Děti se scházejí na školním dvoře, aby sledovaly, jak se jiné děti perou. A některé děti se rády perou. Dejte tyto jevy dohromady ve světě dospělých; přidejte motiv zisku pro organizátory zápasů v atmosféře nerespektování zákona; a výsledkem jsou undergroundové kluby rváčů.
Pro většinu lidí znalost undergroundových klubů rváčů začíná a končí filmem Klub rváčů z roku 1999 s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem v hlavních rolích. Ale to byla fikce. Podzemní kluby rváčů existují i ve skutečném světě.
Rváči mají různé způsoby myšlení a motivace. Někteří z nich se snaží najít sami sebe. Někteří chtějí upoutat pozornost. Jiní rádi mlátí lidi a jsou ochotni přijímat rány výměnou za možnost to dělat. Někdy jsou oba bojovníci placeni. Často jen vítěz. Mnozí z bojovníků nedostanou nic víc než to, co jeden z nich nazývá „moje Rockyho chvíle“.
Organizátoři rádi říkají, že zápasy nabízejí zdravé uvolnění asociálních sklonů. Že dva muži, kteří mají mezi sebou rozepře, si je vyřídí spíše v bojovém klubu než se zbraněmi nebo noži na ulici. Pravda je ale taková, že většina zápasníků nemá tušení, s kým budou bojovat, dokud nepřijdou do klubu v den zápasu.
Pro organizátory je tu motiv zisku, ať už mají jakoukoli jinou motivaci. Diváci platí za vstupné. V některých případech jde o hazardní hry, z nichž si kasino bere podíl.
Souboje jsou skutečné. Neexistují žádné formální váhové limity. Některé zápasy jsou soutěžní. Jiné jsou brutální jednostranné výprasky. Bojovníci si mohou dovolit mnohem více trestů, než by tomu bylo v případě schváleného amatérského zápasu. Obecně mají účastníci zápasu pocit, že si své peníze zaslouží. Pokud je zápasník vážně zraněn a musí být převezen do nemocnice, lékaři mu řeknou, že byl napaden na ulici.
Před čtyřmi desetiletími rozvíjel Cus D’Amato v „kuřácích“ ringové dovednosti mladého Mikea Tysona. Po letech se hojně vyprávělo o několika incidentech, při nichž Tyson v těchto střetech vyhladil soupeře. Teddy Atlas tehdy s D’Amatou spolupracoval a byl zodpovědný za to, že v letech 1977-1982 přiváděl Cusovy mladé bojovníky z Catskillu do Bronxu na zápasy.
„Tyson v těch kuřácích začínal,“ vzpomíná Atlas. „Ale kuřárny, kam jsem tehdy bral zápasníky, byly jiné než to, o čem mluvíte, že se děje teď. Právě teď mají amatéři spoustu příležitostí zápasit a amatérské show jsou docela dobře vedené. Děti mohou uplatnit v praxi to, co se učí v tělocvičně, a stát se tak lepšími bojovníky. Tehdy nebylo dost sankcionovaných amatérských show a spousta z těch, které byly, byla špatně vedená. Prostě nebylo dost příležitostí k rozvoji mladých bojovníků a kuřáci tuto mezeru zaplnili. Nedělali jsme to proto, abychom vydělali peníze. Dělali jsme to proto, abychom z dětí udělali lepší bojovníky.“
„Neříkám, že u kuřáků bylo všechno dokonalé,“ pokračuje Atlas. „Docházelo tam ke zneužívání? Rozhodně ano. Ale většinou byly kuřárny vedeny dobře. Spousta z nich byla vedena lépe než to, co jste tehdy měli jako povolené amatérské zápasy. Amatérské byly tehdy dost špatné. Stalo se vám, že přišel kluk s pasem, ve kterém stálo, že má za sebou čtyři nebo pět amatérských zápasů, a pravda byla taková, že jich měl dvacet nebo třicet. Rozhodčí byli špatní. A jak jsem říkal, nebylo dost příležitostí k zápasení. Trenéři, kteří přiváděli děti ke kuřákům, brali své povinnosti vážně. Zápasy byly spravedlivé. Věděli jsme, kdy zápas ukončit. Dbali jsme na nejlepší zájmy mladých mužů, se kterými jsme pracovali, a nehráli jsme na krvežíznivost davu. To, o čem mluvíte, že se dnes děje v undergroundu, posouvá box – chcete-li ho nazývat boxem – na jiné místo, než jsem právě popsal.“
Joe Higgins se amatérskému i profesionálnímu boxu věnuje už desítky let. Zatímco několik jeho boxerů se vyšvihlo mezi profesionály, jeho nejvýznamnější přínos byl na amatérské úrovni. V letech 2003 až 2008 byl prezidentem organizace USA Boxing Metro New York a naučil nespočet mladých mužů boxovat a také životním lekcím, které jsou s tímto procesem spojeny.
