Běloši v roce 1700 říkali ty nejpodivnější věci.
James Joyce &Nora Barnacleová
Když už jsme u toho, ehm, trávení, James Joyce v tomto dopise z roku 1909 dlouze píše o své posedlosti prdy své ženy:
„Má sladká malá whorish Nora…. Tu noc jsi měla zadek plný prdů, miláčku… velcí tlustí chlapíci, dlouhé větrné, rychlé malé veselé praskání a spousta drobných nezbedných prdíků končících dlouhým výtokem z tvé dírky… Myslím, že bych poznal Nořin prd kdekoliv. Myslím, že bych ji dokázal rozeznat v místnosti plné prdících žen. Je to spíš dívčí zvuk, ne jako mokrý větrný prd, který si představuju u tlustých manželek. Je to náhlý, suchý a špinavý jako ten, který vypustí odvážná holka v noci ze srandy na školní ubytovně. Doufám, že mi Nora vypustí do obličeje nekonečné množství svých prdů, abych poznal i jejich vůni. Dobrou noc, moje malá prdící Noro, moje malá špinavá p*čo!“
Já vím. Bylo toho na mě moc. A to je jen polovina. Verze NSFW je ještě šílenější. Přečtěte si, jestli si troufáte.
Herman Melville &Nathaniel Hawthorne
Teď k něčemu, co naštěstí nemá nic společného se střevním vývodem. Ačkoli je tato teorie sporná, někteří historici se domnívají, že Herman Melville (Moby-Dick) měl pro Nathaniela Hawthorna (Šarlatové písmeno) neplacenou slabost. Nevěříte tomu? Přečtěte si to sami:
„Tvé srdce tluče v mých žebrech a mé v tvých… Odkud jsi přišel, Hawthorne? Jakým právem piješ z mého biče života? A když ji přiložím ke svým rtům – hle, jsou tvoje, a ne moje.“
Slovy Paris Hilton: to je sexy.
Stejně jako Melville. Podíváš se na tu jeho fotku? Kdo by to byl řekl!“
Tady máš pro jistotu ještě jednu.
Yowza.
Ale odbočím…
V dopise třetí osobě Melville pokračoval (údajně) zdrceně: „Hawthorne mi do duše vhodil klíčivá semínka. Čím víc o něm přemýšlím, tím víc se rozšiřuje a prohlubuje; a dál a dál vystřeluje své silné novoanglické kořeny do horké půdy mé jižanské duše.“
Opakuji: VYSTŘELIL SVÉ KOŘENY DO HORKÉ PŮDY SVÉ DUŠE!“
Můj středoškolský učitel angličtiny bude mít radost, že konečně zvažuji přečtení Moby-Dicka.
Frida Kahlo &Diego Rivera
V tomto milostném dopise Diegu Riverovi Frida Kahlo nachází způsob, jak udělat podpaží romantickým, a také toho dělá dost na to, aby mě přesvědčila, že jejich sex tape by byl zářivý:
„Nic se nevyrovná tvým rukám, nic jako zeleno-zlaté tvé oči. Mé tělo je tebou naplněno celé dny a dny. Jsi zrcadlem noci. Prudký záblesk blesku. Vlhkost země. Dutina tvého podpaží je mým útočištěm. Mé prsty se dotýkají tvé krve. Veškerou mou radostí je cítit život pramenící z tvého květinového pramene, který můj udržuje, aby naplnil všechny cestičky mých nervů, které jsou tvé.“
Někteří z nás se tu zatím spokojí s textem „U up?“ ve dvě ráno.
