HelpMyChildThrive.com

Podle Teresy Currivan, LMFT, Parent Coach

John*, jak vám jeho matka vyčerpaně vysvětlí, je energické dítě. Miluje lego, vytváří jedinečné výtvory a oceňuje složité koncepční výzvy. V mateřské škole a první třídě však s mnoha předměty bojoval. Zatímco rád diskutoval o větších matematických pojmech, jako je nekonečno a fraktály, bojoval se základními matematickými fakty, pravopisem a dokonce i psaním (a později mu byla diagnostikována dyslexie).

John je také velmi citlivý. Když věděl, že jsou z něj učitelé nebo jiné děti frustrovaní, na oplátku se choval frustrovaně. Kvůli problémům s chováním byl nakonec požádán, aby opustil první třídu.

Při jedné interakci s Johnem, kterému tehdy bylo sedm let, mi sdělil, že „všechny části stromu jsou stejné“. Měl jsem pocit, že na tom něco je, a tak jsem ho povzbudil: „Ale jablko není stejné jako jeho kůra nebo listy. Nemohu jíst kůru jabloně, ale mohu jíst jablko,“ řekl jsem.“

„Ano,“ řekl a hledal slova, jak popsat pojem, který se mu zdál tak jasný. „Ale listy, jablko, kůra, dřevo, kořeny – to všechno je skrz naskrz stejné.“ „Co je to?“ zeptal jsem se. Když jsem se zeptal, jak to ví, napínal se, aby svou myšlenku zformuloval. Nakonec mi však nebyl schopen říct správný termín. Domnívám se, že popisoval to, čemu říkáme DNA.

John se učí vizuálně-prostorově.

Vizuálně-prostorové děti myslí spíše obrazem a prostorově než slovy. Jejich mozek je zapojen jinak než sluchově-sekvenční žáci. Učí se lépe vizuálně a prostorově než auditivně.

Vizuálně-prostoroví žáci mají navíc tendenci učit se holisticky. To vede k tomu, že někdy dospějí k řešení, aniž by prošli obvyklými kroky. Ukázat svou práci, což učitelé často vyžadují, může být nemožné a někdy to vede k podezření z podvádění. Vizuálně-prostoroví žáci mohou uspět při řešení obtížných problémů, zatímco jednodušší úlohy považují za výzvu. Učitelé si tento typ žáka mohou vykládat jako tvrdohlavého nebo vzdorovitého.

Většina vyučovacích technik v našich školách je určena pro lineárně-sekvenční žáky, jejichž učení postupuje od snadné látky k obtížné. Předměty se vyučují krok za krokem, procvičují se drilem a opakováním, hodnotí se za časově omezených podmínek a poté se opakují. Řešení problémů a učení probíhá systematicky pomocí řady logických kroků:

Ačkoli tyto techniky u některých žáků fungují, jsou v rozporu s vizuálně-prostorovým stylem. Stále častěji se setkávám s dětmi s vizuálně-prostorovým stylem, které ještě nemají dovednosti sekvenčního učení potřebné na počátku školní docházky.

Jak poznat vizuálně-prostorového žáka

Níže jsou uvedeny některé obecné identifikační znaky vizuálně-prostorových, holistických žáků. Výskyt jednoho nebo dokonce několika z nich nemusí nutně znamenat vizuálně-prostorového žáka. Pokud je však zřejmých mnoho ukazatelů, stojí za to se jimi zabývat:

• Myslí v obrazech místo ve slovech
• Brání se předvádění toho, co ví
• Má potíže s organizací
• Má problémy s časově omezenými testy
• Rád rozebírá věci na části aby zjistil, jak fungují
• Je frustrovaný z psaní (ručně a někdy i na stroji)
• Řeší problémy nepředvídatelným způsobem
• Má potíže se zapamatováním si faktů
• Je schopen dosáhnout správné závěrů bez zjevných kroků
• Má potíže s důsledným pravopisem
• Má potíže s časovými omezeními
• Nemá úhledné písmo
• Má mimořádnou představivost
• . Ústní projev je mnohem lepší než písemný
• Má potíže s přechodem mezi úkoly
• Při rozhovoru se místo navázání kontaktu dívá do dálky

Rád popisuji prostorovou složku myšlení. Jedno dítě ji popsalo jako myšlenky, které přicházejí v „kouscích“ nebo „koulích“ nebo jako preverbální myšlenky. Složité myšlenky se prezentují v preverbálních celcích, a právě tímto způsobem mnozí vizuálně-prostoroví myslitelé myšlenky syntetizují. Já bych tedy dodal, že „myslí v preverbálních kouscích“. Tolik o tom, že je člověk vizuálně-prostorový, se ztratí v překladu, když se snažíme vizuálně-prostorové myšlení vyjádřit slovy (která jsou lineární).

