Letecká válka

Mírové akce, březen 1917 – září 1918

Do konce roku 1916 se snaha o mír omezovala na jednotlivce a malé skupiny. V následujících měsících začalo získávat širokou lidovou podporu. Polohladomor ve městech, vzpoury v armádách a seznamy obětí, které jako by neměly konce, nutily stále více lidí pochybovat o potřebě a moudrosti pokračování války.

František Josef, ctihodný starý rakouský císař, zemřel 21. listopadu 1916. Nový císař Karel I. a jeho ministr zahraničí hrabě Ottokar Czernin zahájili na jaře 1917 mírové kroky, ale bohužel nesladili své diplomatické úsilí a jimi otevřené kanály jednání mezi Rakousko-Uherskem a spojenci do léta vyschly.

V Německu navrhl římskokatolický poslanec Říšského sněmu Matthias Erzberger 6. července 1917, aby se v zájmu usnadnění vyjednávání o míru vzdali územních anexí. Během následných debat se Bethmann Hollweg vzdal úřadu kancléře a císař Vilém II. jmenoval bez konzultace s Říšským sněmem dalším kancléřem Ludendorffova kandidáta Georga Michaelise. Uražený Říšský sněm přistoupil k přijetí Friedensresolution neboli „mírové rezoluce“ z 19. července 212 hlasy. Mírová rezoluce byla řetězcem nevinných frází vyjadřujících přání Německa uzavřít mír, ale bez jasného zřeknutí se anexí nebo odškodnění. Spojenci ji téměř nevzali na vědomí.

Erzbergerův návrh z 6. července měl připravit půdu pro chystanou nótu papeže Benedikta XV. válčícím stranám obou táborů. Tato nóta, datovaná 1. srpna 1917, se vyslovovala pro stažení Německa z Belgie a Francie, pro odchod spojenců z německých kolonií a pro obnovení nezávislosti nejen Srbska, Černé Hory a Rumunska, ale také Polska. Francie a Velká Británie odmítly dát výslovnou odpověď, dokud se Německo nevyjádří ke svému postoji k Belgii, k níž se Německo vyhýbalo závazkům.

Neoficiální mírový krok byl učiněn v Londýně: 29. listopadu 1917 uveřejnil Daily Telegraph dopis lorda Lansdownea, v němž navrhoval jednání na základě status quo antebellum. Lloyd George 14. prosince Lansdowneovy teze odmítl.

Americký prezident Woodrow Wilson se stal hlavním formulátorem a mluvčím válečných cílů Spojenců a Spojených států. V prvních devíti měsících roku 1918 Wilson vydal slavnou sérii prohlášení o svých válečných cílech: Čtrnáct bodů (8. ledna), „Čtyři zásady“ (11. února), „Čtyři cíle“ (4. července) a „Pět konkrétních bodů“ (27. září). Nejdůležitější, a to i proto, že se na ně Německo klamně spoléhalo při své případné žalobě o mír, bylo Čtrnáct bodů: (1) otevřené mírové smlouvy a zřeknutí se tajné diplomacie, (2) svoboda plavby na volném moři v době války i míru, (3) maximální možná svoboda obchodu, (4) zaručené snížení zbrojení, (5) nestranné koloniální uspořádání, které by vyhovovalo nejen koloniálním mocnostem, ale i národům kolonií, (6) vyklizení celého ruského území a respektování práva Ruska na sebeurčení, (7) úplné obnovení Belgie, (8) úplné stažení Německa z Francie a satisfakce pro Francii ohledně Alsaska-Lotrinska, (9) úprava hranic Itálie na etnickém základě, (10) otevřenou perspektivu autonomie pro národy Rakouska-Uherska, (11) obnovení Rumunska, Srbska a Černé Hory s volným přístupem Srbska k moři a mezinárodními zárukami nezávislosti a celistvosti balkánských států, (12) perspektivu autonomie pro neturecké národy Osmanské říše a neomezené otevření průlivů, ale bezpečnou suverenitu pro Turky v jejich vlastních oblastech, (13) nezávislé Polsko s přístupem k moři a pod mezinárodní zárukou a (14) „všeobecné sdružení národů“, které by zaručilo nezávislost a celistvost všech států, velkých i malých. Tři následující skupiny výroků tvořila převážně idealistická rozšíření témat obsažených ve Čtrnácti bodech se stále větším důrazem na přání poddaného obyvatelstva; prvním ze „čtyř cílů“ však bylo, aby každá svévolná mocnost, která je schopna sama o sobě narušit světový mír, byla učiněna neškodnou.

Wilsonova mírová kampaň byla významným faktorem při zhroucení vůle německého lidu k boji a rozhodnutí německé vlády požádat v říjnu 1918 o mír. Němci skutečně vedli svá předběžná mírová jednání výhradně s Wilsonem. A příměří, když k němu 11. listopadu 1918 došlo, bylo formálně založeno na Čtrnácti bodech a dalších Wilsonových prohlášeních se dvěma výhradami Britů a Francouzů týkajícími se svobody moří a reparací.

.