Je to konec jedné éry historického závodiště Suffolk Downs ve východním Bostonu. Živé dostihy, které zde začaly v roce 1935, skončí po poslední sezóně letos v létě.
V neděli, prvním ze tří závěrečných dostihových víkendů, prolétla cílovou páskou ve třetím dostihu dne domácí žokejka Tammi Piermarini.
Piermariniová, pokrytá blátem a zářící, jela na koni Atta Kid, který na rozdíl od ní svou kariéru teprve začíná.
„V roce 1985 jsem tu jela na svém prvním koni,“ řekla Piermariniová, když si v ženské šatně otírala bláto z obličeje. „Bylo mi právě osmnáct.“
Dvaapadesátiletá žokejka s jasnýma očima a nesmlouvavým chováním vyrostla v Newburyportu a na koních začala jezdit ve třech letech. Do Suffolk Downs přišla jezdit, jakmile to bylo legálně možné, a byla doma. Je to místo, kde získala ocenění třetí nejlepší žokejky všech dob, kde vstoupila do „klubu 2000“ – po 2000 vítězstvích – a kde jezdila na prvním dostihovém koni svých rodičů.
„Byl to asi jeden z nejvzrušujících okamžiků mého života, vyhrát na jejich prvním dostihovém koni,“ řekla Piermariniová. „Aby přišli do kruhu vítězů, a to na jejich koni a v jejich barvách, které mám na sobě … Nedokážu vyjádřit ani vysvětlit, jak jsem se cítila.“
Nyní Piermarinimu zbývají v Suffolk Downs ještě dva víkendy, a to 8.-9. a 29.-30. června, než živé dostihy nadobro skončí a developerská společnost HYM Investment Group začne 1. července demolovat stáje.
„Je to opravdu smutné. Tohle místo mi bude chybět,“ řekl Piermarini a gestem ukázal na prázdné skříňky lemující místnost. „Kdysi byly všechny tyhle skříňky plné dívek. A měly jsme dny, kdy jsme vyhrály devět z deseti závodů, a říkaly jsme si: ‚Ano! Girl power!'“
„Byla to semknutá rodina,“ pokračovala. „Byla to skvělá rodina.“
Piermariniová ale říká, že živé dostihy už prostě nejsou takový sport jako dřív.
„Dokud mě lidé budou chtít, budu pokračovat,“ řekla. „Ale pokud budu nucena odejít do důchodu, protože nebude žádný byznys, je to smutný způsob, jak odejít. Není to tak, že bych chtěla odejít do důchodu. Jsem nucena odejít do důchodu.“
Suffolk Downs končí s dostihy – alespoň na tomto historickém závodišti, které má být přeměněno na byty a obchody.
Přečtěte si více:
Mnoho dlouholetých fanoušků v neděli prohlásilo, že ještě nejsou připraveni se rozloučit. Jimmy Haephy, rodák z Lynnu, chodí na závodiště už více než 40 let.
„Mám tu spoustu vzpomínek, hodně dobrých,“ řekl Haephy. „Znám tu každý centimetr. Je to, jako kdybych sem chodil před svými dveřmi.“
Suffolk Downs dříve navštěvovaly desítky tisíc diváků, dostihy se zde konaly každý den. Nyní, při několika málo závodech ročně, jich uvidí jen několik tisíc na dostih a možná 9 000 lidí na největších akcích, jako je sobotní zahajovací Preakness. Generální ředitel Chip Tuttle uvedl, že existuje možnost nového umístění v Great Barringtonu, což by bylo pro finančně strádající sport mnohem levnější místo.
„Dlouho jsme opravdu tvrdě bojovali, abychom se pokusili zachovat dostihy tady na místě, a nevyšlo to,“ řekl Tuttle. „Takže teď je na řadě to, co bude dál.“
Suffolk Downs se již dříve potýkal se zavíráním závodišť, změnami majitelů a nabídkou kasina, která skončila neúspěchem. Tuttle říká, že tentokrát je to doopravdy.
„V minulosti byly doby, kdy jsme si mysleli, že dostihy skončí, že je konec, a dokázali jsme najít způsob, jak pokračovat,“ řekl. „Ale nevidím způsob, jak bychom tu mohli pokračovat v dostizích.“
V kabině na střeše Suffolk Downs se hlasatel T. D. Thornton smířil s tím, že po 27 letech je připraven se rozloučit.
„Měli jsme tu 84 let zatraceně dobrou dráhu, takže se ji budu snažit zaměřit tak, aby skončila na vysoké noze,“ řekl Thornton. „Nebudu říkat, že mě to mrzí nebo že bych si přál, aby to neodešlo, nebo že bych si přál, aby to bylo jinak. Tohle je realita a moje role v ní je dát trati uctivé rozloučení.“
A mezitím budou závody pokračovat až do června a připravovat se na závěrečné rozloučení.
Dalším krokem pro něj bude, jak říká Thornton, „zmáčknout klakson přímo tady a dostat koně na dráhu“.
.