Laskavá žena, která utírá našemu Pánu tvář v šestém zastavení křížové cesty, je mimobiblická, nebo si to alespoň většina lidí myslí. Někteří se však domnívají, že tato světice, jejíž svátek připadá na 12. července, je Haemorrhissa (žena s výtokem krve) zmiňovaná v evangeliích (Mt 9,20-22; Mk 5,25-34; Lk 8,43-48). Podle apokryfního Nikodémova evangelia při soudním procesu s naším Pánem před Pilátem vypověděla žena jménem Veronika: „Dvanáct let jsem měla krevní výron, ale jen jsem se dotkla okraje jeho šatů, a hned jsem byla uzdravena.“ Veronika, která měla krevní výron, vypověděla: „Dvanáct let jsem měla krevní výron, ale jen jsem se dotkla okraje jeho šatů a hned jsem byla uzdravena.“ Tradice, že svatá Veronika je hemorhisa, je zřejmě populárnější na Východě než na Západě.
Dějepisec Eusebius ze 4. století vypráví: „Svatá Veronika byla zrozena z krve: „Říká se totiž, že žena s výtokem krve, která, jak se dozvídáme z posvátného evangelia, obdržela od našeho Spasitele vysvobození ze svého trápení, pocházela z tohoto místa , a že se ve městě ukazuje její dům a že tam zůstávají pozoruhodné památky na Spasitelovu laskavost vůči ní. Na vyvýšeném kameni u brány jejího domu totiž stojí měděný obraz klečící ženy s roztaženýma rukama, jako by se modlila. Naproti němu je další vztyčený obraz muže ze stejného materiálu, decentně oděného do dvojitého pláště a natahujícího ruku k ženě. U jeho nohou, vedle samotné sochy, roste jakási zvláštní rostlina, která šplhá až k lemu měděného pláště a je lékem na nejrůznější nemoci. Říká se, že tato socha je obrazem Ježíše. Zachovala se až do našich dnů, takže jsme ji také sami viděli, když jsme pobývali ve městě.“
Svatá Veronika je patronkou pradlen a fotografů.
Fresco, katakomby svatých Marcelína a Petra, Řím, počátek 4. století, zobrazující hemorhissu uzdravenou dotykem Kristova roucha (Mk 5,25-34)
Sv.