IWC hodnotí stav kytovců spíše podle populací než podle druhů. Je to proto, že většina druhů se vyskytuje v několika různých oblastech a skupinách. V rámci jednoho druhu může existovat jedna populace, u níž panují obavy, že je blízko vyhynutí, a druhá, o níž se předpokládá, že prosperuje. Dobrým příkladem je velryba šedá ze severního Pacifiku, která je v západní části severního Pacifiku považována za zdravou, ale na východě za kriticky ohroženou.
V rámci jedné populace velryb se skupiny dále člení na „populace“. I v rámci jedné populace mohou být některé populace zdravé, zatímco jiné nikoli. Například v současné době probíhají diskuse o tom, zda je důvod k obavám ohledně jedné/některých populací, které tvoří populaci plejtváka obrovského v severním Pacifiku.
V obecné rovině se stav populace posuzuje porovnáním současné velikosti populace s její původní, nenarušenou velikostí a následně předpovědí její budoucí velikosti na základě zjištěných trendů a známých hrozeb. V případě kytovců byla hlavním historickým „narušením“, které ovlivnilo velikost populace, velrybářská činnost.
Poznání stavu populace je zásadní pro pochopení, zda je populace „zdravá“, nebo zda je třeba přijmout opatření na ochranu přírody, a pokud ano, zda by tato opatření měla být považována za prioritní.
Ohodnocení stavu populace není jednoduché. Je třeba překonat řadu problémů, například:
- Málokdy je snadné zjistit počet zvířat v jakékoli populaci
- Velryby představují ještě větší problém, protože většinu času tráví hluboko pod vodou a mnohé z nich obývají nejodlehlejší oblasti světa.
- Poznání původní, nenarušené velikosti populace závisí na historických údajích, které mohou být neúplné nebo nepřesné.
- Velryby jsou dlouhověké, relativně pozdě dosahují dospělosti a mají pouze jedno mládě za 1-3 roky, takže posouzení populačních trendů lze provést pouze důsledným sledováním po dlouhou dobu.
- Stanovení struktury populace, zejména u populací, u nichž není známo místo rozmnožování, je obtížné.
Vědecký výbor IWC vyvinul řadu technik a pokynů, jak tyto úkoly důsledně a s co největší přesností zvládnout.
Klikněte sem a přečtěte si Příručku vědeckého výboru IWC, která zahrnuje různé soubory pokynů a postupů.
Klikněte sem a přečtěte si více o odhadech populace a prohlédněte si nejnovější odhady IWC pro každou populaci, u které jsou k dispozici potřebné informace a bylo možné odhady vypočítat.
Hrozby
Hrozby pro kytovce se dělí buď na krátkodobé hrozby s přímým dopadem na jednotlivá zvířata, například lov velryb nebo vedlejší úlovky do rybářských zařízení, nebo na dlouhodobé hrozby, které je obtížnější rozpoznat a kvantifikovat, ale mohou mít dopad na zdraví celé populace, například chemické znečištění nebo změna klimatu
Informace o stavu jsou potřebné k vyhodnocení hrozeb pro populace a k rozhodnutí, s jakou naléhavostí je třeba přijmout ochranná opatření. Kriticky ohrožená populace může mít problém přežít ztrátu jediné dospělé samice, ale prosperující a početná populace bude odolnější, a proto je méně pravděpodobné, že bude vyžadovat okamžitou reakci, případně vůbec nějaký lidský zásah.
Plejtváci obrovští (dva druhy)
Lov plejtváků obrovských v Antarktidě začal počátkem 70. let 20. století, tedy mnohem později než u ostatních velkých velryb. Nejnovější odhad celkové početnosti ve sledovaných oblastech se pohybuje kolem 515 000 kusů, takže tento druh není ohrožený. V odhadech početnosti vypočtených během cirkumpolárních průzkumů v letech 1982/83, 1991/92 a 2003/04 byl však zaznamenán pokles. Nadále se pracuje na zjištění, zda je pokles zaznamenaný v těchto odhadech početnosti skutečný. Nedávný lov nedosahuje úrovně, o níž se předpokládá, že by mohla způsobit pokles.
Plejtvák obrovský
Severní Atlantik
Tyto populace jsou ve zdravém stavu. Poslední spolehlivé odhady početnosti v severovýchodním a středním severním Atlantiku a u západního Grónska činí přibližně 180 000 jedinců.
