Ale existují lepší způsoby, jak získat to, co chcete
Opírám se o kuchyňskou lavici a čekám, až se uvaří džbán, a už po patnácté toho rána zvedám telefon. Tentokrát jsem odměněna. Když ťukám na displej, vítá mě Benova zpráva.
Myslím na tebe. Doufám, že máš hezké ráno xx. Přečtu si ji dvakrát a v žaludku mi stoupá vzrušení. Přidal ještě polibky. To je trochu roztomilé.
Začínám odepisovat, ale „pravidla hry“ mi vrtají hlavou. Nepiš první zprávu; neodpovídej okamžitě. Jsou to pravidla, na kterých jsem se usadila, ale teď se do nich vkrádají pochybnosti. Je to opravdu ten správný způsob, jak k novému vztahu přistupovat? Ztuhnu a zírám na telefon, jako by mi Siri mohla dát odpověď.
Kousnu se do rtu, odložím telefon, aniž bych odpověděla, a místo toho si naliji kávu.
Vždycky jsem při randění nesnášela hry. Jsou manipulativní, nepoctivé a měla jsem pocit, že stojí v cestě skutečnému vztahu. Myšlenkové hry byly pro hráče a škádlivce. Ale cítila jsem se ztracená a potřebovala jsem udělat něco nového.
Můj minulý vztahový vzorec byl zřejmý a nesměřoval mě dobrým směrem: Vložil jsem do toho 110 %. Byla jsem mu oporou. Byl jsem pozorný. Předvídal jsem jejich potřeby…
A honil jsem se za tím, co jsem chtěl. (Pokud mám být upřímná, někdy jsem byla vlezlá a zoufalá, což, jak si umíte představit, odradilo pár milých chlapů.)
Můj způsob randění mi moc nevycházel. Nejednou jsem skončila sama po dvou schůzkách nebo v nerovném vztahu, kdy jsem dávala a oni brali.
Když jsem začala chodit s Benem, rozhodla jsem se zkusit něco nového, i když mi to připadalo jako hra.
A ten seznamovací výzkum!“
Poslouchala jsem hodiny podcastů o lásce a randění. Poslouchala jsem je v každé volné chvíli – když jsem myla nádobí, vařila večeři, koupala se… Byla jsem jimi posedlá. Slibovaly lásku pro chytré úspěšné ženy. Slibovaly, že do roka najdu „toho pravého“, když se budu řídit jejich technikami. Říkaly mi, abych se neuspokojoval. Jeden mi také říkal, že jsem příliš vybíravý a musím se usadit… začalo to být matoucí.
Jeden podcast, který jsem poslouchal, navrhoval „opřít se“
Cože? Naklonit se dozadu?
Já jsem se nikdy s ničím nenaklonila! Jsem soutěživý, cílevědomý a přebírám iniciativu – i v randění. Ale v zoufalém (už zase to slovo) hledání něčeho nového jsem se držela „opřít se“ jako mantry.
Rozhodla jsem se, že nechat se pro změnu honit chlapem zní jako zdravá věc, kterou bych měla zkusit. Jsou ale hry na randění vůbec zdravé?“
Nebezpečná zóna
Nejčastěji se lidé zapojují do myšlenkových her na začátku randění, ale může se to stát i později.
Hlavním cílem myšlenkových her je podle Longmanova slovníku ovládnout situaci: přimět druhého člověka, aby se choval tak, jak chcete vy. Hráči her chtějí vyvolat silnější emocionální přitažlivost. Chtějí vás přimět, abyste na ně mysleli jako na blázny. Má mě ráda, nebo nemá?“
Slyšeli jste o gaslightingu a dalších manipulativních hrách. Ale většina z nás nehraje hry záměrně, aby byla nepříjemná nebo ovládala. Chceme jen přestat tak strašně stát za houby při randění! Chceme, aby u nás pro jednou zůstal někdo milý. Chceme se zamilovat.
Smutnou pravdou je, že myšlenkové hry jsou nedospělým způsobem, jak získat to, co chceme, ano, i ty malé, jako je záměrně nechat někoho čekat na odpověď.
Existují lepší způsoby, jak být v lásce úspěšný. Zde jsou 3 pozitivní přístupy, jak změnit způsob, jakým randíte:
Přestaňte si hrát na pohodáře a buďte v pohodě.
Hra, kterou jsem zvolil, byla trapně staromódní myšlenka nechat se pronásledovat. Často ji doporučují „odborníci na randění“. Nechal jsem si jednoduchá pravidla. Nechala jsem ho vždycky napsat první. Psal mi každý den ráno a večer, ale často o několik (nepříjemných) hodin později, než bych to udělala já.
Poté, když mi napsal, jsem se pravidelně nutila čekat alespoň 30 minut, než odpoví, ale nikdy ne příliš dlouho. Rada, kterou často slyšíš, je nechat je čekat hodiny, dokonce i dny, abys ukázala, že jsi příliš zaneprázdněná a naprosto ne zoufalá.