Vita Sackville Westová & Virginia Woolfová
Během žhavého a těžkého mimomanželského románku poslala Vita Sackville-Westová (není příbuzná Kardashian-Westové) Virginii Woolfové dopis, aby se svěřila, jak moc je zamilovaná:
„Jsem zredukována na věc, která chce Virginii… Prostě mi chybíš, docela prostým zoufalým lidským způsobem… Takže tenhle dopis je vlastně jen výkřik bolesti. Je neuvěřitelné, jak zásadní jsi se pro mě stala. Předpokládám, že jsi zvyklý, že lidé říkají takové věci. K čertu s tebou, rozmazlené stvoření; nepřinutím tě, abys mě milovala ještě víc, když se takhle rozdám – Ale, můj drahý, nemůžu být k tobě chytrá a odtažitá: Na to tě příliš miluji… Nemáš ani ponětí, jak odtažitá dokážu být k lidem, které nemiluji. Dovedla jsem to k dokonalosti. Ale ty jsi prolomil mou obranu. A opravdu mi to nevadí.“
Jak odpovědět na tak silný dopis? No, pokud jste Virginia Woolfová, tak psaním erotické fikce s lesními bytostmi, která má rating PG-13!“
„Chyběla jsi mi. Chybíš mi. Budeš mi chybět. A jestli tomu nevěříš, jsi sova ušatá a ass…. Otevři horní knoflík svého dresu a uvidíš, jak se v něm choulí čilá veverka s nejzvědavějšími zvyky, ale přesto milé stvoření.“
John Keats & Fanny Brawneová
John Keats se doslova zamiloval do dívky ze sousedství, své sousedky Fanny Brawneové. Nikdy se nevzali, protože byl příliš chudý (navíc zemřel ve věku 25 let), ale to mu nebránilo posílat jí dopisy, jako je tento:
„Má láska mě učinila sobeckým. Nemohu bez Tebe existovat – zapomínám na všechno, jen když Tě znovu vidím – můj Život jako by se tím zastavil – nevidím dál. Pohltila jsi mě… Pro své náboženství bych se dal umučit – Láska je mé náboženství – pro to bych mohl zemřít – pro tebe bych mohl zemřít…“
Kdo by řekl, že John Keats byl princem počátku 19. století! To by mě zajímalo, k jakému podivnému symbolu by přešel v pozdějším věku. Možná obrys řecké urny?
Richard Burton & Elizabeth Taylorová
Richard Burton a Elizabeth Taylorová se v roce 1974 rozvedli, ale lásce to nezabránilo, jak dokládá tento jeho dopis jí:
„…Jediné, na čem mi záleží – čest Bohu – je, abys byla šťastná, a je mi celkem jedno, s kým najdeš štěstí. Tedy pokud je to přátelský chlapík a chová se k tobě hezky a laskavě. Pokud to tak nebude, půjdu na něj s kladivem a dřevcem. Boží oko může být na vrabci, ale moje oko bude vždycky na tobě. Nikdy nezapomeň na své zvláštní ctnosti. Nikdy nezapomeň, že pod tou slupkou chraplavého jazyka se skrývá pozoruhodná a puritánská DÁMA… Zkus se o sebe postarat. S velkou láskou.“
Něco na tom, jak Burton někomu vyhrožuje, že ho zmrzačí kladivem a klinkerem, je zvláštně dojemné. Pokud vás jeho dopis přiměl fandit jim, aby se k sobě vrátili, mám pro vás dobrou zprávu. Vrátili se! A taky mám pro vás špatnou zprávu. Jejich druhé manželství trvalo jen rok.
Zelda &F. Scott Fitzgerald
Lásky se obvykle zaměřují na pozitivní pocity, ale Zelda Fitzgeraldová nebyla obvyklý typ člověka. V tomto dopise F. Scottovi je právě tolik misantropie jako v čemkoli jiném:
„Jak jsem neživá, když jsi pryč – nedokážu ani nenávidět ty zatracené lidi – nikdo nemá právo žít, jen my – a oni špiní náš svět a já je nedokážu nenávidět, protože Tě tak chci.“
Nic nevyjadřuje „miluji tě“ tak jako „doufám, že všichni ostatní zemřou.“
Tento článek byl inspirován epizodou The Cooler, týdenního popkulturního podcastu společnosti KQED. Poslechněte si ho!