„Když loni zemřel Patrick Day, ztratil jsem úžasného mladého muže, který byl zároveň nesmírně nadaným boxerem,“ říká Higgins. „Bolest z toho ve mně zůstane, dokud budu naživu. Takže mi věřte; vím, jak je box nebezpečný, když se dělá správně. A všechno, co není řádně sankcionováno a regulováno, je ještě nebezpečnější. Rozumím konceptu vzít chlapa z ulice a poskytnout mu uspokojení z boxu. Ale musíte to dělat správně. Tyhle undergroundové show nejsou legální. Dlouho jsem se snažil přimět kluky, kteří v nich bojovali, aby se stali legálními. Snažíte se s nimi vést dialog. Ukážete jim, že to jde dělat správně. Někteří z nich poslechnou, někteří ne. A také jim říkáte: „Myslíte si, že jste drsní? Opravdoví tvrďáci jsou ti, kteří bojují v sankcionovaných zápasech.“
V minulosti byly podzemní zápasy z velké části skryty před zraky veřejnosti. Jak řekl Brad Pitt Edwardu Nortonovi: „První pravidlo Klubu rváčů zní: O Klubu rváčů se nemluví. Druhé pravidlo Klubu rváčů zní: O Klubu rváčů se nemluví.“
Nyní však některé kluby bezostyšně zveřejňují videa na sociálních sítích a dokonce i na YouTube.
Bronx a Brooklyn jsou nejúrodnějšími oblastmi pro podzemní zápasy v New Yorku. V listopadu 2015 odvysílal server Vice Sports dva díly o klubu, který se tehdy jmenoval BX Fight Club. Segmenty nasbíraly na YouTube více než 1,465 milionu zhlédnutí.
www.youtube.com/watch?v=fxXQYIt3oGw&app=desktop
www.youtube.com/watch?v=VGW9ifpU6PI
Počáteční zápasy klubu BX Fight Club probíhaly na asfaltu v parku. Pozdější se odehrávaly v kvaziregulérním krytém boxerském ringu. Jeden z „tvůrců“ (promotérů) BX Fight Clubu řekl pro Vice Sports: „Je to dobrý způsob, jak se zbavit frustrace, stresu. Nemáme žádný skutečný problém. Já vás neznám. Ty neznáš mě. Půjdeme tam, pár minut se budeme mlátit a to je všechno.“
Ve videu VICE Sports jsou vidět celebrity jako Shaquille O’Neal a Fat Joe na zápasech a 50 Cent v ringu, jak vychvalují přednosti klubu. Hlavní cenou na konci „první sezóny“ byly hodinky Rolex. V druhé sezóně to byl náhrdelník z kubánského zlata o 14 karátech. „Byl jsem velmi zoufalý z peněz,“ vysvětlil na kameru jeden ze soutěžících. „Slyšela jsem, že se rozdávají rolexky a zlaté řetízky. Ve třetí sezóně před účastníky visel Mercedes-Benz S550 a Nissan Ultima.
V jednom ze setkání BX Fight Clubu začal dav po skončení plánovaného tříkolového zápasu skandovat „ještě jedno kolo“. Jeden z bojovníků chtěl pokračovat. Druhý nechtěl. Pak se skandování davu změnilo na „Jsi sráč?“ a neochotný bojovník byl zahanben do čtvrtého kola s dodatečnou pobídkou v podobě stodolarové bankovky, kterou mu vrazil do obličeje jeden z promotérů.
Promotér si to mohl dovolit. Klub BX Fight Club má na YouTube uvedeno 136 000 odběratelů. Některá videa BX Fight Clubu byla zhlédnuta téměř milionkrát.
Linie nástupnictví jsou pro nezasvěcené nejasné. Zdá se však, že v návaznosti na segmenty Vice Sports se BX Fight Club přetvořil na Rumble in the Bronx.
Diváci na YouTube jsou nyní vyzváni, aby se přihlásili k odběru kanálu Rumble in the Bronx, který v současné době uvádí 42 300 odběratelů. Jakýkoli příjem z těchto odběrů je doplňován automatickým umisťováním reklamy na YouTube.