Naštěstí jsem se ani v zoufalství nedokázala přimět k tomu, abych se přiklonila ke kultu „chovej se k nim hnusně, ať se jim líbí“. Přesto – hodně jsem se snažila hrát si na pohodáře.
Co dělat místo hraní:
Nikdo nechce vypadat vlezle a zoufale. Pro většinu lidí je to obrovské odpuzování. Všichni to víme. Ale pokud se usilovně snažíš vypadat nezaujatě, zatímco sedíš a čekáš na jejich telefonát – je to hra.
Jdi ven s přáteli. Dobrovolně. Věnujte se nějakému koníčku. Začněte s nějakým kurzem a pro jednou ho skutečně dokončete! Najděte si něco, co vás baví – psaní, umění, plavání – a věnujte se tomu.
Abyste nevypadali zoufale, přestaňte být zoufalí. Nechtěla jsem vypadat vlezle nebo jako že budu celý den čekat – i když ve skutečnosti jsem přesně tohle dělala. Místo toho jsem mohla na pár hodin vypnout telefon a skutečně se věnovat tomu, co mě baví.
Namísto předstírání se věnuj tomu, co tě baví. I díky tomu budete 100x zajímavější!
Naučte se rozpoznat hnilobu.
Jedním z důvodů, proč hrajeme hry, je, že jsme se ještě nenaučili, jak vypadá zdravý vztah.
Všiml jsem si špatného vzorce vztahu a věděl jsem, že chci něco jiného, ale co? Byla jsem tak zvyklá dělat vztahy jedním způsobem. Ale ten způsob nebyl v rovnováze. Dělal jsem mnohem víc, než byl můj podíl „vztahové práce“.
Nevěděl jsem, jak fungují zdravé vztahy, a tak jsem se uchýlil ke špatným seznamovacím radám.
Co dělat místo toho, když si všimnete nějakého vzorce:
Pokud zjistíte negativní vzorec ve svých vztazích, dejte si za cíl pochopit, proč.
Pro mě jsem do toho dal 110 %, protože jsem se potřeboval cítit potřebný. Když jsem si přečetl něco o vztazích, začal jsem poznávat sám sebe. Kývl jsem na články o syndromu bílého rytíře, zachraňování a spoluzávislých vztazích. Rozpoznal jsem problémy týkající se strachu z opuštění a nejistoty.
Stalo se vám, že jste u nějakého článku nebo podcastu přikyvovali – „Ano! To jsem přesně já!“. O čem se potřebujete poučit a z čeho se uzdravit? Co vám brání ve zralém, láskyplném vztahu?“
Pronikněte do hloubky a udělejte si průzkum.
Pojďte na terapii, pokud vám pomůže (často pomůže). Uzdravte příčinu negativních vzorců a už nebudete muset hrát hry.
Získejte důvěru ve svou hodnotu.
Poslední týden napsala žena v jedné z mých skupin na Facebooku komentář předtím, než vyrazila na rande. „Je tak roztomilý. Doufám, že se mu budu líbit. Jeho vzhled mě vážně děsí!“
Zveřejnila jeho fotku a vím, že je to všechno subjektivní, ale nebyl to žádný model do plavek. Prostě vypadal jako průměrný kluk. Do myšlenek typu „Je pro mě moc dobrý“ se dostala ještě dřív, než se vůbec potkali!“
V mnoha ohledech se připravovala na to, že vstoupí do herní zóny. Pokud si myslíš, že je pro tebe příliš dobrý, nejistota může vést ke hře – nebo k tomu, že si s tebou někdo hraje! Ať tak či onak, pro budoucnost vašeho vztahu to není dobré.
Co dělat místo toho:
Nejprve si zapamatujte toto jednoduché pravidlo randění – ten pravý člověk není každý člověk.
Většina lidí, které potkáte, pro vás nebudou ti praví. Seznamování není o tom, jestli se jim líbíte, nebo ne. Není to ani o snaze někoho ulovit a udržet ho na háčku co nejdéle.
Randění je o tom, že zjistíte, jak jste k sobě oba kompatibilní. Jak velká je mezi vámi chemie. Jestli máte podobné hodnoty. Jestli se k sobě hodíte – oba.
Musí být sexy, ale ty jsi taky úlovek! Ten pravý člověk se bude cítit šťastný, že tě má. Nebudete muset hrát hry, abyste si je udrželi. Trochu si věřte!
Znejte své silné stránky. Pokud máš nízké sebevědomí, jako jsem měla já po rozvodu, vybuduj si ho pomocí věcí, díky kterým se cítíš skvěle. Začala jsem lézt po skalách, posilovat v posilovně, chodit ven s přáteli a dobrovolně pracovat v týmu pro katastrofy a záchranné akce.
Sebevědomí je přitažlivé i bez her!
.