DOPORUČUJEME ČTENÍ Důkazní břemeno

„Absence důkazu není důkazem neexistence!“ —

Znamená to, že pokud nevíme, že něco existuje, a nemáme důkaz, že to existuje, pak to není dostatečný základ pro to, abychom si mysleli, že jsme dokázali, že to vůbec neexistuje. Znamená to pouze, že nevíme tak či onak, jen jsme se o tom zatím nedozvěděli, takže to není součástí našeho poznání. To je další variace na argumentum ad ignorantium, Zdrojem tohoto omylu je předpoklad, že něco je pravda, pokud není prokázán opak, nebo že je to nepravda, pokud není prokázán opak. Z nedostatku znalostí nebo jakýchkoli důkazů na podporu tvrzení není vhodné a rozhodně ne bezpečné vyvozovat o tvrzení nějaké definitivní závěry.

Případ neexistence důkazu závisí na tom, zda nějaký důkaz existuje, nebo ne. Pokud žádný neexistuje, pak nepřítomnost důkazu není ani důkazem nepřítomnosti, ani důkazem existence.

Pokud někdo tvrdí, že X existuje, a pak se po X pátrá, ale čím více lidí hledá na místech, kde by X „mělo být“, způsoby a v časech, kdy by tam X „mělo pravděpodobně být“, a žádný důkaz X se nenajde, tím větší jistotu lze mít, že žádné „X“ neexistuje.

I kdyby nepřítomnost důkazu skutečně byla důkazem nepřítomnosti v několika málo dobře definovaných případech velmi konečného rozšíření (např, v zásuvce tohoto stolu není žádný slon, protože existuje nepřítomnost důkazu o tom, že v zásuvce stolu je slon), neznalost důkazu není ani jednou z těchto věcí a neměla by být mylně považována za implikaci jedné z nich. Neznalost důkazů je důkazem neznalosti, a to je vše, čím je.

Odmítání důkazního břemene

Jsou tací, kteří odmítají přijmout, že důkazní břemeno leží na těch, kdo kladou pozitivní tvrzení. Chtějí to však tvrdit:

• „zázraky existují, pokud někdo nedokáže, že neexistují“.

• „duše existují, pokud někdo nedokáže, že neexistují“.

• „andělé existují, pokud někdo nedokáže, že neexistují“.

• „božstva existují, pokud někdo nedokáže, že neexistují“.

Ti, kdo se takto chovají, odmítají používání rozumu. Chtějí věřit, že X je pravda nebo že X existuje, a věřit tomu bez důkazů nebo dokonce proti důkazům o opaku. Chtějí, aby jejich přesvědčení zůstalo nedotčeno a nepodléhalo vyvrácení nebo opětovnému zkoumání ze strachu, že budou muset své přesvědčení změnit. Své přesvědčení o tom, že X existuje nebo že X je pravdivé, neopírají o důkazy a rozum, ale o VÍRU, a dokonce o SLEPOU VÍRU, a když je to proti rozumu a proti důkazům, tak o záměrně SLEPOU VÍRU. Takové chování patří do oblasti Náboženství a není vůbec přijatelné mezi těmi, kteří by chtěli vést Filosofickou diskusi nebo kteří by chtěli, aby rozum a důkazy podporovaly tvrzení.

Další četba týkající se obtížnosti dokazování obecného negativního tvrzení.

„Věci, které pravděpodobně neexistují“ od Nicka Barrowmana Můj názor je, že pokud jde o použití pozorovacích důkazů k argumentaci pro existenci (pozitivní tvrzení) nebo neexistenci (negativní tvrzení), nemůžete dokázat negativní tvrzení, zatímco pozitivní tvrzení dokázat můžete. http://logbase2.blogspot.com/2007/12/things-that-probably-dont-exist.html

„Dokazování negativu “ (1999) od Richarda Carriera na http://www.infidels.org/library/modern/richard_carrier/theory.html

Viz Důkaz neexistence

Argument z neznalosti

Viz VIDEO:

Logika nedokazatelnosti

Následující vzorec je naprosto rozumný způsob, jak dojít k závěru, ve skutečnosti je tento vzorec znám jako VALIDNÍ, což znamená, že pokud jsou premisy pravdivé, musí být pravdivý i závěr:

1. Premisa: P>Q
2. Premisa: ne Q
3. Závěr: tedy ne P

Tento vzorec uvažování je známý jako popření následku nebomodus tollens

Tady je s nějakými smysluplnými tvrzeními na místě P a Q.

