Profile
Lid Twa (neboli Batwa) lze považovat za zapomenuté oběti rwandské války a genocidy; jejich utrpení zůstalo z velké části neuznáno. Twa mohou tvrdit, že jsou původními obyvateli Rwandy, protože jsou příbuzní s ostatními lesními národy střední Afriky. Twa nejsou snadno odlišitelní od svých krajanů, jejichž jazyk a náboženské vyznání sdílejí.
Twa si však udržují bohatou a osobitou kulturní tradici, jejímž středobodem jsou písně, tanec a hudba. Předpokládá se, že z 33 000 rwandských Twa žijících odhadem v 600 domácnostech, jak je odhadla CUARWA v roce 2004, si žádný z nich neudržuje tradiční existenci jako obyvatel lesa. Twa jsou rozptýleni po celé zemi v malých skupinách. Většina z nich se živí hrnčířstvím, jiní se živí jako nádeníci nebo nosiči. Téměř nikdo nevlastní půdu ani dobytek.
Populace: 33 000
Historický kontext
Před získáním nezávislosti získal malý počet Twaů výsadní postavení na tutsijském královském dvoře jako baviči (a v několika případech jako kati).
Tradičně Twaové obývali lesy. Jak zemědělští a pastevci Hutuové a Tutsiové zasahovali do lesů svých předků a mýtili je, byli Twaové stále více nuceni opouštět svůj tradiční životní styl a kulturu. Na okraji nové společnosti někteří přežívali díky výrobě a prodeji keramiky. V 70. letech 20. století zemědělství a programy na ochranu přírody vytvářely stále větší tlak na Twa, takže mnozí z nich přišli o půdu – bez konzultace nebo kompenzace. Koncem 80. let byli všichni zbývající Twaové žijící v lesích vystěhováni z národního parku Volcanoes, lesní rezervace Nyungwe a lesa Gishwati. V důsledku této konfiskace půdy ztratili Twaové velkou část svých tradičních lesnických znalostí. Rostoucí chudoba způsobená ztrátou jejich zdrojů obživy zase vedla k tomu, že ostatní Rwanďané stále více stigmatizovali Twa jako společenské vyděděnce.
Přes omezený počet dotčených osob panuje mezi Hutuy rozšířený názor, že Twa sympatizují s Tutsii, což bylo posíleno zapojením některých Twa v Burundi do převážně tutsijské armády. Velmi mnoho Twa bylo zabito během války a genocidy v roce 1994. Organizace nezastoupených národů a národností (UNPO) odhaduje, že bylo zabito asi 10 000 lidí, což je více než třetina obyvatelstva Twa ve Rwandě, a že podobný počet lidí uprchl ze země jako uprchlíci. Situace se v jednotlivých oblastech značně lišila. Na některých místech byli Twaové zabíjeni jako sympatizanti nebo spojenci Tutsiů, jinde se Twaové podíleli na masakrech Tutsiů. UNPO zaznamenala diskriminaci Twa při rozdělování potravin a dalších zásob v uprchlických táborech. Obyvatelstvo Batwa nebylo uznáno v rámci postkonfliktních reparací ve Rwandě.
Twa zůstávají široce stigmatizováni jak Hutuy, tak Tutsii – především Impunyu. Tabu obklopuje společné stolování nebo dokonce používání nádobí používaného Twa. Sociální a ekonomická integrace Twa do rwandské společnosti je velmi omezená; tyto původní obyvatele lze charakterizovat jako znevýhodněnou a marginalizovanou kastu.
Twa zůstávají znevýhodněni také v oblasti vzdělávání, zdravotní péče a pozemkových práv. Zatímco nedávné historické důkazy naznačují, že etnická diferenciace Hutuů a Tutsiů byla výsledkem koloniální perspektivy, Batwové tvrdí, že jejich případ je jiný, a argumentují, že identitu Batwů nelze slučovat s identitou Hutuů a Tutsiů a že jejich odlišná historie a kultura je odlišuje.
Rwandská vláda, která se snaží popírat etnickou příslušnost, pohrozila, že přeruší veškerou pomoc Twaům a jejich organizacím, pokud se budou nadále považovat za samostatný národ. V roce 2004 rwandské ministerstvo spravedlnosti odmítlo udělit právní status nevládní organizaci zabývající se právy Twa Communauté des Autochtones Rwandaises (CAURWA, Společenství původních obyvatel Rwandy), pokud nepřestane označovat Twa za první obyvatele Rwandy a nepřestane se odvolávat na Twa. V dubnu 2006 vysvětlil generální tajemník rwandského ministerstva spravedlnosti agentuře IRIN News: „Takové etnické rozdělení způsobilo pouze konflikty mezi obyvateli této země… Nyní je čas přejít tyto malicherné rozdíly a sledovat cíl národní jednoty, která bude prospěšná pro všechny obyvatele Rwandy. V roce 2007 byla CAURWA nucena změnit svůj název na COPORWA (Společenství rwandských hrnčířů), protože vláda odmítla ustoupit v otázce obnovení charitativní licence, dokud ze svého názvu nevypustí slovo „domorodý“. To byl pro aktivisty neúspěch a následně hlásili pokračující diskriminaci. COPORWA zaznamenala zejména diskriminaci ve venkovských školách, které postrádají politiku nediskriminace a tolerance, jakou lze nalézt v některých školách v Kigali.
