Pearl Harbor

Pearl Harbor byl původně rozsáhlý mělký záliv, který Havajci nazývali Wai Momi (což znamená „Perlové vody“) nebo Puʻuloa (což znamená „dlouhý kopec“). Puʻuloa byla v havajských legendách považována za domov žraločí bohyně Kaʻahupahau a jejího bratra (nebo syna) Kahiʻuka. Podle tradice se Keaunuiovi, hlavě mocných náčelníků Ewy, připisuje, že poblíž dnešních solných závodů Puʻuloa prosekal plavební kanál, čímž zpřístupnil ústí řeky, známé jako „Perlová řeka“, pro plavbu. S patřičným přihlédnutím k zesílení pověstí mělo ústí řeky odtok svých vod již v místě dnešní průrvy, ale Keaunui se obvykle připisují zásluhy za jeho rozšíření a prohloubení.

Devatenácté století

Na počátku 19. století nebyl Pearl Harbor kvůli mělkému vjezdu používán pro velké lodě. Zájem Spojených států o Havajské ostrovy vzrostl v důsledku jejich velrybářské, lodní a obchodní činnosti v Tichomoří. Již v roce 1820 byl jmenován „agent Spojených států pro obchod a námořníky“, který se staral o americké obchody v přístavu Honolulu. Tyto obchodní vazby na americký kontinent doprovázela činnost Americké rady komisařů pro zahraniční misie. Američtí misionáři a jejich rodiny se stali nedílnou součástí havajského politického těla.

V průběhu 20. a 30. let 19. století navštívilo Honolulu mnoho amerických válečných lodí. Ve většině případů vezli velící důstojníci dopisy americké vlády, v nichž poskytovali rady o vládních záležitostech a o vztazích ostrovního národa s cizími mocnostmi. V roce 1841 se noviny Polynesian, tištěné v Honolulu, zasazovaly o to, aby USA zřídily na Havaji námořní základnu na ochranu amerických občanů zabývajících se velrybářstvím. Britský havajský ministr zahraničních věcí Robert Crichton Wyllie v roce 1840 poznamenal, že „… můj názor je, že vlna událostí spěje k připojení ke Spojeným státům.“

Po skončení občanské války, zakoupení Aljašky, zvýšení významu tichomořských států, plánovaném obchodu se zeměmi v Asii a touze po bezcelním trhu pro havajské základní potraviny se havajský obchod rozšířil. V roce 1865 byla vytvořena Severní tichomořská eskadra, která zahrnovala západní pobřeží a Havaj. Lackawanna byla v následujícím roce pověřena plavbou mezi ostrovy, „lokalitou velkého a rostoucího zájmu a významu“. Tato loď prozkoumala severozápadní Havajské ostrovy směrem k Japonsku. Výsledkem byl nárok Spojených států na ostrov Midway. Ministr námořnictva mohl ve své výroční zprávě z roku 1868 napsat, že v listopadu 1867 zavlálo nad velrybářskými a obchodními loděmi v Honolulu 42 amerických vlajek oproti pouhým šesti vlajkám jiných států. Tato zvýšená aktivita způsobila trvalé přidělení nejméně jedné válečné lodi do havajských vod. Rovněž byl pochválen ostrov Midway, který disponoval přístavem překonávajícím Honolulu. V následujícím roce schválil Kongres 1. března 1869 příspěvek 50 000 dolarů na prohloubení přístupů k tomuto přístavu.