1. Premisa: Jestliže v místnosti 442 hoří oheň, pak máte v místnosti 442 přítomný kyslík.
2. Premisa: V místnosti 442 není kyslík
3. Závěr: V místnosti 442 tedy nehoří žádný oheň

Jsou-li pravdivé premisy 1 a 2, musí být pravdivý i závěr. Jsou pravdivé? Pokud ano, pak je pravdivý i závěr. Protože oheň je rychlá oxidace, nepřítomnost kyslíku oheň znemožňuje.

Premisa: F, pak O tvrdí, že O je nutné pro F. Tvrdí, že F stačí k tomu, abychom věděli, že existuje O.

Je chybou zaměňovat nutnou podmínku za postačující a argumentovat tímto způsobem.

1. Premisa: P>Q
2. Premisa: Q
3. Závěr: tedy P

Tato chyba se nazývá omyl a má název tvrzení důsledků.

Přesto tomuto vzoru ve vědě předchází značná část myšlení.

Je-li hypotéza správná, pak budeme pozorovat to, co by hypotéza předpovídala. Skutečně pozorujeme to, co bylo předpovězeno, a závěr je alespoň částečně podpořen tím, že hypotéza je správná.

• Předpoklad: Je-li H, pak O
• Předpoklad: O
• Závěr: H

Věda postupuje vpřed s větší mírou pravděpodobnosti, že závěr je pravdivý, pomocí modus tollens, který vyvrací hypotézu nebo vyvrací tvrzení:

• Permisa: Je-li H, pak O
• Předpoklad: Ne O
• Závěr: Ne H

Ale i v takovém případě mohlo být v hypotéze něco ne zcela správného, nebo byla vyslovena nějaká pomocná hypotéza či předpoklad, který je vyvrácen a nto hypotézy. Možná tam byl předpoklad, že prováděné měření bude přesné nebo že všechna použitá zařízení budou správně fungovat atd. Další testování hypotézy je zpravidla za účelem vyloučení jiných vysvětlení nezjištění předpokládaného výsledku.

Logika dokazování záporu nebo neexistence nějakého X.

• Předpoklad: Kdyby X existovalo, pak byste pozorovali O
• Předpoklad: Nepozorujeme O
• Závěr:

Tento vzorec je VALIDNÍ a nyní by člověk potřeboval ověřit, zda jsou premisy pravdivé.

Pokud je X víla Zuběnka nebo velikonoční zajíček nebo Santa Claus, pak by se měla provést určitá pozorování. Neprovedení těchto pozorování navzdory četným pokusům by většinu lidí vedlo k závěru, že žádná Zubní víla ani Velikonoční zajíček ani Santa Claus neexistují , pouze osoby, které se za ně vydávají.

Jestliže je však X nějaká nadpřirozená bytost nebo duch, například božstvo nebo duch, nebo dokonce událost, o níž se tvrdí, že má nadpřirozený zdroj, ti, kdo chtějí existenci takových bytostí obhajovat, nejsou tak ochotni přijmout, že existence bytosti ve skutečnosti je vyvrácena a že tato bytost ve skutečnosti neexistuje. Co se stane?“

• Premisa: Pokud existuje božstvo D, pak pozoruj události O
• Premisa: Žádné pozorování O
• Závěr : Božstvo neexistuje.

