Chameleon

Chameleon, (čeleď Chamaeleonidae), některá ze skupiny převážně stromových (stromy obývajících) ještěrů Starého světa, nejznámější svou schopností měnit barvu těla. Mezi další znaky chameleonů patří zygodaktylní nohy (s prsty srostlými do protilehlých svazků po dvou a třech), akrodontní chrup (se zuby připojenými k okraji čelisti), samostatně se pohybující oči, atrofované jedové žlázy, které produkují neškodné stopové množství jedu, a dlouhý, štíhlý vystřelovací jazyk. Název byl použit také pro nepravého chameleona neboli anolu, ještěra Nového světa z rodu Anolis (čeleď Iguanidae).

Byly popsány čtyři rody pravých chameleonů: Bradypodion, Brookesia, Chamaeleo a Rhampholeon. Někteří badatelé uznávají ještě další dva rody (Calumma a Furcifer). V současné době je známo více než 150 druhů a další zbývá pojmenovat. Přibližně polovina druhů se vyskytuje pouze na Madagaskaru, zatímco ostatní se vyskytují převážně v subsaharské Africe. Dva druhy se vyskytují v Asii; jeden pochází z jižní Indie a Srí Lanky (Chamaeleo zeylanicus) a druhý (chameleon evropský, C. chamaeleon) se vyskytuje od Středního východu po jižní Španělsko. Nejznámější chameleoni patří do rodu Chamaeleo a mají předsunuté ocasy, které se svinují kolem končetin, aby udržely rovnováhu. Naproti tomu většina druhů chameleonů prasečích z rodů Brookesia (Madagaskar) a Rhampholeon (Afrika) má krátké zašpičatělé ocasy, které nejsou chápavé; chameleoni prasečí ze svazu Bradypodion však mají delší ocasy, které jsou chápavé.

Nejdelším chameleonem na světě je chameleon Parsonův (Calumma parsonii), který může dorůstat délky až 69,5 cm (asi 27 palců). Naopak nejkratší chameleon na světě, samec nanochameleona (Brookesia nana), může být dlouhý pouhých 21,6 mm (asi 0,9 palce). Většina chameleonů je však dlouhá 17-25 cm. Tělo je bočně stlačené, ocas je někdy stočený a vypouklé oči se pohybují nezávisle na sobě. Také někteří chameleoni mají hlavu ve tvaru helmy.

Některé druhy mají nápadnou výzdobu hlavy, která může zahrnovat až tři dlouhé rohy vyčnívající dopředu. Tyto znaky jsou buď výhradně u samců, nebo jsou u nich lépe vyvinuty, a přinejmenším některé z těchto znaků souvisejí s obranou teritoria. Bránící se samec reaguje na útočníka rozšířením těla, nafouknutím hrdla a zvednutím nebo máváním speciálními klapkami na hlavě. Pokud tento projev nepomůže vetřelce zastrašit, obránce zaútočí a zacvakne čelisti. Rozdíly ve vzhledu mezi pohlavími jsou výsledkem procesu známého jako pohlavní výběr, při kterém mají jedinci s extrémní zdobností vyšší úspěšnost při rozmnožování; geny, které jsou základem těchto znaků, předávají rychleji než jedinci bez zdobnosti.

Každý druh je schopen podstoupit určitý rozsah barevných změn. Mechanismus zahrnuje rozptyl nebo koncentraci pigmentových granulí (melanoforů) v buňkách, které je obsahují. Tyto buňky jsou pod kontrolou autonomního nervového systému. Změnu barvy určují faktory prostředí, jako je světlo a teplota, a také emoce – například strach a emoce spojené s vítězstvím nebo porážkou v boji s jiným chameleonem. Mnoho chameleonů se může zbarvit zeleně, žlutě, krémově nebo tmavě hnědě. Často se tak děje se světlejšími nebo tmavšími skvrnami na pozadí zbarvení těla. Některá z nejvýraznějších zbarvení se objevují u samců během páření. Někteří dosahují barevných vzorů, které jsou tak výrazné a složité, že je těžké si představit, že slouží nějakému přirozenému účelu. Je rozšířeným omylem, že chameleon mění své zbarvení tak, aby odpovídalo zbarvení pozadí.

Specializovaný zrak chameleona a specializovaný systém vystřelování jazyka umožňují chytat hmyz a dokonce i ptáky na dálku. Oči chameleona velmi dobře rozpoznávají a regulují světlo. Čočka chameleonova oka je schopna extrémně rychle zaostřit a dokáže zvětšit vizuální obraz podobně jako teleobjektiv. Ačkoli mnoho jiných ještěrů také používá jazyk k zachycení kořisti, většina z nich ji dokáže vyhnat jen na krátkou vzdálenost. Naproti tomu chameleoni dokáží svůj jazyk vystřelit velkou rychlostí na vzdálenost více než dvojnásobku délky svého těla a svou kořist dokáží zasáhnout a chytit s velkou přesností. Hydrostatická síla vznikající při rychlé kontrakci prstencovitého akceleračního svalu slouží k vysunutí jazyka směrem ke kořisti chameleona; lepkavá špička jazyka přilne k tělu oběti a silné stahovací svaly stáhnou jazyk i s kořistí zpět do tlamy.

Většina druhů snáší vejce. Samice obvykle sestupují ze svého keře nebo stromu, aby zahrabaly 2 až 40 vajec do půdy nebo tlejících kmenů, a inkubace trvá asi tři měsíce. Některé druhy, jako např. velký chameleon Jacksonův (C. jacksonii), rodí mláďata zaživa; děje se tak však bez placenty mezi matkou a vyvíjejícím se mládětem. Všechny živiny potřebné pro vývoj jsou obsaženy v samotném vejci, které se jednoduše vyvíjí ve vejcovodu samice bez skořápky.

Madagaskarský chameleon F. labordi je navíc všeobecně uznáván jako obratlovec s nejkratší dobou života. Vejce F. labordi se líhnou v listopadu a mladí chameleoni rostou extrémně rychle; dospívají do dospělosti o pouhé dva měsíce později. Po intenzivním soupeření o partnery jsou vejce snesena v únoru a celá dospělá populace hyne

.