Dychtivě jsem si přečetl knihu The 4-Hour Workweek od Timothyho Ferrisse. Vzal jsem si ji, když jsem čekal ve frontě v místním Kinkosu, protože mě zaujalo něco na přebalu. Myslel jsem si, že to bude něco jako „Getting Things Done“ pro internetový marketing, a jakmile jsem knihu dostal domů, nemohl jsem se dočkat, až si ji přečtu. Očekávání se bohužel změnilo ve zklamání a koulení očima.
Nezapomeňme na zřeknutí se odpovědnosti: při byť jen zběžném hledání Timothyho Ferrise zjistíme, že k jeho tvrzením existuje spousta skepse jak v oblasti jeho úspěchů (šampion v boji v kleci, držitel Guinnessovy knihy rekordů v tangu atd.), tak v oblasti jeho životního stylu. Přesto nejsem ten, kdo by s vaničkou vyléval i dítě. Proto jsem byl ochoten dát tomuto autorovi za pravdu a přistupoval jsem ke knize s otevřenou myslí. Ale to by ho dostalo jen tak daleko.
Úvod
Pro ty z vás, kteří o této knize ještě neslyšeli, je to průvodce „útěkem od života v 9-5, životem kdekoli a připojením se k nově zbohatlým“. A i když je v názvu napsáno „Čtyřhodinový pracovní týden“, doufal jsem, že to znamená něco jiného. Nepatřím k lidem, kteří nenávidí svou práci. Jsem ten typ člověka, který má druhý den třídenního výletu na Cabo chuť dělat něco produktivního. Netuším, co bych se sebou dělal, kdybych někdy odešel do důchodu nebo pracoval jen 4 hodiny týdně.
Chci říct, že kniha jako celek má určitou hodnotu. Například v nejlepší kapitole knihy, nazvané „Outsourcing života“, říká v podstatě toto: „Nikdy nedělejte sami úkol, který můžete delegovat. Nikdy nedelegujte úkol, který můžete automatizovat. A nikdy neautomatizujte úkol, který můžete zcela odstranit.“ Můžete přečíst svazky knih o managementu a podnikání a jen těžko najdete stručnější a úplnější rady, jak zefektivnit podnikání. Na konci každé kapitoly jsou také malá cvičení, která můžete udělat, abyste vystoupili ze své komfortní zóny. A i když je nikdy nedělám, mám rád, když jsou v knihách taková cvičení (akční obsah je dobrý obsah).
A pro nás, internetové typy, je zde také pěkná malá kapitola o testování různých podnikatelských nápadů pomocí investování malé částky do Adwords a analýzy výsledků. Ale to je asi pod rozsah toho, co většina z nás dělá denně. Líbí se mi také celá jeho premisa o „minidůchodu“ – což je módní výraz pro delší dovolenou nebo sabatikl. (Ferriss má tendenci vymýšlet nová jména nebo přezdívky pro věci, které už mají dokonale dobré názvy. Myslím, že by v tom mohla být SEO strategie – ale to bude muset být jiný příspěvek na YOUmozu)
Takže, teď si pojďme promluvit o tom, co je na knize špatně.
1) Neprodávejte lidem to, co jste neprodali
Ferriss zřejmě zbohatl na prodeji svalových a mozkových doplňků (ingestibles) prostřednictvím zásilkového obchodu. K tomu všemu využívá řadu virtuálních asistentů a zásilkových služeb a svůj e-mail prý kontroluje jen jednou týdně. Vše běží tak hladce, jak je to jen možné, a on žije životem novodobého boháče (bohatství nad poměry, mobilní životní styl a přenosný/pasivní příjem). To vše je v pořádku a dobré a určitě něco, o co stojí za to usilovat.
Takže, co by vám poradil, kdybyste se ho zeptali, do jakého podnikání byste se měli pustit? Informačními produkty. Všichni známe tento eufemismus jako elektronické knihy. Nejsem proti e-produktům jako skupině. Myslím si, že správný druh – profesionálně provedený – může být skutečnou hodnotou.