Dnes vidím mnoho studentů, kteří se snaží vyrovnat se vzdělávacím systémem, který neodpovídá jejich stylu učení. Bohužel většina odborníků, kteří mají za úkol těmto dětem pomáhat, je vyškolena tak, že se zaměřuje (nebo má čas pouze na to,) na chování, nikoli na styl učení. Výsledkem je, že tyto děti často dostávají nálepky, které jejich problém řeší jen částečně nebo ho neřeší vůbec.

Co můžeme dělat?

1. Nejlepším způsobem, jak tyto děti vzdělávat, pokud je to možné, je domácí vzdělávání nebo navštěvování škol určených pro zrakově-prostorové žáky. Nápomocné je sledování intelektuální zvídavosti dítěte pomocí projektových a na žáka zaměřených technik. Pomáhá také řešení různých potřeb dětí pomocí technik, jako je Montessori matematika (procesně orientovaný, hmatový a vizuální způsob výuky matematiky), technologie a metody zážitkového učení. Kromě toho je vysoký poměr žáků na učitele a vysoké udržení učitelů klíčem k vytvoření a udržení důležitých vztahů, které se rozvíjejí v průběhu let, protože vizuálně-prostorové děti se učí na základě vztahů.
2. Pro rodiny, které nemohou vyučovat doma nebo navštěvovat soukromou školu, je důležité pochopit, jak vaše dítě přemýšlí a učí se. Využití těchto informací pro výchovu a komunikaci s jeho učitelem bude důležité. Jednou z jednoduchých změn, která může mít pro mnoho těchto žáků obrovský pozitivní dopad, je nalezení alternativ k tradičním domácím úkolům a testům. (Pro ty, kteří mají štěstí na individuální doučování, platí totéž a může to být ideální.) Udržujte všechny mimoškolní a domácí aktivity co nejvíce pod vedením dětí. V případě problémů s chováním vyhledejte pomoc odborníka, který se vyzná ve zrakově-prostorových dětech. Nejčastěji může být chování způsobeno mylnou interpretací dítěte, že není dost dobré, zatímco ve skutečnosti jde o nesoulad ve vzdělávání. I když nemůžete napravit jejich vzdělávání, můžete je doma po boku koučovat svým hlubším porozuměním tomu, co se skutečně děje. To, jak situaci interpretujete, je důležitější než to, abyste jim zajistili správnou školu. Vyhledejte pro sebe pomoc při získávání jasnosti, abyste mohli své dítě vést, když to bude potřeba.
3. Dále bude důležité umožnit dítěti poznávat a učit se mimo školu způsobem, který mu vyhovuje. Je posedlé videi na YouTube o něčem vzdělávacím, jako jsou vědecké pokusy, nebo dokonce Spongebob? Přijměte to. Potřebuje si vše, co se naučilo, stáhnout z rozhovoru s vámi, s jiným dospělým nebo s vrstevníkem, který má podobné zájmy? Chce se učit o stop motion animaci, ale nechce chodit do kurzu? Chce pokračovat v dramatické hře, i když jeho stejně staří kamarádi už s ní skončili? Řekla bych, že pokud je to možné, je třeba se vším tím souhlasit. Je to způsob, jakým se vaše dítě učí a integruje znalosti.
4. Najděte svému dítěti stejně smýšlející kamarády (ano, existují!) Zorganizujte měsíční setkání u šachů, Harryho Pottera, Dungeons and Dragons nebo čehokoli, co vaše dítě nadchne. Dejte si tu práci, abyste zůstali ve spojení s tím jedním kamarádem, se kterým si padl do oka kvůli supernovám už v první třídě.

Úspěšný příběh

Jeannie*, prvňačka s velmi dobrými vizuálně-prostorovými schopnostmi, odmítala chodit do školy a denně si řezala ruku. Odborník na duševní zdraví sdělil jejím rodičům, že může mít ADHD a depresi.

Rodiče se rozhodli Jeannie ze školy stáhnout. Ta se okamžitě přestala řezat a projevovala spokojené chování. Tím začala cesta rodiny za poznáním Jeanniiných potřeb. Od té doby vyhledali mou pomoc a v jejím rámci získali příslušné posudky. Když hledáte pomoc pro své dítě, najděte někoho, u koho máte pocit, že mu „rozumí“: jeho svéráznosti, inteligenci a hloubce jeho emocí. Nezapomeňte v tomto případě důvěřovat svým instinktům.

