Rocket Stack Rank příznivě ohodnotil příběh a poznamenal, že autorčino transparentní vyprávění jí umožnilo účinně zprostředkovat cisgenderovým lidem „něco málo o tom, co to znamená být trans (…) zcela jiným způsobem, než jsem kdy viděl“. Soubor 770 shromáždil řadu reakcí spisovatelů a fanoušků science fiction, z nichž někteří povídku vyčetli jako transfobní, zatímco jiní ji ocenili a vyjádřili lítost nad jejím odstraněním.
Jeden z kritiků povídky, Arinn Dembo, úřadující prezident kanadské Národní asociace profesionálů v oblasti spekulativní fantastiky, napsal, že „tohle se čte, jako by to napsal heterosexuální bílý týpek, který moc nechápe genderovou teorii nebo transformaci & nemá právo se kvůli zisku odvolávat na transfobní psí píšťalky“. Po odstranění povídky si Dembo za svou kritikou stála a uvedla, že „spousta lidí mohla být ušetřena spousty duševního utrpení“, kdyby bylo poskytnuto prohlášení o Fallově identitě a záměrech. Spisovatelka N. K. Jemisinová napsala, že je za odstranění příběhu ráda: „Ne každé umění je dobré umění. Někdy umění škodí. A uznávám, že na marginalizované tvůrce je nakonec kladen vyšší důraz než na ostatní, což je svinstvo, ale… to víme, jaké to je škodit. Umělci by měli usilovat o to, aby nepůsobili žádnou (další) škodu.“ Jemisinová později napsala, že povídku nečetla.
Více autorů litovalo odstranění povídky a útoků na jejího autora: Robby Soave, vedoucí redaktor časopisu Reason, označil odstranění příběhu za příklad „kultury zrušení“. Emily VanDerWerffová ze serveru Vox napsala: „Umění by mělo přijmout i naši slabost, náš stud a naše pochybnosti. Trvat na opaku je svým způsobem předsudek.“ Podobně Conor Friedersdorf z The Atlantic napsal: „Spor o ‚Attack Helicopter‘ je další případovou studií naznačující, že odmítnutí ‚umění pro umění‘ ve prospěch ‚umění pro spravedlnost‘ nemusí nutně přinést více spravedlnosti. Může to nikomu nepomoci, mnohým uškodit a umělcům ztížit možnost šířit díla, která nás nutí přemýšlet, cítit, soucítit, vcítit se a učit se.“ A na stránkách The Outline Gretchen Felker-Martinová kritizovala fanoušky za to, že se domnívají, že umění by mělo sdělovat morální ponaučení a že „menšiny v beletrii musí být zobrazovány v jednotně pozitivním světle“, a poznamenala, že cenzura kontroverzních příběhů „představuje odmítnutí vnitřní složitosti života“. Napsala, že napadání příběhů, jako je Fallův, jen proto, že na něj někteří čtenáři reagovali ublíženě, blokuje potřebný odbyt pro marginalizované umělce a představuje „ústup do černobílého morálního absolutismu dospívání nebo teokracie“. Doris V. Sutherlandová poznamenala, že je sice normální, že se beletrie setkává s negativními reakcemi, ale odstranění povídky z Clarkesworldu vytvořilo nové problémy tím, že naznačuje, že cenzura je přijatelným řešením.