ALLEN PARK – Jim Caldwell se od chvíle, kdy ho Detroit Lions po sezóně 2017 vyhodili, držel spíše v ústraní. Vlastně kromě toho, že se jednou připojil k bývalému bezpečákovi Gloveru Quinovi na chatu na Instagramu, Caldwell o svém působení v Detroitu veřejně vůbec nemluvil.
V úterý toto mlčení prolomil během vystoupení v podcastu Adama Scheftera. A i když ani jednou neřekl slova „Matt Patricia“, nebylo těžké odvodit, proč si myslí, že to jeho nástupci v Detroitu nevyšlo.
„Tady je věc, která vždycky tak nějak řídila celou mou filozofii, pokud jde o trénování,“ řekl Caldwell Schefterovi. „Musíte přizpůsobit útok svému personálu, dobře? Snad získáte takového hráče, jakého chcete, ale musíte se přizpůsobit. Například když jsme šli do Detroitu, bylo tam docela dobré jádro hráčů. Tak proč bych měl přijít a měnit to jádro? Máte tam Ndamukonga Suha, který je silou, že? Kdo hrál právě na této pozici ve 4-3? Přišli jsme z Baltimoru, (obranný koordinátor) Teryl Austin a já, a Teryl používal takovou kombinaci 3-4, jakou používá Baltimore. A tak jsem řekl: „Hele, poslouchej. Tohle dělat nebudeme. Změníme to a zajistíme, že budeme hrát 4-3 a využijeme kádr, který máme. To nám vyhovuje. Měli jsme Stephena Tullocha, běhalo tam tolik kluků, kteří odváděli skvělou práci, a jediné, co jsme potřebovali, bylo trochu je nasměrovat.
„V útoku máte rozehrávače, jako je Matthew (Stafford), a musíte zjistit, co mu jde nejlépe. Trvalo nám to trochu déle, než bych si přál, pokud jde o zjištění, kde mu to jde nejlépe, ale on se do těchto rozprostřených útoků hodí trochu víc. Trochu víc na jednoho beka, není skvělý – když říkám, že není skvělý na dva beky, může hrát cokoli, jakkoli, co se týče útočného schématu – ale myslím, že je efektivnější, když mu rozložíte lidi. Byl pro nás nesmírně efektivní, když jsme je konečně trochu víc rozprostřeli, a hrál nesmírně dobře.
„Takže jde o to, že se budu přizpůsobovat jednotlivcům, ke kterým máme přístup, a myslím, že to je to, co musíte dělat. Často máte trenéry, kteří se snaží napasovat kulatý kolík a hranatou díru, čímž podle mě ztrácíte spoustu času. A nejen to, za velmi krátkou dobu se necháte vyhodit. Je to liga, kde se vyhrává hned.“
Na tom, co Caldwell řekl, je hodně pravdy. Když v roce 2014 přebíral Lions, zdědil tým, který v předchozích dvou sezonách vyhrál dohromady jen 11 zápasů. Ale všechno nebylo tak špatné. V obraně byl určitý talent, zejména díky Suhovi a mladému Ezekielu Ansahovi, kteří tvořili osu týmu, a také díky quarterbackovi pod centrem a nejlepšímu receiverovi v historii klubu Calvinu Johnsonovi na perimetru. To je víc, než má k dispozici spousta trenérů v prvním ročníku, a Caldwell se nesnažil znovu vymýšlet, co dělají. Jen se je snažil upravit, vnést trochu disciplíny a řádu do organizace, která právě pět let surfovala na vrcholech a pádech éry Jima Schwartze.
Fungovalo to. Lions měli toho roku jednu z nejlepších obran v lize – statisticky šlo o jednu z nejlepších v historii klubu – a vyhráli 11 zápasů. To se vyrovnalo jejich celkovému počtu vítězství z předchozích dvou let dohromady a dodnes je to druhá nejlepší základní sezóna v historii týmu.
Samozřejmě, že pro Caldwella už to nikdy nebude lepší, a to má také na svědomí. Snažil se porážet dobré týmy, měl problémy se správou času, narazil se svým prvním ofenzivním koordinátorem (Joe Lombardi) a příliš dlouho setrvával s asistentem hlavního trenéra/trenérem útočných řad, kterého hráči nenáviděli (Ron Prince). Několikrát také hrál v oslabení v obraně, z toho jednou jen v devíti.
Nikdy nevyhrál play-off, nikdy nezískal divizní titul, nikdy neuspořádal zápas play-off. Za čtyři sezóny v Detroitu dosáhl skóre 36-28, což mu dává nejvyšší procento výher ze všech trenérů v historii týmu. Ale ani jeho roky neromantizujme. Nikdy nedostal Lions přes kopec a bývalý generální manažer Bob Quinn ho za to po sezoně 2017 vyhodil.