Jeannie byla testována jako vysoce kreativní, vysoce citlivá, vysoce vizuálně-prostorová a vysoce nadaná. Nyní nevykazuje žádné známky deprese. Zde je to, co nám pro Jeannie pomohlo.

První rok Jeannie její matka učila doma, přičemž používala přístup vedený dětmi. Jeannie směla číst knihy o Harrym Potterovi, jak moc chtěla (což byla Jeanniina posedlost, protože všude nosila svůj hábit Harryho Pottera). V rámci domácího vzdělávání jí matka našla třídu, kde Jeannie a další děti zkoumaly příběhy do hloubky tím, že vytvářely výtvarné dílo, hrály scénky, a dokonce si vybraly postavu, kterou budou celý den. To vše umožnilo Jeannie do hloubky zpracovat to, co se jí na knihách líbilo a co toužila poznat hlouběji. V této třídě se Jeannie setkala s přáteli se společnými zájmy (a společným stylem učení) a zpracovávala některé z bohatých informací o lidském bytí, které tyto úžasné knihy nabízejí, a cestou se zabývala sociálními dovednostmi (aniž by to nazývala „sociálními dovednostmi“).

Druhý rok Jeannie navštěvovala mikroškolku (kde také náhodou našla další žáky, jako je ona). Učitelé jí umožnili důkladně studovat to, co ji zaujalo, i když témata přesahovala úroveň jejího ročníku.

Dnes Jeannie pokračuje v angažovanosti, a zatímco dříve měla potíže navázat kontakt s ostatními, nyní má úzkou skupinu přátel se společnými zájmy. Dokonce oslovuje i ty, kteří její zájmy nesdílejí. Jeannie, která nyní chodí do 5. třídy, ve své současné škole nadále prospívá. Její rodiče doma nadále přijímají její odlišný styl učení.

Doufám, že se náš veřejný školský systém může poučit z technik, s nimiž domácí školáci a některé mikroškoly slaví úspěch, a začlenit je do svých metodik. Vizuálně-prostorové děti jsou klíčem k našemu společenskému pokroku. Mají naší společnosti jako celku co nabídnout, protože vnášejí kreativitu do toho, co je zajímá, ať už jde o techniku, matematiku, psychologii nebo umění.

Vizuálně-prostorové děti jsou nedílnou součástí toho, jaká musí být naše budoucnost.

* Jména a údaje byly pro účely článku změněny.

© 2017 Teresa Currivan Updated ©2020

Teresa Currivan je matka, licencovaná manželská a rodinná terapeutka, školní terapeutka, a koučka ve společnostech Help My Child Thrive Coaching LLC a The Right Place Learning Center. Je autorkou knihy Moje jinak naladěné dítě: The Right Place for Strength-Based Solutions (Správné místo pro řešení založená na síle). Je uznávaná za hodnocení The Currivan Protocol™, které je speciálně navrženo pro jinak naladěné děti. Má kontakty na školy v oblasti SF Bay Area a přednáší tamním rodičovským skupinám a učitelskému sboru. Vede podpůrné skupiny pro rodiče odlišně orientovaných dětí ve vzdělávacím centru The Right Place (nyní prostřednictvím videohovoru Zoom). Publikovala na stránkách Mother.ly, Filter Free Parents a je bloggerkou na GHF (Gifted Homeschoolers Forum) a na stránce Hoagies Gifted Education. Sledujte ji na jejím Facebooku na adrese fb.me/TeresaCurrivanCoaching.

**Teresa nabízí hodnocení a koučování. Vyplňte níže uvedený kontaktní formulář nebo jí napište e-mail a domluvte si bezplatnou dvacetiminutovou konzultaci.**

Email:

Tento článek je součástí Teresiny knihy Moje jinak naladěné dítě: V knize najdete další informace o zrakově-prostorovém učení a mnoho dalšího. Můžete si ji zakoupit na Amazonu v brožované podobě nebo pro Kindle.

Mohlo by se vám také líbit:

Důvěra v proces odnaučování pro nadané žáky:

Podobný článek s názvem „Could Your Struggling Kid Actually Be a Visual-Spatial Learner?“ od Teresy byl již dříve publikován na serveru Mother.ly.

Podrobnější informace naleznete zde.