknout svému opaku, ohni. Anaximandr tvrdil, že žádný z živlů (země, oheň, vzduch, voda) nemůže být arche ze stejného důvodu. Místo toho navrhl existenci apeironu, neurčité substance, z níž se všechny věci rodí a do níž se všechny věci vrátí. Apeiron (nekonečný nebo bezmezný) je něco zcela neurčitého a Anaximandera pravděpodobně ovlivnil Hésiodův původní chaos (zející propast). Pravděpodobně chtěl, aby to znamenalo především „neurčitý co do druhu“, ale předpokládal také, že je to „neomezený rozsah a trvání“. Pojem časové nekonečnosti byl řeckému myšlení znám již od dávné antiky v náboženském pojetí nesmrtelnosti a Anaximandrův popis byl v termínech odpovídajících tomuto pojetí. Tato archa se nazývá „věčná a nestárnoucí“. (Hippolytos I,6,I;DK B2)
Anaximenés, Anaximandrův žák, předložil ještě jinou teorii. Vrací se k teorii živlů, ale tentokrát za arche považuje spíše vzduch než vodu a připisuje jí božské atributy. Byl prvním zaznamenaným filozofem, který předložil teorii změny a podložil ji pozorováním. Pomocí dvou protichůdných procesů řídnutí a kondenzace (zřeďování nebo zhušťování) vysvětluje, jak je vzduch součástí řady změn. Zředěný vzduch se stává ohněm, zkondenzovaný se stává nejprve větrem, pak v pořadí mrakem, vodou, zemí a kamenem. Arche je technicky vzato to, co je základem veškeré skutečnosti/jevů.