Ale podle mě je to stejné, jako kdybyste se zeptali nějakého člověka, který vydělal miliony na burze, kam byste měli investovat své peníze, a on by vám řekl, ať jdete všechny peníze vložit do nemovitostí. Mezi nimi je příliš mnoho rozdílů na to, aby si někdo mohl myslet, že jedno je zaměnitelné s druhým. V případě požitých a elektronických knih je jedno opakovanou spotřební položkou (pokud funguje) a druhé je něco, co si někdo koupí jen jednou (ať už funguje, nebo ne), takže model příjmů a náklady na získání zákazníků budou odlišné. (Pokud se nevydá cestou SEOmozu s prémiovým obsahem založeným na předplatném – ale toho se Ferriss nedotýká).
Aha, a kde navrhuje získat obsah pro tuto e-knihu? „Přepracujte obsah, který je veřejně dostupný a nepodléhá ochraně autorských práv, například vládní dokumenty nebo materiály, které vznikly před účinností moderního autorského práva.“ Jak to vypadá jako služba s přidanou hodnotou?“
2) Jak se NESTÁT expertem
Na necelých dvou stránkách knihy Ferriss předepisuje „Jak se stát špičkovým expertem za 4 týdny“. Jeho rada zní v podstatě takto: vstupte do dvou nebo tří spřízněných oborových organizací, přečtěte si tři nejprodávanější knihy ve zvoleném oboru, uspořádejte jeden nebo dva bezplatné semináře na místní vysoké škole nebo ve společnosti Fortune 500, nabídněte psaní bezplatných článků do odborného časopisu a dostaňte se na Profnet (místo setkávání novinářů a odborníků). Tyto odborné znalosti budete samozřejmě potřebovat k prodeji „informačních produktů“, které vám navrhuje prodávat, a podle mě je to právě tento druh rychlé a špinavé mentality, který plodí tolik prodejců hadího oleje na internetu i mimo něj.
Podle mě, pokud chcete být odborníkem, potřebujete trochu víc. Třeba nějaké prokazatelné výsledky, kdy jsi někomu něco skutečně udělal nebo zlepšil. Ale to je jen můj názor.“
3) Selektivní neznalost je pořád neznalost
Na začátku knihy je velmi krátká kapitola, kde Ferris vysvětluje, jak to, že má tolik volného času: ničemu nevěnuje pozornost. Nesleduje zprávy, politiku, drby a jen trochu dění v průmyslu (maximálně dva časopisy měsíčně přečte celkem jen na jednu hodinu). Tvrdí, že e-mail čte jen jeden den v týdnu přesně jednu hodinu. A jak to všechno kompenzuje? Hodně si povídá se svými přáteli a příbuznými. Například až budou volby, koho bude volit? Zeptá se některých svých informovanějších přátel, koho budou volit a proč.
Jsem pro nízkoinformační stravu, jak tomu říká. Myslím, že bychom všichni mohli následovat Randův příklad a ořezat tuk ze svých RSS čteček a internetových záložek, ale existuje nízkoinformační dieta a informační anorexie. Ferris zjevně patří do té druhé kategorie a nejsem si jistý, jestli můžete tvrdit, že jste odborník, aniž byste byli napojeni na různé sféry svého vlivu a informace, které poskytují.
4) Kde je SEO?“
Celá jeho kniha je postavena na předpokladu, že přivedete návštěvnost na webové stránky, prodáte produkt a vyděláte spoustu peněz. Dokonce ukazuje schéma, jak návštěvnost na vaše webové stránky přivádí online a offline reklama – ale ani jednou se nezmíní o vyhledávačích nebo jejich optimalizaci.
Možná by měl ke svému nízkoinformačnímu jídelníčku přidat ještě jeden nebo dva informační zdroje.
The Takeway
Moje rada je dvojí:
Prvé, pokud vám jde o tento druh životního stylu, svůj čas raději věnujte čtení prakticky čehokoli na Tropical SEO (pro skutečnou motivaci se rád podívám na jeho příspěvek Class of 2006).
Druhé, pokud mluvíte s potenciálním klientem a on má na stole tuto knihu, teď už víte, že bude potřebovat nějakou dobrou radu ohledně SEO
.