Marie Curie byla první ženou, která získala nejvyšší vědecké ocenění, Nobelovu cenu, ale její práce jí přinesla i předčasnou smrt. Se svým manželem Pierrem strávila roky pečlivým mletím radioaktivních hornin a namáčením prášku v kyselině. V roce 1898 objevili nový prvek polonium a o několik měsíců později Marie objevila také radium. Curieovi však netušili, jak riskantní jejich práce je. Vědci objevili radioaktivitu jen o několik let dříve. Dnes víme, že radioaktivita je velmi nebezpečná. A co hůř, polonium může být nejradioaktivnějším prvkem.
Nebezpečí pramení ze stavebních kamenů tvořících atomovou strukturu prvků. Středem každého atomu je jeho jádro. U radioaktivních prvků se jádro rozpadá a vystřeluje menší kousky, které mohou lidem ublížit. Jádro každého atomu také obklopuje oblak elektronů. Počet elektronů, které atom má, a způsob, jakým je jádro postaveno, způsobují, že se všechny prvky chovají odlišně. Z této chemie vyplývá mnoho různých nebezpečí.
Některá nebezpečí vznikají proto, že prvky jsou toxické nebo jedovaté. Nejčastěji takové jedy působí proto, že dva různé prvky jsou si podobné. K životu potřebujeme mnoho základních prvků, které pohánějí biologické stroje v našich buňkách. Proto je musíme přijímat při jídle a pití. Konzumace prvků, které napodobují ty esenciální, však zastavuje činnost biologických strojů.
Další nebezpečí vyplývá z reaktivity prvků. Obvykle k tomu dochází, když prvky silně odevzdávají elektrony jiným atomům nebo je odebírají. Pokud jsou takto vyvolané chemické reakce dostatečně prudké, dochází k požárům nebo výbuchům. Přesto tytéž vlastnosti znamenají, že vzniklé látky jsou pak velmi bezpečné a stabilní. Chlor je díky své reaktivitě jedovatý a sodík je ve vodě výbušný. Společně však vytvářejí chlorid sodný, který je tak bezpečný, že ho jíme jako kuchyňskou sůl. A když se atomy spojí do molekul, jako je nitroglycerin, mohou být tyto vlastnosti ještě složitější.