Není nic špatného na tom chtít po Lions víc, než jim dal Caldwell. Problém je, že Patricia byl horší – mnohem, mnohem horší – a pád začal okamžitě. Myslel si, že Lions byli pod Caldwellem měkcí. Když přišel, myslel si, že Lions nestojí za nic. Říkal to hráčům do očí, a to často. Zatímco mnoho lidí vidělo tým, který měl za sebou tři vítězné sezony během čtyř let, a myslelo si, že Detroit je blízko konkurenci, Patricia viděl organizaci, která byla slabá, neměla ponětí, jak hrát fotbal správným způsobem, a bylo třeba ji rozložit.
Začal tedy bourat a zahájil dlouhodobou přestavbu, kterou málokdo čekal. A nikdy nepřišel na to, jak to všechno dát zase dohromady. V té první sezóně Patricia dosáhl jen 6-10 bodů a nikdy už to pro něj nebylo lepší. V sobotu byl vyhozen s bilancí 13-29-1 v Detroitu, což je o jednu prohru víc než Caldwell v dalších 21 zápasech.
Mnoho hráčů nenávidělo hrát za Matta Patriciu, slyšeli jsme to v průběhu let a viděli jste to velmi veřejně bezprostředně po jeho vyhazovu. Několik bývalých hráčů otevřeně oslavovalo konec svého bývalého trenéra. Naproti tomu Caldwell velel své šatně až do svého posledního dne a jeho hráči se za něj i po třech letech přimlouvají.
„Myslím, že vůdcovství je příliš podceňováno, pokud jde o vedení týmů, zejména v Národní fotbalové lize,“ řekl. „Je spousta lidí, kteří se chytají těch jedinců, kteří se vás mohou snažit ohromit tím, co by mohli vědět z hlediska znalostí hry, z hlediska ofenzivy nebo defenzivy, ‚guru‘ a byli tak označeni. Ale přesto jde o to, umět vést tým, a to neumí každý. Myslím, že víc než cokoli jiného musíte jít příkladem. V jedné skvělé knize se píše: „Veďte příkladem, a když všechno ostatní selže, použijte slova“. A já tomu věřím.“
Znovu žádná zmínka o Mattu Patriciovi. Opět se zdá, že velmi jasně rozlišuje mezi sebou a člověkem, jako je Matt Patricia.
Caldwellovi to v Detroitu nevyšlo, ale některé věci zjevně dělal také správně. Posledních několik let se snažil zlepšit své slabiny a ve svých 65 letech doufá, že dostane ještě jednu šanci na pozici hlavního trenéra. Studoval útočné a obranné trendy, útoky ve třetím útoku (zejména Deshaun Watson), situace na konci poločasu/zápasu a pozorně sledoval, jak Arizona využívá Kylera Murrayho. Pracoval jako konzultant pro Minnesotu Vikings, kde viděl tolik z programu Mikea Zimmera, že se domníval, že by nebylo správné konzultovat pro jiné týmy, a z dalších příležitostí vycouval. Loni také přijal práci u Miami Dolphins jako asistent hlavního trenéra a trenér rozehrávačů, ale byl nucen na nějaký čas odejít, aby mohl řešit zdravotní problémy.
Caldwell řekl Schefterovi, že lékařská prohlídka odhalila v jeho těle znepokojivé množství vápníku, a proto se od trénování vzdálil, aby se soustředil na zlepšení zdraví. Nyní zhubl 30 kilogramů, cítí se zdravý a doufá, že získá další místo hlavního kouče. Volná místa zatím mají Detroit, Atlanta a Houston, další se jistě objeví v příštím měsíci.
„Přináším schopnost dát kluky dohromady, nasměrovat je správným směrem,“ řekl Caldwell. „Jsem jeden z těch, o kterých vám lidé často řeknou, že jsem přímý. Chovám se k nim s respektem. Ale jsem také náročný. A myslím, že z našich kluků dostáváme to nejlepší. Takže si myslím, že to je to, co přinášíme do každé organizace, je vedení a usměrňování, a to jsou věci, které podle mě trvale vyhrávají.“
„Myslím, že správná situace, správná organizace, rozhodně by mě to zajímalo. Ještě mi toho hodně zbývá. Víte, většina lidí říká: „Je ti 65 let!“ Jo, no, máme dva chlapy – jednoho, který je teď prezidentem Spojených států a je mu myslím 74 let, a máme jednoho, kterému bude 78 let, až nastoupí do úřadu, že? A to je ta nejdůležitější práce na světě. A poslední dva Super Bowly vyhráli lidé starší 65 let. Takže si myslím, že pro člověka, jako je Jim Caldwell, je tu místo.“