Kdysi dávno byly fotbalové míče (nebo míče na nohu, podle toho, odkud pocházíte) nafouknuté prasečí měchýře obalené kůží. Jednou z variant byla starověká čínská hra „tsu chu“, při níž se používal míč vycpaný peřím. Ve středověké Anglii hráči používali kůží potažené láhve od vína naplněné korkovými hoblinami (aby je bylo možné snadno vytáhnout, pokud spadnou do řeky). Teprve v roce 1844, kdy si Charles Goodyear nechal patentovat vulkanizovanou gumu, se začaly formovat fotbalové míče. Doslova.
V roce 1855 vytvořil Goodyear první gumový fotbalový míč. O sedm let později pak H. J. Lindon vyvinul nafukovací gumový měchýř, aby se míč lépe kopal a udržel si pseudosférický tvar. Bílé fotbalové míče se staly standardem v roce 1951 (firmy bílily kůži a v 60. letech 20. století začaly používat syntetické materiály, aby dosáhly jednotné tloušťky a zabránily deformaci míčů), a pokud týmy hrály zimní zápasy, vyráběly se oficiální oranžové fotbalové míče pro lepší viditelnost.
Ale míč, který je dnes nejčastěji k vidění – ten s černými a bílými pětiúhelníky a šestiúhelníky – získal popularitu v 60. letech 20. století.* Dříve se kožené fotbalové míče skládaly z 18 částí sešitých dohromady: šest panelů po třech pásech. V tomto provedení bylo sešito 20 šestiúhelníků s 12 pětiúhelníky, celkem tedy 32 panelů.
Míč debutoval na mistrovství světa v roce 1970 v Mexiku jako Adidas Telstar. Díky vzoru bílých šestiúhelníků s černými pětiúhelníky byl míč snadno viditelný v televizi. Pro hráče to byl další bonus:
Adidas zachoval černobílé barevné schéma míče až do roku 2002, ale 32panelový míč buckyball už asi dlouho v módě nezůstane – Adidas uvedl na trh novou generaci fotbalových míčů pro mistrovství světa 2006 a 2010 s designem Teamgeist (14 panelů) a Jabulani (8 panelů).
* Oprava: V původní verzi tohoto příspěvku bylo nesprávně uvedeno, že míč vynalezl architekt a vynálezce Buckminster Fuller. To by bylo úžasné. Této chyby ovšem pokorně litujeme. Seřaďte se k pokutovému kopu.