Jeden z nedávných účastníků zápasu Rumble in the Bronx pro Boxing Scene zprostředkovaně vyprávěl, jak byl naverbován poté, co ho viděl organizátor v místním rekreačním středisku. Následoval telefonát s vysvětlením, o co v Rumble in the Bronx jde, a otázkou: „Máte zájem?“ Odpověděl, že ano. Později mu zavolali znovu a řekli mu, kdy a kam má jet. Netušil, s kým bude bojovat, dokud nedorazil na místo v den zápasu.
Zápasy turnaje Rumble in the Bronx se odehrávají na tenkých žíněnkách v tělocvičně s kovovými zábranami pro kontrolu davu místo provazů v ringu. Připomínají sofistikované hospodské rvačky na úrovni začátečnických Zlatých rukavic. Zápasy trvají tři kola, každé kolo dvě minuty, přičemž některá kola jsou o něco delší.
Součástí formátu Rumble in the Bronx jsou turnaje. Typického turnaje se účastní osm bojovníků, přičemž jednotlivá kola se konají s odstupem dvou až tří týdnů. Dne 23. března 2020 zveřejnila organizace Rumble in the Bronx videozáznam zápasu prvního kola, který se konal 7. března. Druhé kolo turnaje se mělo konat 28. března, ale organizátoři akci zrušili kvůli koronavirové krizi.
Přejděme k věci. Podzemní zápasy – alespoň v New Yorku – jsou nezákonné.
Podle trestního zákoníku státu New York nemůže člověk souhlasit s napadením. Udeření a zranění jiné osoby je napadením bez ohledu na to, zda účastníci s bojem souhlasí, či nikoli. To, že osoba souhlasila s tím, že bude napadena účastí v boji, není obhajobou, stejně jako souhlas neumožňuje zastřelení osoby bez trestněprávních následků. Napadení je legální pouze tehdy, pokud k němu dochází se souhlasem a pod dohledem oprávněného regulátora bojových sportů.
Všeobecný obchodní zákon státu New York svěřuje newyorské státní atletické komisi „výhradní vedení, řízení, kontrolu a jurisdikci nad všemi povolenými bojovými sporty“ a „veškerá rozhodnutí týkající se povolení amatérských a profesionálních sankčních subjektů“. Dále uvádí: „Provozování bojových sportů mimo dohled komise nebo autorizovaného sankčního subjektu je zakázáno.“
Podle tohoto zákona se každý, kdo není divákem a „propaguje zakázaný bojový sport“, dopouští přestupku třídy A, za který hrozí až jeden rok vězení. Kromě pořadatelů se tento zákaz vztahuje mimo jiné na každého, kdo se účastní jako „rozhodčí, soudce, zápasník, časoměřič, profesionál, manažer, trenér nebo sekundant“. Pokud byla tato osoba v posledních pěti letech odsouzena za podobný trestný čin, dopouští se (nebo se dopouštěla) trestného činu třídy E, za který hrozí až čtyři roky odnětí svobody. Trestní stíhání za trestné činy spadá do kompetence okresního státního zastupitelství.
Případně může generální prokurátor státu New York zahájit občanskoprávní řízení, v němž bude požadovat pokutu až do výše 10 000 USD (nebo dvojnásobku zisku z nelegálního podniku, podle toho, která částka je vyšší) za první porušení zákona a až do výše 25 000 USD (nebo dvojnásobku zisku z nelegální operace, podle toho, která částka je vyšší) za další porušení.
Tato ustanovení zákona se vztahují na profesionální i amatérské bojové sporty. A jsou doplněna pravidly a předpisy Newyorské státní sportovní komise.
NYSAC přenechává kontrolu nad některými amatérskými akcemi „autorizovaným sankčním subjektům“. Tyto subjekty však musí mít licenci od komise.
Ačkoli se mnoho podzemních bojových klubů stylizuje do role „amatérských“ akcí, bojovníci jsou placeni pod stolem nebo bojují o ceny, které je klasifikují jako „profesionály“. Podle newyorských zákonů je bojovník profesionálem, pokud soutěží o „jakýkoli měšec, peníze, cenu, peněžní zisk nebo jinou věc, jejíž hodnota přesahuje sedmdesát pět dolarů“.
Podzemní bojové kluby běžně porušují pravidla a předpisy NYSAC. Promotéři, manažeři, trenéři, dohazovači, rozhodčí, soudci a časoměřiči musí mít licenci od komise. A to nemají. Nejzávažnější porušení ze strany těchto podzemních klubů se však týkají lékařských záležitostí.