Toto by byl VALIDNÍ argumentační vzorec, takže pokud jsou premisy pravdivé, závěr by byl prokázán jako pravdivý. KDYBY ti, kdo se chtějí držet existence D, zavedli pomocná tvrzení, takže neúspěch obverze O nevyvrací existenci D.

Příklad:

• Premisa: Jestliže žluté opice v džungli J existují, pak žluté opice v džungli J pozorujete
• Premisa: K pozorování žlutých opic v džungli J nedochází
• Závěr : V džungli J se nevyskytují žluté opice

Toto by byl VALIDNÍ argumentační vzorec, takže pokud by premisy byly pravdivé, závěr by byl prokázán jako pravdivý. TI, kdo se chtějí držet existence žlutých opic v džungli J, zavedou pomocná tvrzení, takže neúspěch obverze O nevyvrátí existenci žlutých opic v džungli J..

• Předpoklad: Jestliže žluté opice v džungli J existují a je deštivé úterý, pak žluté opice v džungli J pozorujete
• Předpoklad: V deštivé úterý, kdy se provádí pozorování, k žádnému pozorování žlutých opic v džungli J nedochází.
• Závěr : V džungli J se nevyskytují žádné žluté opice

To by zřejmě vyvracelo existenci žlutých opic v džungli J s tím, že věřící ve žluté opice v džungli J může nabídnout jinou pomocnou hypotézu nebo tvrzení.

• Předpoklad: Jestliže žluté opice v džungli J existují a je deštivé úterý a chtějí, abys je viděl, pak žluté opice v džungli J pozoruješ
• Předpoklad: K žádnému pozorování žlutých opic v džungli J nedochází
• Závěr : Žluté opice v džungli J neexistují a je deštivé úterý, které chtějí, abys je viděl.

Takže člověk, který chce věřit v existenci žlutých opic v džungli J, v ně může nadále věřit a tvrdit, že existují, i když pro toto tvrzení nemá žádné důkazy. Osoba, která chce věřit v existenci žlutých opic v džungli J, bude tvrdit, že jste nedokázali, že žluté opice v džungli J neexistují, a tak tato osoba může dál věřit, že žluté opice v džungli jsou.

Nyní si na místo žlutých opic v džungli J ve výše uvedených argumentech dosaďte nadpřirozenou bytost jakéhokoli druhu a měli byste být schopni pochopit, proč je tak obtížné dokázat negativní tvrzení.

Osoba B tvrdí, že božstvo D existuje. Osoba B nepředkládá žádné přesvědčivé argumenty ani důkazy či důkazy, že D existuje, ale přenáší důkazní břemeno a tvrdí, že D existuje, pokud nelze dokázat, že D neexistuje. Pokus o důkaz, že D neexistuje, může mít tuto podobu. Nechť O je pozorování samotného božstva.

• Premisa: Jestliže božstvo D existuje, pak pozoruj události O
• Premisa: Žádné pozorování O
• Závěr : Božstvo neexistuje.

Nyní může ten, kdo tvrdí, že D existuje, změnit stanovisko takto:

• Premisa: Jestliže božstvo D existuje a chce být pozorováno, pak pozorujeme události O
• Premisa: Žádné pozorování O
• Závěr : Neexistuje božstvo, které by chtělo být pozorováno..

Zavedením rysů do výchozí premisy je tedy pokus o vyvrácení existence D zmařen. K vysvětlení pozorovaného lze nabídnout nejrůznější post hoc vysvětlení. Například lze tvrdit, že božstvo D chce, aby lidé přijali existenci D jako akt víry v D, a tak nečiní existenci D zřejmou nebo pozorovatelnou. Tento proces lze opakovat mnoha různými způsoby. To činí pokus o vyvrácení existence D velmi obtížným, ne-li nemožným. Tak vzniká tvrzení, že je obtížné, ne-li nemožné dokázat negativní tvrzení nebo neexistenci něčeho. Důkazní břemeno je na straně pozitivního tvrzení. To je logické. To dává smysl. Toto umístění důkazního břemene umožňuje rozumnou diskusi.

