1. V poslední době je zájem o využití vnitřní růstové rychlosti (rm) k predikci vlivu oteplování klimatu na životaschopnost populací ektotermů. Protože se však rm vypočítává pomocí Eulerovy-Lotkovy rovnice, závisí její spolehlivost při předpovídání přetrvávání populací na tom, zda populace ektotermů mohou dosáhnout stabilního rozložení věku/stádia v teplotně proměnlivém prostředí. Tuto otázku zde zkoumáme pomocí matematického rámce, který zahrnuje mechanistický popis vlivu teploty na rychlost života do stádiově strukturovaného populačního modelu, který realisticky zachycuje teplotně podmíněnou variabilitu vývojových zpoždění, jež charakterizují životní cykly ektotermů. 2. Zjistili jsme, že populace, u nichž dochází k sezónnímu kolísání teploty, konvergují k rozložení stadií, jehož vnitroroční vzorec zůstává v průběhu let neměnný. V důsledku toho zůstává i průměrná roční rychlost růstu na hlavu v jednotlivých letech konstantní. Klíčovým poznatkem je mechanismus, který umožňuje populacím konvergovat ke stacionárnímu rozdělení stadií. Vliv teploty na biochemické procesy (např. kinetiku enzymů, hormonální regulaci), které jsou základem životních rysů (rozmnožování, vývoj a úmrtnost), vykazuje dobře definované termodynamické vlastnosti (např. změny entropie a entalpie), které vedou k předvídatelným výsledkům (např. snížení rychlosti reakcí nebo hormonálního působení při extrémních teplotách). Výsledkem je, že životní funkce vykazují systematickou a předvídatelnou reakci na sezónní kolísání teploty. To následně vede k časově předvídatelným teplotním reakcím rozložení stádií a rychlosti růstu na hlavu. 3. Pokud oteplování klimatu způsobí zvýšení průměrné roční teploty a/nebo amplitudy sezónních výkyvů, populační model předpovídá, že průměrná roční míra růstu na obyvatele klesne na nulu během 100 let, pokud je oteplování pomalé vzhledem k vývojovému období organismu (0,03-0,05 °C za rok), a stane se zápornou, což způsobí vymření populace, mnohem dříve než za 100 let, pokud je oteplování rychlé (např. 0,1 °C za rok). Eulerova-Lotkova rovnice předpovídá pomalejší pokles rm při pomalém oteplování a delší dobu setrvání při rychlém oteplování, přičemž odchylka mezi oběma metrikami se zvyšuje s rostoucí dobou vývoje. Tyto výsledky naznačují, že předpovědi životaschopnosti populací ektotermů založené na rm mohou být platné pouze pro druhy s krátkým vývojovým zpožděním, a i pak pouze v krátkém časovém horizontu a při pomalém režimu oteplování.