Pravidla a předpisy NYSAC, které se týkají profesionálních zápasů, vyžadují:
(1) Lékařské prohlídky před zápasem pro všechny bojovníky.
(2) U ringu musí být nepřetržitě přítomen alespoň jeden lékař určený komisí a alespoň jedna sanitka se zdravotnickým personálem, který tvoří alespoň jeden zdravotník s příslušným resuscitačním vybavením.
(3) Lékařské vyšetření každého bojovníka po zápase lékařem určeným komisí na místě bezprostředně po každém zápase.
Promotéři jsou navíc povinni zajistit zdravotní pojištění pro amatérské i profesionální akce bojových sportů. A boxerské ringy musí splňovat jasně definovaná bezpečnostní kritéria. Zápasy na žíněnce v tělocvičně o tloušťce jednoho centimetru položené na betonové podlaze s kovovými zábranami pro kontrolu davu namísto provazů v ringu zdaleka nesplňují zákonné normy.
Takže …. Co dělá Newyorská státní atletická komise proti podzemním zápasnickým klubům?
Komise by mohla (a) zaslat pořadatelům těchto podzemních zápasů dopis o zastavení činnosti; (b) předat záležitost úřadu generálního prokurátora k uložení občanskoprávních sankcí; nebo (c) předat záležitost úřadu okresního prokurátora k trestnímu stíhání.
Komise NYSAC se však rozhodla pro čtvrtou možnost. Dělá, jako by problém neexistoval, a nic neudělala.
V posledních letech se Newyorská státní atletická komise stahuje do stále izolovanějšího světa. Výkonný ředitel žije v Kanadě a v New Yorku tráví poměrně málo času. Komisaři jsou zcela mimo kontakt s oříškovým chodem boxu a každodenními událostmi. Bývaly doby, kdy zástupci NYSAC navštěvovali tělocvičny, aby se přesvědčili, zda jsou v nich bezpečné podmínky, a ujistili se, že je k dispozici odpovídající zdravotnický materiál. Teď už to nedělají. Bývaly doby, kdy komise posílala do tělocvičen seznam boxerů, kteří byli zdravotně suspendováni, takže boxer, který byl před týdnem knokautován, nesměl jít na sparing. Tato oznámení se již neposílají.
Vědí vůbec lidé, kteří vedou Newyorskou státní atletickou komisi, že v jejich jurisdikci existují tyto nelegální zápasnické kluby? S více než milionem zhlédnutí na YouTube by měli. Na dotaz ohledně této situace se však mluvčí NYSAC odmítl vyjádřit. A jeden ze zaměstnanců NYSAC říká: „Tato komise je bez vedení. A lidé, kteří by ji měli vést, nemají ani ponětí o tom, co se děje.“
Podzemní kluby rváčů se nevyskytují pouze v New Yorku. Ale právě v New Yorku jsou dnes provozovány nejbezostyšněji. Nějaký subjekt se nemůže vydávat za vládního regulátora bojových sportů a ignorovat, že se to děje.
V tuto chvíli jsou v New Yorku důležitější možnosti využití vládních zdrojů, než je směřovat na nelegální bojové kluby. V budoucnu by se však tento problém měl řešit. A protože vládní zdroje jsou v současné době v New Yorku bolestně omezené, mělo by se ministerstvo zahraničí (které na NYSAC dohlíží) zabývat otázkou, proč někteří lidé, kteří pro komisi pracují, dostávali – a stále dostávají – šestimístné platy na plný úvazek za práci na částečný úvazek a jiní v posledních letech dostávají platy na částečný úvazek za žádnou práci.
V příštím roce bude mnoho zoufalých lidí. Lidí, kteří zoufale hledají peníze, a lidí, kteří zoufale hledají něco, z čeho by měli v životě dobrý pocit. Ale tím, že se nechají zmlátit v podzemních bojových klubech, se kvalita jejich života nezlepší.
Bojovníci mají právo na respekt za to, že vstoupili do ringu a bojují. Ale to ještě neznamená, že je to správné.
Emailová adresa Tomáše Hausera je [email protected]. Jeho nejnovější kniha – Nebezpečná cesta: Další kniha – Another Year Inside Boxing – vyšla v nakladatelství University of Arkansas Press. V roce 2004 udělila Asociace amerických boxerských novinářů Hauserovi cenu Nata Fleischera za vynikající kariéru v boxerské žurnalistice. V prosinci 2019 bylo oznámeno, že byl zvolen voliteli pro uvedení do Mezinárodní boxerské síně slávy
.