Nebo nyní nechť D je božstvo, o němž se tvrdí, že je Vše dobré a Vševědoucí a Všemocné. Argument k vyvrácení existence D by mohl mít tuto podobu:

• Předpoklad 1: Existuje-li božstvo D, pak pozorujeme události O=neexistence toho, co není dobré
• Předpoklad 2: Neexistuje pozorování O a místo toho existuje pozorování věcí, které nejsou dobré nebo zlé
• Závěr : Božstvo D neexistuje.

No to by nedokazovalo, že žádné božstvo neexistuje, pouze to, že D, božstvo, o němž se tvrdí, že je vše dobré a vševědoucí a všemocné, neexistuje . Nyní může osoba, která tvrdí, že božstvo existuje, odstranit jednu z těchto tří vlastností a vyvrácení by již neplatilo, resp. by popíralo pravdivost premisy 1. Nebo osoba, která tvrdí, že božstvo existuje, může popřít, že to, co bylo pozorováno jako zlo, bylo zlo = popření pravdivosti premisy 2.

Takže důkazní břemeno spočívá na osobě, která tvrdí a pozitivní tvrzení. Je přesunutím důkazního břemene na osobu, která klade pozitivní tvrzení, když trvá na tom, aby ti, kdo popírají pozitivní tvrzení, nesli důkazní břemeno, že pozitivní tvrzení je nepravdivé. Je to omyl nebo chyba odvolávající se na neznalost, aby se dospělo k závěru založenému na nedostatku znalostí, jako například při zastávání stanoviska, že :

Nemůžete-li dokázat, že X neexistuje, pak X existuje.

Nemůžete-li dokázat, že X je nepravdivé, pak X je pravdivé.

Přítomnost důkazu není důkazem nepřítomnosti .

FALEŠNÉ DILEMA neboli nevyčerpávající alternativy

Je omyl domnívat se, že existují pouze dvě alternativy nepravdivého dilematu:

• Předpoklad 1:Buď X existuje, nebo X neexistuje
• Předpoklad 2:Nelze dokázat, že X neexistuje
• Závěr:

OR

• Předpoklad 1:Buď X existuje, nebo X neexistuje
• Předpoklad 2:Nelze dokázat, že X existuje
• Závěr:

Existuje platný vzor:

• Předpoklad 1:Buď A, nebo B
• Předpoklad 2:Dokážete, že to není A
• Závěr:

Chybou je, že se zdá, že je použit platný vzor, ačkoli tomu tak není, protože první premisa platného vzoru NENÍ PRAVDA.

• Premisa 1:Buď X existuje, nebo X neexistuje
• Premisa 2:Nemůžete dokázat, že X existuje
• Závěr: X neexistuje.

Mělo by být

• Předpoklad 1:Buď (A) X existuje a my to víme, nebo (B) X existuje, ale nevíme to, nebo (C) X neexistuje a my to víme, nebo (D) X neexistuje a my to nevíme
• Předpoklad 2:Nelze dokázat, že X existuje.

Jaký závěr by z toho vyplýval: Buď B, nebo D

ZÁVĚR:

Nevíme, co nevíme, a je chybou vyvozovat, že něco víme, když to nevíme. Při nedostatku znalostí nemůžeme dospět k jednoznačnému závěru.

Člověk musí při vyvozování závěrů postupovat opatrně. Pro závěry by měly existovat důkazy. Lidé musí být trpěliví a přijmout nevědomost a doufat, že je dočasná, a pracovat na získání dalších důkazů a znalostí. Pokračuje proces pečlivého a kritického zkoumání, který lidi posunul k získání spolehlivých tvrzení o poznání. Lidé, kteří doufají, že si zachovají svou racionalitu a hodnotu, kterou pro tento druh prokázala, by udělali dobře, kdyby dodržovali zásadu důkazního břemene.

.