Severní Pacifik
Tyto velryby byly v západní části severního Pacifiku intenzivně loveny. Složitost struktury populace (která se dělí na „populace“) ztěžuje závěry o jejím stavu. Dílčí odhady početnosti činí více než 25 000 jedinců. Existují obavy o stav „populace J“, jejíž oblast výskytu zahrnuje Žluté, Východočínské a Japonské moře/Východní moře, kde dochází ke značným vedlejším úlovkům do rybářských zařízení. Východní oblast byla průzkumy pokryta nedostatečně, ale bylo zde zaznamenáno málo úlovků a probíhá zde nové hodnocení.
Jižní polokoule
Plejtvák obrovský, který se obvykle vyskytuje od rovníku po Antarktidu, je považován buď za plejtváka obrovského, nebo možná za poddruh. Neexistují žádné odhady početnosti a úlovky jsou nízké.
Pro více informací o plejtvácích malých klikněte zde.
Plejtvák obrovský
Severní Atlantik
V centrálních a západních oblastech se populace obnovila na úroveň snad před velrybářstvím a čítá přes 12 000 zvířat. O početnosti ve východních oblastech je toho známo méně, ale v Norském a Barentsově moři se odhaduje téměř 5 000 zvířat. Jejich počet se zvyšuje u západního Grónska. Jsou zranitelní vůči zamotávání do sítí.
Severní Pacifik
Těchto jedinců přibývá ve většině oblastí, pro které existují údaje, ačkoli jejich početnost v západní části severního Pacifiku může činit pouze asi 1 000 kusů. Celková početnost se pohybuje kolem 22 000 jedinců. Nyní probíhá úplné vyhodnocení stavu.
Jižní polokoule
Tito ptáci byli loveni především od 20. do 50. let 20. století, a to jak v jejich potravních oblastech v Jižním oceánu, tak v tropických oblastech rozmnožování. V mnoha oblastech vykazují známky silného zotavení směrem k velikosti populace před lovem (která mohla činit celkem 75 000-100 000 jedinců), přičemž u Austrálie, jižní Afriky a Jižní Ameriky byl zaznamenán roční nárůst o přibližně 10 %. V některých částech Oceánie jsou však důkazy o obnově malé. Celková početnost na jižní polokouli je pravděpodobně nejméně 80 000 jedinců.
Pro více informací o keporkacích klikněte zde.
Kytovci velrybí
Nejméně dvě populace jsou nyní ve zdravém stavu. Populace v Beringově-Čukotském-Beaufortově moři se od prvního spolehlivého sčítání v roce 1978 každoročně zvyšuje o více než 3 % a může se přiblížit úrovni před exploatací. V roce 2011 činila její početnost téměř 17 000 jedinců.
Populace ve východní části Arktidy a západním Grónsku čítá přibližně 6-8 000 jedinců. Pro populace na Špicberkách a v Ochotském moři nejsou k dispozici přesné odhady početnosti, nevykazují však žádné známky výrazného oživení.
Další informace o velrybách grónských najdete zde.
Velryby mořské
Severní Atlantik
K posouzení současného stavu neexistuje dostatek údajů. Průzkumy ukazují jen malé známky nárůstu v severovýchodním Atlantiku. Ve střední oblasti, kde se loví méně, bylo v roce 1989 asi 10 500 velryb. Nejnovější odhady početnosti u Kanady, kde byly v minulosti intenzivně loveny, nejsou k dispozici.
Severní Pacifik
Poslední průzkumy ukazují, že současná početnost přesahuje 35 000 kusů. V současné době probíhá hodnocení velryb sei v severním Pacifiku.
Jižní polokoule
IWC nemá k dispozici žádné aktuální přijaté odhady početnosti nebo trendů. Není možné vyhodnotit, zda se jejich počet od doby ochrany před lovem velryb zvýšil, i když při absenci jiných významných hrozeb se to zdá pravděpodobné.
Chcete-li si přečíst více o velrybách sei, klikněte zde.
Velryby pravé v severním Atlantiku
Jeden z nejohroženějších druhů s malými náznaky obnovy ve většině oblastí. Na východě jsou pozorování velmi vzácná. Na západě čítá populace asi 500 jedinců s určitými náznaky pomalého nárůstu. Hlavními hrozbami jsou zapletení do sítí a nárazy lodí.
