Co je třeba vědět
Merriam-Webster je deskriptivní slovník v tom smyslu, že jeho cílem je popsat a uvést, jak jsou slova skutečně používána anglickými mluvčími a spisovateli. Obecně lze říci, že deskriptivní přístup k lexikografii nediktuje, jak se mají slova používat, ani nestanovuje pravidla „správnosti“, na rozdíl od přístupu preskriptivního.
Říkáme tomu, jak to vidíme my.
Čtenáři našeho internetového obsahu se mohou občas setkat s konfrontací dvou základních myšlenkových škol v lexikografii: deskriptivismu a preskriptivismu. V Merriam-Websteru zastáváme deskriptivní přístup – to znamená, že píšeme definice, které popisují nebo, chcete-li, odrážejí, jak slova skutečně používají spisovatelé a mluvčí anglického jazyka. Preskriptivismus je naproti tomu přístup, který se snaží předepisovat (někdo by mohl říci doporučovat nebo dokonce diktovat), jak by se slova měla používat. Čistě preskriptivní slovník by nebral v úvahu používání živého jazyka a místo toho by se spoléhal na představy o „správnosti“ stanovené v „pravidlech“, která by podle představ preskriptivistů měla být v jazyce zavedena.
Všechny slovníky lze navíc klasifikovat jako deskriptivní nebo preskriptivní a některé se snaží být oběma typy. Deskriptivní slovník je takový, který se snaží popsat, jak se slovo používá, zatímco preskriptivní slovník je takový, který předepisuje, jak by se slovo mělo používat. Například popisný slovník může definovat poušť jako místo s malým množstvím vody, jako je Sahara, zatímco preskriptivní slovník ji může definovat jako místo, kde v průměru spadne méně než 10 palců srážek ročně, což by z Arktidy a Antarktidy udělalo pouště, protože ani v jedné z nich tolik neprší, ačkoli obě mají velké množství vody, která je náhodou zmrzlá. Mezi deskriptivními slovníky panuje větší shoda než mezi slovníky preskriptivními….
– Martin Naparsteck, Poctivost v používání slov, 2005Existují dva hlavní přístupy ke studiu používání slov: preskriptivní a deskriptivní. Preskriptivní přístup zahrnuje stanovování pravidel těmi, kdo tvrdí, že mají zvláštní znalosti jazyka nebo cit pro něj. Preskriptivní rady bývají konzervativní, na změny se pohlíží s podezřením, ne-li s opovržením. Deskriptivismus zahrnuje objektivní popis toho, jak jazyk funguje, jak byl pozorován na skutečných příkladech jazyka. Deskriptivní rada – téměř oxymóron – o přijatelnosti slova nebo konstrukce je založena pouze na použití. Pokud se slovo nebo výraz nevyskytuje v pečlivém nebo formálním mluveném či psaném projevu, dobrá deskriptivní praxe vyžaduje sdělení této informace.
– Jesse Sheidlower, The Atlantic, prosinec 1996Slovníky, které zaznamenávají a katalogizují jazyk, tak nikdy nemohou být preskriptivní; musí být vždy zcela popisné, vypovídající o jazyce takovém, jaký je, nikoli takovém, jaký by měl být.
– Simon Winchester, The Meaning of Everything, 2003
Jak funguje deskriptivismus
Úkolem deskriptivního lexikografa je zaznamenávat existenci slov v živém jazyce a vyhledáváním v jazykových korpusech (korpus je množné číslo slova corpus, což je výraz pro databázi textů, v níž lze vyhledávat) zjišťovat a definovat, jak se používají. Korpusy jazyka poskytují lexikografovi doklady o užívání slov, včetně těch, která mohou být některými lidmi považována za nesprávná nebo sporná, aby se nad nimi mohl při své definiční práci zamyslet.
V případech, kdy je určité slovo ve velké míře znevažováno (například ain’t a irregardless), dostává konzultant popisného slovníku pokyny, které ho informují o tom, že použití tohoto slova může být přijato nepříznivě. U hesla irregardless uvádíme odstavec, v němž upozorňujeme, že používání tohoto slova se stále setkává se značnými námitkami, a dokonce jdeme tak daleko, že čtenáři doporučujeme, aby místo něj používal regardless – což je asi tak blízko tomu, abychom v našich slovnících nabídli předpis pro používání.
Jako jazykoví deskriptoři se snažíme podávat objektivní a přesné zprávy o tom, jak se slova používají dnes a jak se používala v minulosti. Jsme kronikáři anglického jazyka, nikoliv preskriptivisté, a rádi se s vámi o naše poznatky podělíme.
