Dne 25. července 1919 vydal asistent komisaře zahraničních věcí sovětské vlády Lev Karachan manifest čínské vládě, v němž sliboval navrácení čínské Východní dráhy pod čínskou kontrolu bez jakýchkoli finančních nákladů. Dne 26. srpna byl Karachanův manifest zveřejněn v sovětském tisku, ale dokument se nezmiňoval ani o navrácení CER Číňanům, ani o absenci finanční kompenzace.
Kromě originálu Karachanova telegramu měli Číňané jako důkaz Vilenského brožuru. Vilenského brožura také Číňanům dokazuje, že Sověti byli ochotni vrátit CER Číňanům bez kompenzace. Karachánský telegram z 25. července ukazuje původní záměr Sovětského svazu, kterým bylo vrátit CER zpět pod čínskou kontrolu bez náhrady. Telegram z 25. července byl použit ke splnění diplomatických požadavků čínské vlády, zatímco telegram z 26. srpna byl zveřejněn za účelem dodržení propagandistických požadavků uvnitř Sovětského svazu.
První významný krok při odhalování nepřátelského převzetí CER Číňany v roce 1929 začíná pochopením tajného protokolu ze 14. března 1924 a tajné dohody z 20. září 1924. Tajný protokol ze 14. března 1924 stanovil, že všechny dřívější úmluvy, smlouvy, protokoly, smlouvy a jakékoli jiné dokumenty mezi Sověty a Čínou budou anulovány, dokud nebude svolána konference. Tím se všechny smlouvy, pohraniční vztahy a obchodní vztahy staly závislými na nadcházející konferenci. To zase dalo Sovětům čas obrátit se na Zhang Xuelianga v Mandžusku, v té době nejsilnějšího tamního vojevůdce. Ten měl pod kontrolou vládu v Mukdenu (dnes je město známé jako Šen-jang). Sověti jako první navrhli společnou správu CER s Číňany, ale Zhang se této společné správě postavil do cesty. Sověti se rozhodli uzavřít se Zhangem dohodu.
31. května 1924 podepsali Lev Karakhan a Dr. V. K. Wellington Koo, ministr zahraničních věcí Čínské republiky, čínsko-sovětskou smlouvu. Ta obsahovala několik článků, které Sovětům hrály do karet, protože v článku V se říkalo, že „zaměstnávání osob v různých odděleních železnice bude probíhat v souladu se zásadou rovného zastoupení občanů Svazu sovětských socialistických republik a občanů Čínské republiky“. Sověti dodali: „Při provádění zásady rovného zastoupení nesmí být v žádném případě přerušen nebo poškozen normální chod života a činnosti železnice, to znamená, že zaměstnávání obou národností bude odpovídat zkušenostem, osobní kvalifikaci a způsobilosti uchazečů.“
Když byla uzavřena jednání s Číňany, Sověti se obrátili, aby se dohodli s Zhang Xueliangem. Slíbili mu plnou kontrolu nad výběrem toho, kteří čínští úředníci budou v představenstvu ve společném čínsko-sovětském vedení CER. Tím by získal poloviční kontrolu nad CER. Dne 20. září 1924 podepsal tajnou dohodu, aniž by věděl, že čínská vláda podepsala tajný protokol již dříve v tomto roce. Vzhledem k tomu, že CER byl původně řízen Sověty, většina pozic by byla pod sovětskou kontrolou. Sověti pak tvrdili, že by si měli ponechat většinovou kontrolu, protože jakékoli jiné řešení by přerušilo nebo poškodilo železnici.
Sověti byli také loutkovodičem prezidenta pro CER. Sovětské vládě se podařilo získat zpět většinovou kontrolu nad CER tím, že tajné protokoly navzájem přehrála a Číňany přelstila. Sověti umožnili Číňanům, aby si mysleli, že jim přidávají pracovníky loajální k jejich vládě. Ve skutečnosti však Sověti vytvářeli další pracovní místa na železnici a zaměstnávali sovětské dělníky. Nakonec Sověti kontrolovali 67 % všech pracovních míst na CER.
Číňané se bavili společným řízením až do poloviny roku 1929. Změna sovětské kontroly na čínskou začala, když čínské úřady učinily radikální krok ve snaze odstranit sovětské vedení. Čínské úřady vtrhly na sovětský konzulát v Harbinu. Zatkly generálního ředitele CER, jeho asistenta a další sovětské občany a zbavily je moci v CER. Sověti odpověděli zatýkáním čínských občanů uvnitř SSSR. Dne 13. července 1929 zaslali Sověti Číňanům své oficiální požadavky týkající se dění v CER. Dne 19. července přerušili s Číňany diplomatické styky. Pozastavili železniční spojení a požadovali, aby všichni čínští diplomaté opustili sovětské území. Do 20. července Sověti převáděli své finanční prostředky do New Yorku. Zatímco ve městech Suej-fen-che a Lahususa Sověti terorizovali čínské civilisty tím, že na města mířila děla jejich válečných lodí a jejich letadla prováděla přelety. Mnoho členů sovětského vedení, jako například Kliment Vorošilov, naléhalo na vojenský zásah, ale generální tajemník Josif Stalin zpočátku váhal, protože se obával japonské reakce na sovětskou invazi do Mandžuska. Avšak poté, co sovětský generální konzul v Tokiu získal informace, podle nichž by Japonsko zůstalo mimo konflikt, pokud by Sověti omezili případnou invazi na severní Mandžusko, se Stalin rozhodl jednat. Dne 6. srpna Sovětský svaz vytvořil Zvláštní rudoarmějskou dálněvýchodní armádu, které velel Vasilij Bljucher za pomoci Vorošilova. K účasti na operaci nebo na její pomoc bylo mobilizováno přibližně 20 % všech sovětských ozbrojených sil. Tím byli ochotni udělat cokoli, aby vrátili CER zpět pod svou kontrolu. Čínské vedení bylo tímto vývojem událostí překvapeno, protože neočekávalo, že Sovětský svaz bude reagovat tak agresivně. Zhang rychle získal další vojáky, především tisíce antikomunistických Rusů, kteří žili v Mandžusku jako bílí emigranti. Někteří z Bílých Rusů dokonce organizovali partyzánské skupiny, aby přenesli válku do Sovětského svazu.