Velryby pravé v severním Pacifiku
Také velmi ohrožené s malými známkami obnovy. V potravních oblastech Ochotského moře může žít několik stovek zvířat, v severozápadním Pacifiku asi 1000, ale ve východní části severního Pacifiku jen několik desítek zvířat.
Ploutvonožci jižní
Kdysi jich mohlo být asi 70 000-100 000 kusů. V roce 2009 jich bylo asi 14 000. U Argentiny/Brazílie, Jižní Afriky a Austrálie se populace silně obnovují tempem 7-8 % ročně. Ostatní populace (např. u západní části Jižní Ameriky) zůstávají malé. Populace v jižním Atlantiku a východním Pacifiku jsou předmětem plánů ochrany IWC.
Další informace o velrybách pravých naleznete zde.
Velryby modré
Severní Atlantik
Současný stav nebyl plně vyhodnocen, ale povzbudivé jsou důkazy o tom, že jejich počet přinejmenším v centrální oblasti roste. U Islandu žije asi 1 000 jedinců a v Zálivu svatého Vavřince několik stovek. V severovýchodním Atlantiku, kde byl kdysi běžný, zůstává vzácný.
Severní Pacifik
Neexistuje dostatek údajů, aby bylo možné komentovat současný stav v západních oblastech. Ve východní části severního Pacifiku žije přes 2 000 jedinců a populace se téměř obnovila.
Jižní polokoule
Před lovem mohla velikost populace činit až 200 000-300 000 velryb. V roce 1998 byl jejich počet odhadován na přibližně 2 300 kusů a jejich počet se zvyšoval v rozmezí 2,4-8,4 % ročně. IWC v současné době provádí hodnocení stavu modrých velryb antarktických. Hodnocení poddruhu plejtváka modrého dosud nebylo provedeno.
Další informace o plejtvácích modrých naleznete zde.
Plejtváci obrovští
Severní Atlantik
Současná celková početnost přesahuje 75 000 velryb, i když ne všechny oblasti byly prozkoumány. Podle hodnocení je populace ve středním a západním Grónsku ve zdravém stavu. Jejich stav v ostatních oblastech nebyl plně vyhodnocen. Ve Středozemním moři jsou zranitelné nárazy lodí.
Severní Pacifik
K posouzení jejich současného stavu neexistuje dostatek údajů. Částečné odhady pro východní část severního Pacifiku však uvádějí přibližně 10 000 velryb s určitými důkazy o ročním nárůstu o 4-5 %.
Jižní polokoule
V poslední době nebylo provedeno úplné posouzení stavu. Existují určité důkazy, že populace, které tráví léto v Antarktidě, se zvětšují malým, ale neznámým tempem.
Další informace o plejtvácích myšoku najdete zde.
Plejtváci šedí
Předpokládá se, že existovaly dvě populace plejtváků šedých. V severním Pacifiku probíhá hodnocení v rámci celého povodí. Od 30. let 20. století jsou chráněny, s výjimkou některých lovů pro vlastní potřebu z obnovené východní populace v severním Pacifiku, jejíž početnost se nyní pohybuje kolem 27 000 kusů.
Situace západní populace v severním Pacifiku je nejistá a je předmětem plánu řízení ochrany IWC. V oblasti krmení u ostrova Sachalin se mohou vyskytovat jak západní, tak východní zvířata. Pravidelně se zde krmí jen asi 200 velryb šedých, ale jejich počet se zvyšuje přibližně o 4 %. Hlavní hrozby se točí kolem činností souvisejících s ropným a plynárenským průmyslem.
Další informace o velrybách šedých najdete zde.
Velryby Brydeovy
Velryby Brydeovy se vyskytují v teplejších vodách. V porovnání s ostatními druhy byly v minulosti vystaveny kratšímu a méně intenzivnímu lovu velryb, a především z tohoto důvodu není žádná jejich populace považována za ohroženou. V západní části severního Tichého oceánu se nejnovější odhad početnosti přijatý IWC nyní pohybuje kolem 41 000 jedinců. Jediný další spolehlivý odhad početnosti (kolem 13 000) z konce 80. let 20. století) se týká východního tropického Pacifiku.
Další informace o velrybách Brydeových naleznete zde.
.