Fyziografie
Dněpr se obvykle dělí na tři části: horní Dněpr až po Kyjev, střední Dněpr od Kyjeva po Záporoží (Ukrajina) a dolní Dněpr od Záporoží po ústí. Povodí horního Dněpru se nachází převážně v lesnaté oblasti, kde převažují rašelino-podzolní půdy (v jižní části horního toku nahrazené podzolovanými šedými lesními půdami). Horní Dněpr se vyznačuje nadměrnou vlhkostí a velkou bažinatostí. V této oblasti je dobře vyvinutá říční síť, tvoří se zde asi čtyři pětiny ročního odtoku povodí a protékají zde nejdelší přítoky s největším odtokem (Bjarezina, Sož, Pripet, Teteriv a Desna). Povodí středního Dněpru se nachází v lesostepní oblasti s černozeměmi. V rozvodí a podél říčních údolí rostou lesy. Říční síť je zde méně hustá a řeky odvádějí relativně méně vody. Hlavními přítoky středního Dněpru jsou Ros, Sula, Psel, Vorskla a Samara. Dolní povodí Dněpru leží v Černomořské nížině, v černozemní stepní oblasti, která je dnes již zcela rozorána. Travnatá stepní vegetace se zachovala pouze v přírodních rezervacích a rezervacích a ve starých roklích a stržích. V blízkosti Černého moře se nachází pelyňkovo-kostřicová vegetace polosuchého typu na kaštanově hnědé půdě smíšené se slanými půdami solonec a solončak. Dolní Dněpr prochází oblastí s nedostatkem vláhy, kde se využívá zavlažování. Říční síť zde tvoří z větší části občasné toky, jejichž koryta jsou stržemi, které se na jaře a po přívalových deštích plní vodou. Největším přítokem tohoto úseku je Inhulets.
Dněpr je od svého pramene po Dorogobuž v Rusku malá řeka, která protéká kolem nízkých zalesněných a místy bažinatých břehů. Níže po proudu se břehy zvedají a šířka údolí až k Orši se většinou pohybuje od dvou do šesti mil, místy se zužuje na méně než půl míle. Jeho koryto, široké od 130 do 400 stop (40 až 120 metrů), je klikaté, s četnými písčitými břehy. Nad Oršou Dněpr překračuje vrstvu devonských vápenců a vytváří řadu peřejí, které ztěžují plavbu. Od Orši až po běloruský Šklów protéká Dněpr mezi zvýšenými, někdy strmými břehy porostlými lesem; levý břeh se snižuje, zatímco pravý zůstává vysoký až k soutoku se Soží (kde Dněpr vstupuje na Ukrajinu). Údolí je na tomto úseku široké, místy dosahuje šesti až devíti kilometrů. Koryto řeky od Orši po Mahiljov (Bělorusko) je poměrně rovné; pod Mahiljovem se Dněpr rozděluje do několika koryt, čímž vzniká mnoho ostrovů a písečných přesypů. Šířka řeky od Orši po soutok se Soží se pohybuje od 260 do 1 300 stop (80 až 400 metrů) a od ústí Sože po ústí Pripetu od 1 600 do 2 000 stop (490 až 610 metrů). Vegetaci podél břehů horního Dněpru tvoří především široké lužní louky, porosty vrb a olší a staré nížinné mokřady.
Pro střední Dněpr je charakteristická výrazná asymetrie říčního údolí. Strmý, vysoký pravý břeh (až 260 m nad řekou) tvoří sráz Volyňsko-podolské vrchoviny, která se táhne podél celého středního toku řeky. Nízký a svažitý levý břeh tvoří široké starobylé terasy. Na nízko položeném levém břehu se objevují izolované kopce, které se zvedají do výšky přes 90 metrů. Na jižním úseku středního Dněpru řeka protíná ukrajinský krystalinický masiv a teče 56 mil (90 km) v úzkém, téměř nezastavěném údolí ohraničeném vysokými skalnatými břehy. Kdysi se zde nacházely Dněperské peřeje, které po staletí bránily plynulé plavbě. Peřeje byly zaplaveny zpětným vzdutím přehrady Dněperské vodní elektrárny nad Záporožím, která zvedla hladinu řeky o 130 stop, podpořila její vody až k Dněpropetrovsku a vytvořila Dněperskou přehradu.
Za Záporožím Dněpr opět přechází do širokého údolí s vysokým pravým břehem (130 stop u Nikopole, 260 stop u Chersonu). Svahy řeky jsou zde velmi mírné. Před vznikem Kachovské přehrady, jejíž vody zaplavily rozsáhlé území, se Dněpr dělil na četné toky; mezi koryty se rozkládaly ploché bažinaté ostrovy porostlé lužní vegetací a rákosím. Dnes je velká část z nich ukryta pod hladinou přehrady. Pod Chersonem tvoří Dněpr deltu, jejíž četné toky se vlévají do ústí Dněpru. Některé z nich byly pro plavební účely prohloubeny.