Po roce 1868, kdy ostrovy navštívil velitel Tichomořské flotily, aby dohlížel na americké zájmy, hráli námořní důstojníci důležitou roli ve vnitřních záležitostech. Sloužili jako rozhodci v obchodních sporech, vyjednavači obchodních dohod a ochránci práva a pořádku. Pro členy havajské královské rodiny a významné představitele ostrovní vlády byly pořádány pravidelné plavby mezi ostrovy a na pevninu na palubách amerických válečných lodí. Když v roce 1873 zemřel král Lunalilo, probíhala jednání o postoupení Pearl Harboru jako přístavu pro bezcelní vývoz cukru do USA. Po zvolení krále Kalākaua v březnu 1874 vyvolaly nepokoje vylodění námořníků z USS Tuscarora a Portsmouth. Symbolicky se vylodila také britská válečná loď HMS Tenedos. Za vlády krále Kalākaua byla Spojeným státům udělena výhradní práva na vstup do Pearl Harboru a na zřízení „zauhlovací a opravárenské stanice“.

Ačkoli tato smlouva platila až do srpna 1898, USA Pearl Harbor jako námořní základnu neopevnily. Stejně jako po 60 let představoval mělký vjezd do přístavu mohutnou překážku proti využívání hlubokých chráněných vod vnitřního přístavu.

Spojené státy a Havajské království podepsaly 6. prosince 1884 smlouvu o vzájemnosti z roku 1875 doplněnou úmluvou. Tato smlouva byla ratifikována v roce 1887. Dne 20. ledna 1887 Senát Spojených států povolil námořnictvu výhradní právo udržovat v Pearl Harboru uhelnou a opravárenskou stanici. (USA ji převzaly 9. listopadu téhož roku). K tomuto rozhodnutí přispěla jak španělsko-americká válka v roce 1898, tak touha Spojených států po stálé přítomnosti v Tichomoří.

Přítomnost námořnictva (1899-současnost)

Po svržení Havajského království zřídilo námořnictvo Spojených států na ostrově v roce 1899 základnu. Dne 7. prosince 1941 byla základna napadena letadly a trpasličími ponorkami japonského císařského námořnictva, což způsobilo vstup USA do druhé světové války. Neexistoval žádný smysluplný plán protivzdušné obrany Havaje, neboť američtí velitelé neměli pochopení pro možnosti a správné použití leteckých sil. Tak jako tak, kdyby Tichomořské loďstvo jednalo na základě válečných varování, nepochybně by 7. prosince vyrazilo a bylo na moři, kde by byly hlavní lodě potopeny v hluboké vodě, což by znemožnilo jejich záchranu. Krátce po ničivém japonském překvapivém útoku na Pearl Harbor byli dva američtí vojenští velitelé, generálporučík Walter Short a admirál Husband Kimmel, degradováni z plných hodností. Oba američtí velitelé později usilovali o obnovení své pověsti a plných hodností.

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce zůstal Pearl Harbor spolu s námořní základnou San Diego hlavní základnou americké tichomořské flotily. V roce 2010 námořnictvo a letectvo spojily své dvě nedaleké základny; Pearl Harbor se spojil s leteckou základnou Hickam a vznikla tak společná základna Pearl Harbor-Hickam.

V prosinci 2016 navštívil Pearl Harbor japonský premiér Šinzó Abe společně s americkým prezidentem Barackem Obamou. Tato cesta se uskutečnila u příležitosti 75. výročí útoku a byla první oficiální návštěvou úřadujícího japonského vůdce.

V prosinci 2019 námořník amerického námořnictva zabil dva civilní pracovníky a dalšího zranil, načež se v námořní loděnici Pearl Harbor zastřelil.

11. května 2020 bylo oznámeno, že společná expedice společnosti Ocean Infinity s lodí Pacific Constructor a operačního střediska SEARCH Inc. vedeného Dr. Jamesem Delgadem objevila vrak Nevada. Ten se nachází v hloubce 15 400 stop (4 700 m) u pobřeží Havaje a asi 65 námořních mil jihozápadně od Pearl Harboru. Archeologové zdokumentovali také dva trojnožkové stožáry, části můstku, části paluby a nástavby a nádrž umístěnou na palubě pro testy atomových bomb. Trup lodi byl stále natřený a na zádi bylo vidět číslo „36“. V důsledku celosvětové zdravotní krize pandemie COVID-19 loď zůstala na moři při plnění nejrůznějších úkolů.