Současné problémy
Přestože Rwanda dosáhla působivého pokroku v boji proti chudobě a nerovnosti a zlepšily se ukazatele v oblastech, jako je zdravotnictví a vzdělávání, zprávy naznačují, že kvůli diskriminaci a obtížím v přístupu ke službám byly komunity Batwa z těchto výhod do značné míry vynechány. V důsledku toho mají vyšší kojeneckou úmrtnost, kratší průměrnou délku života a vyšší míru nemocnosti a podvýživy než jejich sousedé. Tradiční lovci a sběrači žijící v lesích byli v uplynulých desetiletích bez náhrady vyhnáni z území svých předků, aby uvolnili místo pro zemědělství nebo ochranu přírody.
Mezi dalšími problémy zůstává obtížný přístup ke vzdělání, a to navzdory investicím vlády do snižování překážek, jako je vzdálenost a dostupnost, prostřednictvím dotací a výstavby nových zařízení. Zejména hlad a chudoba nadále ovlivňují schopnost dětí z kmene Twa účinně se zapojit do vzdělávání, což má za následek zameškání docházky a předčasné ukončení studia. Dokud nebudou tyto problémy vyřešeny, je pravděpodobné, že vyloučení ze vzdělávání, kterému čelily předchozí generace – podle některých odhadů až 90 % dospělých Twa nikdy nechodilo do školy – bude přetrvávat.
V roce 2011 přelomová návštěva nezávislého experta OSN pro otázky menšin, stejně jako šetření Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace (CERD) a proces všeobecného pravidelného přezkumu (UPR), poukázaly na klíčové obavy ohledně zacházení s komunitou Batwa. Podle nezávislého odborníka žije Batwa přibližně 33 000 osob, což představuje zhruba 1 % rwandské populace, „v podmínkách velkého strádání a chudoby na okraji většinové společnosti“. Po genocidě se vláda zavázala podporovat usmíření mezi etnickými skupinami tím, že ústavně zakázala etnické rozdíly. Odborníci však v roce 2011 a znovu během přezkumu CERD v roce 2016 konstatovali, že odmítání vlády uznat existenci menšinových nebo domorodých komunit má negativní dopad, neboť je v rozporu s mezinárodními standardy, podle nichž lze etnickou příslušnost uznat na základě sebeidentifikace, a podkopává oficiální úsilí o řešení nerovností.
Rwandská ústava odmítá etnické klasifikace; zavazuje se k „boji proti ideologii genocidy“ a k „odstranění etnických, regionálních a jiných rozporů a podpoře národní jednoty“. Nové zákony zakazují „rozdělování“ podle etnického klíče. Rwandský stát uznal zvláštní problémy, kterým čelí tzv. historicky marginalizované národy; odborníci však vyjádřili obavy, že neuznávání etnické příslušnosti je v rozporu s právem jednotlivce identifikovat se s určitou etnickou skupinou a ignoruje specifické potřeby a situaci těchto skupin.
Jednou z kontroverzních oblastí na přelomu let 2010 a 2011 byl oficiální program „Bye Bye Nyakatsi“ na výměnu tradičních domů s doškovou střechou za domy s železnou střechou. Zatímco vláda tento program popisovala jako snahu o zajištění přiměřeného bydlení pro všechny, odborníci tvrdili, že se Batwa dotýká nepřiměřeně vzhledem k jejich častému používání tradičních stavebních metod a že v krátkodobém horizontu zřejmě zanechal mnoho lidí bez přístřeší.
Kromě toho přetrvávaly obavy ohledně otázek, jako je schopnost batwských dětí získat přístup ke svému právu na vzdělání v celém regionu kvůli socioekonomickým překážkám, nedostatku podpůrných komunitních sítí, diskriminaci a dopadu konfliktu a situace batwských žen a dívek, mimo jiné z hlediska vystavení násilí. V roce 2011 i 2016 vyjádřil CERD znepokojení nad slabým dopadem vládních opatření na pomoc Batwům, kteří nadále trpí chudobou a diskriminací, pokud jde o přístup ke vzdělání, bydlení, sociálním službám a zaměstnání; a nad tím, že se jim nepodařilo nahradit půdu vyvlastněnou za účelem vytvoření přírodních rezervací, což narušilo jejich tradiční životní styl. V roce 2017 Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen vyjádřil znepokojení nad pokračující marginalizací a diskriminací žen z kmene Batwa, jakož i nad dopadem popírání etnické příslušnosti ze strany vlády na snahy o řešení jejich situace.
Pandemie Covid-19 zdůraznila a posílila extrémní marginalizaci komunity Batwa. Zástupci uvádějí, že všeobecný nedostatek mycích zařízení, mýdla a dezinfekčních prostředků znamená, že mnozí Batwové mají problémy s prováděním preventivních opatření. Téměř polovina rwandské populace Batwa navíc již nemá přístup k vlastní zemědělské půdě, takže je závislá na neformálním zaměstnání, které se v důsledku pandemie stalo nedostatkovým.
Aktualizováno v říjnu 2020
.