„Řeknu ti, proč ty obrazy nikdy neshořely. Chlapcovy slzy uhasily oheň.“
Jednoho zářijového rána roku 1985 otevřeli obyvatelé Velké Británie výtisk populárních novin The Sun a našli v něm překvapivý článek. „Hořící kletba plačícího chlapce“, zněl titulek. Podle příběhu přišli Ron a Mary Hallovi o dům, když jim vzplála pánev. Ačkoli byl celý dům zničen, jeden předmět zůstal: otisk obrazu plačícího chlapce. Bratr Rona Halla Peter, který byl hasičem, tvrdil, že se to nestalo poprvé. Peter uvedl, že byl svědkem mnoha požárů, při nichž bylo zničeno vše kromě obrazu plačícího chlapce. Ohlas na článek byl ohromující. Během jednoho dne se novinám ozvaly stovky čtenářů, kteří tvrdili, že jim obraz přinesl smůlu. Jak mohl jeden obraz vyvolat takový rozruch?“
Vše začalo v 50. letech 20. století. Španělský umělec jménem Giovanni Bragolini vytvořil sérii obrazů, které zobrazovaly plačící malé dítě. Tyto obrazy prodával turistům jako připomínku sirotků z druhé světové války. Kupodivu si tyto obrazy oblíbili lidé v Anglii, zejména mladé páry. Hromadné výtisky obrazů se prodávaly po celé zemi.
Po zveřejnění příběhu se lidí zmocnila hysterie. Legenda se zvětšovala, jak se fantazie rozrůstala. Někteří lidé tvrdili, že obraz způsobil smrt členů rodiny. Jiní hlásili, že když se pokoušeli grafiku spálit, obraz nechtěl vzplanout. Dokonce i restaurace s výtisky Plačícího chlapce byly vypáleny do základů. Hasič Alan Wilkinson tvrdil, že požáry nebyly nadpřirozenou událostí a byly důsledkem nedbalosti. Přiznal však, že od roku 1973 zaznamenal více než padesát požárů „plačícího chlapce“.
Nakonec toho bylo dost. Lidé se zoufale snažili zbavit svých kopií obrazu, a tak Kelvin MacKenzie, redaktor deníku The Sun, přišel s řešením. Řekl čtenářům, aby posílali své obrazy a že The Sun je jednou provždy zničí. Na Halloween zaměstnanci novin spálili více než 2 500 kopií obrazu.
S postupem času původní šílenství opadlo. To však nezabránilo lidem, aby k legendě přidávali své vlastní kousky. Jedna z historek tvrdí, že chlapec na obraze byl sirotek žijící v Madridu. Navzdory varování kněze, že kdekoli se chlapec objeví, vypuknou požáry, se umělec rozhodl dítě adoptovat. O něco později umělcův ateliér vyhořel. Chlapec utekl a už ho nikdy nikdo neviděl.
Bylo na tomto obraze něco zlověstného? Nebo šlo jen o mediální podívanou, která měla přilákat čtenáře? Bez ohledu na to, zda byl Plačící chlapec skutečně zlý, jeho příběh žije v neblahé pověsti.
.