V kontextu blockchainů se transakcemi za sekundu (TPS) rozumí počet transakcí, které je síť schopna zpracovat každou sekundu.
Přibližný průměrný TPS blockchainu Bitcoinu je přibližně 5 – i když se může někdy lišit. Naproti tomu Ethereum dokáže zpracovat zhruba dvojnásobek tohoto množství.
Vývoj technologií, které zvyšují rychlost transakcí v blockchainech, je v posledních letech důležitou oblastí výzkumu. Tyto decentralizované sítě představují zcela nové výzvy, pokud jde o jejich schopnost škálovat pro zvýšenou poptávku.
Tato výzva se netýká čistě zvýšení TPS. Centralizované databáze jsou již dnes schopny zpracovávat tisíce transakcí každou sekundu. Například VISA zpracovává přibližně 1500-2000 transakcí každou sekundu. Proč tedy nepoužívat právě tato řešení? No, hlavní problém spočívá v tom, že Bitcoin, Ethereum a další blockchainy mají za cíl jim konkurovat a zároveň zachovat vysoký stupeň decentralizace.
Decentralizace je na úkor výkonu a bezpečnosti. Tato řešení škálovatelnosti tedy musí nejen zvýšit výkon sítě, ale zároveň také zachovat všechny ostatní žádoucí vlastnosti blockchainu. Jinak blockchain ve skutečnosti není ničím jiným než neefektivní databází.
Je důležité si uvědomit, že pokud má blockchain vysokou TPS, nemusí být nutně lepší než jiné blockchainy s nižší TPS. Mnoho blockchainových projektů se chlubí svými vysokými čísly TPS. Je však téměř jisté, že takového výkonu bylo dosaženo obětováním jiných důležitých aspektů sítě. Například Bitcoin má v každém okamžiku tisíce uzlů rozmístěných po celém světě, na kterých běží software Bitcoin. Blockchain s pouhými 10-20 uzly by mohl snadno překonat Bitcoin, ale těžko by se dal nazvat decentralizovaným nebo dokonce distribuovaným.
Pokud se chcete do tématu ponořit hlouběji, přečtěte si článek Škálovatelnost blockchainu – postranní řetězce a platební kanály.
.