Jaro je v plném proudu, a pokud vám zrovna není mezi 15 a 18 lety nebo nejste rodičem dítěte v tomto věku, pravděpodobně jste ho ještě neměli v hledáčku, ale plesová sezóna – nebo #prahm, jak to dnes děti gramaticky nazývají – je oficiálně v plném proudu a je na čase začít slavnostně, bez limuzíny! Se vším tím opalováním ve spreji, umělými kamínky a špatnými rozhodnutími (nebo jsem to byla jen já?) moderního plesu je těžké si představit, jak a proč tahle tradice vznikla, ale překvapivě vznikla z velmi dobře míněného začátku. Proto jsem na oslavu tohoto výjimečného ročního období sestavil tuto verzi CliffsNotes historie maturitního plesu – skutečného obřadu přechodu, protože podle Statistic Brain 3-5 procent amerických teenagerů přijde o panictví právě o maturitním večeru.
Maturitní ples je v naší kultuře stále živý, a proto má velmi současné konotace, ale ve skutečnosti je maturitní ples starší než krájený chleba. A to doslova. Krájený chléb se dostal na pulty obchodů v roce 1928 díky převratnému vynálezu Otto Rohweddera – tedy dobrých 50 let poté, co se ples dostal do amerického povědomí!
Na otázku, proč vznikl ples, je jednoduchá odpověď. Ples, zkráceně promenáda, „formální, úvodní defilé hostů na večírku“, vznikl v polovině a na konci 19. století na vysokých školách a univerzitách na severovýchodě, aby podpořil společenskou etiketu a slušné chování každoročních absolventů. Ironie vzhledem k tomu, kolik zhýralosti má maturitní ples za sebou, že?!???
Rané citace plesu jej spojují s každoroční tradicí Ivy League „‚prezentačního týdne‘, během něhož formální šaty a tanec doprovázel promenádní koncert“, a zahrnují zmínku ve vydání Harvard Crimson z roku 1879, kde si z jejich soupeřů z Yalie dělají legraci, že jsou lakomí (jak příhodné):
Full many a dollar have they,..což ani Ball Club, ani Boat Club, ani Junior Prom. Com..nor the Lit. nor the News..can from their pockets tear.
Existuje také hojně zmiňovaný deníkový záznam studenta z tehdy čistě mužské Amherst College z roku 1894, který vypráví o tom, jak byl pozván na ples nedaleké ženské školy Smith College a zúčastnil se ho. Po přelomu století se pak maturitní plesy rozšířily i na střední školy, a to z téhož důvodu, proč se začaly pořádat i na univerzitní úrovni.
Úplně první se podobaly těm, které se konaly na vysokých školách: maturitní ročníky, oblečené ve svých „nedělních šatech“, se sešly v tělocvičně na čaj a lehké občerstvení, družily se a tančily pod stuhami z krepového papíru a pod bedlivým dohledem gardedámy.
Ve 30. letech 20. století se maturitní plesy staly stejně americkými jako baseball a jablečný koláč a nyní se konaly od pobřeží k pobřeží, přičemž lehké občerstvení a tanec pod stužkami z krepového papíru se vyměnily za plnohodnotné večeře s místními kapelami, které zajišťovaly hudbu a zábavu – a v 50. letech poválečná konjunktura zaplatila účet za středoškolské tělocvičny, které byly nahrazeny propracovanějšími místy, jako jsou venkovské kluby a hotely.
Nejokázalejší místo konání maturitního plesu ze všech pořídila Susan Fordová, dcera prezidenta Geralda Forda, v roce 1975, kdy uspořádala svůj maturitní ples v Bílém domě – jako první a jediné první dítě se této pocty dočkala, a to dokonce dodnes.
Byli to Susanini spolužáci z Holton-Arms School, kteří prakticky donutili ředitele, aby se zeptal, a poté, co prezident a první dáma souhlasili, se akce konala ve Východním sále a psal o ní časopis People a Washington Post. Líbí se mi, že zatímco rodiče ostatních dětí jistě žadonili, aby jim dělali garde, prezident a paní Fordová mohli ples úplně vynechat… i když předpokládám, že důležitá diplomatická mise v Evropě je dobrá výmluva.
V článku o etymologii maturitního plesu uvedl server Slate tento skvělý graf vytažený z prohlížeče Google Books Ngram Viewer, který vykresluje výskyt terminologie související s maturitním plesem od roku 1900. Zajímavý je výrazný pokles všech odkazů na maturitní ples v 60. a 70. letech – možná, jak článek naznačuje, kvůli závažným kulturním a politickým problémům té doby, jako byla válka ve Vietnamu a hnutí proti establishmentu.
Ale – chvála Bohu! – v 80. letech došlo k oživení, které si udrželo tempo v 90. letech a dosáhlo svého vrcholu na počátku roku 2000, což připravilo půdu pro spoustu úžasných filmů pro teenagery zaměřených na maturitní plesy v posledních několika desetiletích: Pretty in Pink, She’s All That, Mean Girls… No řekněte, jaké štěstí, že jsme žili v době této vzrušující renesance!“
A naštěstí s tím, jak se vyvíjejí společenské normy, zejména pokud jde o rasu, pohlaví a sexualitu, mění se i hodnoty plesů. V roce 2010 vyšel v časopise Time článek „Stručná historie: The Prom“, se rozhodně negativně vyjadřoval k tomu, jak pomalu plesy dohánějí změnu kulturních mravů. Posledních pět let však bylo pro přijetí příznivých a nyní se zdá, že titulky jsou pozitivnější a objevují se transgenderové královny plesu a králové plesu s Downovým syndromem.
Naneštěstí stále dochází k občasným incidentům, jako například u těchto coloradských teenagerů, kteří pózovali na fotkách z plesu s vlajkou Konfederace, ale zdá se, že je to spíše výjimka než pravidlo. Nejčastěji se v těchto dnech objevují milé děti, které berou na ples prarodiče, kteří ho napoprvé nestihli, protože byli příliš chudí nebo bojovali ve válce – což může být vlastně typ společenské milosti, kterou nás chtěli obdařit naši předkové, když vymýšleli maturitní plesy dávno předtím, než se Otto Rohwedderovi mihl před očima krájený chleba.
Ukazuje se, že mladí lidé nejsou zase tak špatní, jak dokazuje starý dobrý ples!“
Obrázky: Fordova digitální knihovna; Google Books Ngram Viewer
.