Historie Národního dne sýrů
Sýrařství je prastaré, někdo by dokonce řekl posvátné řemeslo. Je dokonce tak staré, že předchází zaznamenaným dějinám. Předpokládá se, že kouzlo výroby sýrů začalo někdy kolem roku 8000 př. n. l., krátce po domestikaci zvířat. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny důkazy o výrobě sýra po celém světě, včetně cedníků potažených molekulami mléčného tuku v Kujavsku v Polsku, datovaných kolem roku 5500 př. n. l., nástěnných maleb v Egyptě z doby 2000 př. n. l. a artefaktu konzervovaného sýra v čínském Sin-ťiangu, jehož stáří se odhaduje na více než 3000 let! Evropský imperialismus přenesl své sýrové styly přes Asii, subsaharskou Afriku a nakonec i do Ameriky.
Nejoblíbenějším sýrem ze všech je (samozřejmě) mozzarella. Tento lahodný sýr, který se hodí i na pizzu, byl poprvé vytvořen nedaleko Neapole z bohatého mléka vodních buvolů. V té době jen zřídka opouštěl svůj domov v okolí Neapole, protože se vyráběl z pasterizovaného mléka a nedostatek chlazení znamenal, že měl velmi krátkou trvanlivost. S rozvojem sýrařské technologie i chladicích systémů se tento lahodný sýr dostal z jižní Itálie do celého světa.
Na území Spojených států se vyrábějí dva druhy mozzarelly – s nízkou a vysokou vlhkostí. Mozzarella s nízkou vlhkostí má obsah vlhkosti nižší než 50 %, zatímco mozzarella s vysokou vlhkostí má obsah vlhkosti vyšší než 52 %. Mozarella s nízkou vlhkostí se vyrábí speciálně pro přepravu a masovou výrobu, protože nedostatek vlhkosti jí zajišťuje delší trvanlivost.
Dnes se sýrové pokrmy podávají na všech kontinentech, a to slané, sladké, tavené, smažené, a dokonce i chlazené ve zmrzlině. Tato základní surovina v domácnosti dokáže i po tisíciletích uspokojit každou chuť.