Abstrakt
PIP: Tato diskuse o Itálii se zaměřuje na následující oblasti: města a regiony; růst populace; domácnosti a rodiny; bydlení a výstavba; etnický původ a náboženství; vzdělávání; hospodářství a pracovní síla; spotřeba; doprava a komunikace. Itálie s celkovou rozlohou 116 374 km2 je velká asi jako Florida a Georgie dohromady. Jejích 56,6 milionu obyvatel tvoří druhou největší populaci v západní Evropě, hned po západním Německu, ale o něco větší než Velká Británie a Francie. Hlavním administrativním členěním je 20 regionů, které se dále dělí na 95 provincií. Provincie se zase dělí na 8090 „comuni“ neboli obcí. Mezi 6 měst s více než 500 000 obyvateli patří Řím, Milán, Neapol, Turín, Janov a Palermo. Tvoří 14 % obyvatelstva. Na 43 měst s počtem obyvatel mezi 100 000 a 500 000 připadá dalších 13 %. Středně velkých obcí s 20 000 až 100 000 obyvateli je 373 a tvoří 26 % populace. Itálie má regionální problém. Důležitá je linie oddělující regiony Emilia Romagna, Toscana, Umbria a Lazio od regionů na jihu a východě. V regionech na sever od ní žije 62 % obyvatel, ale vytvářejí 73 % hrubého národního produktu (HNP) a 78 % průmyslového produktu. Regiony na jihu jsou ekonomicky mnohem slabší. Při posledním italském sčítání lidu 25. října 1981 žilo v zemi 56,6 milionu obyvatel. Ve srovnání s 33,5 milionu na přelomu století to znamená průměrný roční přírůstek 0,61 %. V letech 1900-70 opustilo svou zemi téměř 20 milionů Italů. Většina z nich se usadila v USA, Argentině a Brazílii. Od 60. let 20. století se přidal nový druh migrace, kdy mladí Italové dočasně odcházeli za prací do prosperujících zemí severní Evropy. Porodnost, která v 60. letech pomalu klesala až na 18/1000 obyvatel, se v 70. letech snížila rychleji, a to na 10,9/1000 obyvatel v roce 1981 a 10,3 v roce 1984. Úmrtnost se v Itálii od roku 1950 změnila jen málo. V současné době se pohybuje kolem 9,5/1000 obyvatel. Itálie díky nízké porodnosti a odlivu mladých dospělých stárne. Průměrný věk se pohybuje kolem 34 let a 13 % obyvatel je starších 65 let. Navzdory stereotypnímu obrazu velké italské rodiny se velikost domácnosti v Itálii, stejně jako v jiných průmyslových zemích, snižuje, a to z průměrné hodnoty 3,6 v roce 1961 na 3,4 v roce 1971 a 3,0 v roce 1981. Z kulturního hlediska je Itálie homogenní zemí. V roce 1984 pracovalo v Itálii 23 milionů lidí. Mezi ekonomicky neaktivními bylo 33 % osob mladších 14 let, 30 % žen v domácnosti, 23 % důchodců a 11 % studentů. Průměrný roční příjem rodiny se v roce 1984 pohyboval od ekvivalentu přibližně 15 900 USD v Emilii-Románii po 9 500 USD na Sicílii. Průměrné roční rozpočty domácností se v roce 1983 pohybovaly od částky odpovídající 11 950 USD v Lombardii po 7 400 USD v Molise, přičemž celostátní průměr činil 10 026 USD.